T2 Trainspotting

Pestrá, coolově namixovaná a akčně sestříhaná bombička, která se na povrchu leskne, ale uvnitř neobsahuje vlastně zhola nic. Hrdinové kultovního Trainspottingu se setkávají po 20 letech, scenárista jim káže, aby vymysleli, co podniknout, ale přitom se vlastně nehnuli z místa. Do toho rejža umě vsadí nostalgické prostřihy z původního fimu a voilá, sequel je na světě! 6/10 (30.05.2017)

Trainspotting je 20 let stará britská klasika, která funguje, jak má. Žádná pokračování nepotřebovala, ale teď tu přece jedno máme. Je to zhruba stejně našlapané, je zde pár originálních fórků (letní čas, 1690) a jako divák jsem se rozhodně nenudil. Ale kult je jen jeden, takže pokračování už si zřejmě nepořídím na originální VHS a nejspíš už nikdy nebudu mít nutkání na něj koukat znovu. Resumé: v jádru zbytečné pokračování, které ale neurazí a nedělá prvnímu dílu ostudu. (17.02.2017)

Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [80%] | Kino (17.02.2017)

Tak som sa konečne dostal k tomuto filmu a nemôžem ľutovať. Kultovka nebola dvojkou vôbec pošpinená. Samozrejme, že T2 ťaží z nostalgie a využíva flashbacky do minulosti, no efektívne ich prenáša do prítomnosti a jednoducho zaujme. Príbehom, stále skvelými hercami a trochu gangsterským zakončením. Určite sa nestane ikonou, ako jeho starší brat, ale fanúšikov žánru určite poteší. Za najlepšiu scénu považujem vyše dvojminútový monológ Rentona pri večeri s Veronikou na tému Choose life. P. S. McGregor má asi recept na mladosť. (06.06.2017)

"T2: Trainspotting." Sequel k filmu, ktorý vo mne vyvolal skutočne veľmi rôznorodé pocity a patrí medzi filmy, ktoré by som si už druhýkrát nepustil. A hoci si myslím, že "Trainspotting" je reálne lepší film, tak tento by som ohodnotil ako film, ktorý na mňa urobil lepší dojem a páčil sa mi viac. Možno je to trošku zvláštne, no kým v prvom filme bolo veľa desivých a špinavých momentov, tak sequel ich pár má, no nie sú už také silné a tak intenzívne spracované. Už tu nemáme veľké množstvo scénok závislosti na heroíne a s tým súvisiacou experimentálnou kamerou, no viac sa sústredíme na udalosti, ktoré nasledujú po tom, čo sa Mark rozhodol svojich kamarátov okradnúť a vziať peniaze z akcie. Takže je film úplne iný a pritom súčasne to zapadá na svoje miesto a prináša uspokojivé pokračovanie. Myslím si, že všetko ostalo dopovedané a dokonca si myslím, že sú tu momentky, na ktoré nikdy nezabudnem. Napríklad hudobná improvizácia medzi Markom a Simonom "No More Catholics Left." Ak sa nezačnete smiať, tak nerozumiem. Rovnako sa mi aj páčia momentky so Spudom. Ten nemal v prvom filme moc veľkú rolu a myslím si, že tu sa dočká skutočne zaujímavých scénok, ktoré stoja za to. Najmä už len s tým, že sa z neho prekvapivo stane spisovateľ. Ako sa hovorí, závislosť sa dá poraziť tým, že si treba nájsť nejakú novú. Niečo, čo nás bude napĺňať. A to je podľa mňa dobrý odkaz. Tento film sa už odohráva proste v úplne inom svete. A možno to spravilo, že na mňa urobil lepší dojem. Ešte by som mohol spomenúť Begbieho. Ktorý bol časovanou bombou v prvom filme a zloduch v tomto, no súčasne sa mi páči jeho rozlúčka so svojim synom. Dáva to pár pekných momentiek aj jemu. Čo sa mi ešte aj páči je, keď v rámci čítania príbehov, ktoré začne Spud spisovať, dočkáme sa aj pár scénok z prvého filmu v rámci spomienok do flashbackov. A funguje to. A čo sa kamery týka, myslím si, že aj tu sa dostane pár skvelých experimentálnych momentov, ktoré vyzerajú skvele. Či už Spudov tieň, alebo záverečná scénka v Markovej izbe. Mimochodom tá jeho tapeta na mňa vždy pôsobila jemne desivo. Najmä v spojení s tým zeleným kobercom. Hodnotenie: A- (03.09.2017)