Réžia:
Pepe DanquartScenár:
Heinrich HaddingKamera:
Daniel GottschalkHudba:
Stéphane MouchaHrajú:
Andrzej Tkacz, Kamil Tkacz, Elisabeth Duda, Itay Tiran, Łukasz Gajdzis, Przemysław Sadowski, Jeanette Hain, Rainer Bock, Grażyna Szapołowska (viac)Obsahy(1)
Srulik má iba deväť rokov, keď v roku 1942 utečie z varšavského ghetta. Spolu s ďalšími židovskými deťmi sa schováva v lesoch a živí sa tým, čo si nájde alebo uloví. Hlad a zima ho ale donútia vrátiť sa späť do civilizácie a predstierať, že je Jurek Staniak, sirota z katolíckej rodiny. Túla sa poľským vidiekom a na svojich cestách stretáva ľudí, ktorí riskujú vlastné životy i životy svojich blízkych, aby mu pomohli, ale aj tých, ktorí ho zradia. (STV)
(viac)Videá (1)
Recenzie (138)
Hola kost, Teda Holokaust /nerobim si z toho srandu, len nie som komp tak mi vypadol spravny nazov a klasicky/holokaust nespochybnujem/ sa povezie s Nemcami este pekne dlho, mozno aj 1 000 dalsich rokov. kazdopadne malokedy sa stane, ze kvalitna tema znamena kvalitny film, tu je tomu tak, reziser Danquart sa teda predviedol. Prekvapili pozitivne hlavne vykony detskych hercov : 95 % ()
Podobnejch příběhů se za války asi odehrálo stovky, není se čemu divit. Rači bych snad taky zdrhnul hladovět do lesa, než hladovět v ghetu s vyhlídkou na koncentrák. Tohle je narozdíl od "Z Paříže do Paříže" příběh jednoho klučiny, se kterým se osud taky zrovna nepáral. Naštěstí na své cestě potkal jednu moc hodnou paní, která ho naučila jak se správně maskovat. Příběh je to krutej od začátku, ale když ten prcek přijde o ruku, tak to mi už přišlo jako fakt krutá rána osudu. Klobouk dolů před všemi uprchlíky, kteří se tímhle způsobem vzepřeli náckům a vzali osud pevně do svejch rukou, v tomhle případě do jedný ruky (sorry za černej humor) :o) ()
Holocaust a útěk jednotlivce před jeho mašinérií jsou, při vší ústě k této tragédii, naprosto neoriginálními tématy. Pepe Danquartovi se přesto podařilo natočit velmi sympatický film. Přes tíživost obsahu velmi příjemně překvapuje jeho poetičnost. Je něžný, ale nevydírá citovkami a nemačká z diváků slzy za každou cenu. I tam, kde je smutku víc než dost, nikdy úplně nezhasne jiskřička naděje. ()
Příběhy z druhé světové války stále udivují a stále překvapují. A je vlastně úplně jedno, kolik jsem jich už viděl a kolik jich režiséři po celém světě natočili. Stále vytváří určitou výpověď tehdejší doby, která se z historie lidského pokolení již nikdy nevytratí. Běž, chlapče, běž je příběh kluka, který dostal životní sodu snad ze všech možných i nemožných směrů. Pokaždé se ale zvednul a šel dál. Tomu opravdu velká čest. Chvílemi mi film připomínal sovětskou brutalitu Jdi a dívej se. Jen s tím rozdílem, že tenhle film není zase tak brutální, což není zase tak překvapující, protože Jdi a dívej se překračuje svým naturalismem všelijaké možné filmové meze. Tenhle film je ale příběhem, který stojí za to vidět. A ze závěrečné scény minimálně vytvoří úsměv na tváři, což je v rámci příběhů z druhé světové války, taky občas potřeba. ()
Moje největší pochvala na můj vpravdě nemilovaný subžánr "děti za časů války" zní asi tak, že mě to neuráželo. Ačkoli i zde dítě je roztomilý, doba je zlá, Němci jsou bleble a chleba tvrdý, tak jsem u toho neměl potřebu spolknout kulku, jako u souputníků v pruhovaných pižamech či s kradenými knihami. Oproti nim má utíkající chlapec nespornou dramaturgickou výhodu v tom, že je neustále nucen měnit pozice a tím pádem se film stále někam viditelně sune (ačkoli v zásadě většinu filmu protagonista jen tak bloumá po okolí). Ovšem režie má zde poměrně výrazné limity, které vybublají na povrch zejména v okamžicích, kdy se tvůrci snaží naznačit delší časovou prodlevu mezi scénou A a scénou B, protože vztahy mezi ústředním klukem a jeho okolím se vždy nadefinují již úvodní scénou jejich setkání a již se nerozvinou po dobu třeba půl roku, který chlapec s danou postavou stráví. Jasně, díky tomu film netrvá tři a půl hodiny a díky bohu za to, ale i tak se až do konce zdá, že tento článek je pahýl. ()
Galéria (32)
Zaujímavosti (6)
- Natáčelo se 47 dní převážně v Německu, kde se filmovala krajina, selské usedlosti a rodná vesnice, pouze scény z getha se točily v Polsku. (troufalka)
- V malé roli doktora lze vidět polského herce Olgierda Lukaszewicze, známého z Wajdových filmů a kultovního snímku Sexmise (1984). (Terva)
- Hlavní roli Jurka Staniaka ve filmu ztvárnila dvojčata Kamil a Andrzej Tkaczovi. Filmovat začal Andrzej, ale režisér si pro náročnost přibrat i Kamila. Kvůli pracovnímu omezení dětských herců na 6 hodin denně se bratři později v roli Srulika střídali. Podle jejich vlastních vyjádření jeden filmoval dopoledne a druhý odpoledne. Občas se vystřídali. (Zdroj: Zlín Film Festival 2014, totalfilm.cz) (Sevcik)
Reklama