ソナチネ
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (viac)Obsahy(2)
Murakami je zabijak. Rozmýšľa o dôchodku, ale predsa len príjme ponuku na vyriešenie sporov medzi dvoma gangamy. Zoberie si svojich najbližších ľudí a vydá sa situáciu vyriešiť. Lenže svojim príchodom vyprovokuje gangy, medzi ktorými vypukne vojna. Kvôli bezpečiu sa hrdinovia tohoto snímku schovajú v domčeku na pláži a čakajú na ďalšie pokyny. Lenže gangy na nich vyslali nájomného zabijaka. (ScarPoul)
(viac)Videá (1)
Recenzie (50)
Bravurní yakuzácké drama, které dobylo Takeshi Kitanovi světový věhlas, není jen dalším filmem o válce gangů, ale hlavně nádhernou minimalistickou baladou o přátelství a opravdových osobnosti skrývajících se za pokerovými tvářemi gangsterů. Opět se můžete těšit na režisérův nezaměnitelný pomalý styl vyprávění, cit pro detail a také na jeho osobitý humor. ()
Melancholická gangsterka, kterou bych potřeboval vidět ještě jednou. Hraní na pláži a celkově veselá nálada překvapivě dělá se zabijáků milé chlapíky, stejně tak romantická (?) podzápletka je hodně netradiční. Akce je krvavá a nekopromisní a o drsné vtípky taky není nouze. A Takeshi svým chováním připomíná mého strejdu (nemyslím střílení lidí). Když se bojíš smrti dlouho, dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřela. ()
ソナチネ Film natočený podle svých vlastních pravidel. Neříkám, že jsem se u něj nudil nebo že je vyloženě špatný. Je prostě jiný, ale v dobrém slova smyslu a nelituji, že jsem ho viděl, ale už dopředu vím, že se na něj už nikdy znovu nepodívám. Co si myslím, že film sráží, tak jsou určitě statické akční sekvence, protože k tomuto filmu mi na mysli okamžitě vyskakuje 'killer' a 'a bittersweet life' a oba tyto filmy v tomto směru Sonatine poráží. Vypíchnul bych topení pomocí jeřábu, ruskou ruletu a skvělí hudební doprovod. ()
Prvni gangsterska pulhodina je nuda k uzoufani, Kitano by se mel vazne vykaslat na ty sve Yakuza choutky. Jakmile se ale story presune na plaz, kde si Takeshi doslova hraje za doprovodu tradicne excelentni hudby Joe Hisiashiho, je to uplne jina dimenze. Kdyby tak vypadal cely film, bylo by to na 5*, v tehle forme je to jen lepsi prumer a opet plati, ze Hisaishiho soundtrack ma vetsi hodnotu, nez samotny Kitanuv film. 6/10 ()
Na ten zvláštní styl akčních krimi thrillerů Takešiho Kitana, jehož režisérský debut Ten chlap je magor! (1989) byl ještě mírně odlišný a stylově připomínal víc klasický neo-noir ze staré školy, si teprve přivykávám. Opět jednou zaskočen jsem dostal žánrovku v poněkud jiné podobě, než jsem očekával, nicméně oproti Říjnu 3:4, který mě nejenže hodně zklamal, ale v nejedné scéně doslova i znechutil, si mě tentokrát Kitano svým dalším svérázným devadesátkovým filmem dost získal a upoutal jako herec i režisér. Ještě zpočátku Sonatine vypadá jako vesměs tradiční gangsterka plná vzájemných vyjednávání, akce a radikálně řešených sporů v kruhu podsvětí. Postupně Kitano do dění navrstvuje gradující dávku nečekaných vtípků a žertíků, nimiž si gangsteři mimo jiné krátí čas během čekání na další pokyny a akci a já zjistil, že si tuhle svéráznost, která se snad nikdy nepřeklopí úplně do parodie, jen si poťouchle pohrává s absurdním a černým humorem, značně vychutnávám. Taky mě upoutaly ty dlouhé komorní scény, často i staticky snímané, přičemž o podobný styl se v kombinaci s absurdním humorem snaží v současnosti více režisérů, ale málokdy to na mě funguje tak, abych z toho neměl dojem čehosi spíše mdlého, než zábavného. Snad až na tu WTF hru v kruhu na pláži na jakési roboty(?), u níž jsem případný vtip nebo smysl nějak nepobral, mě zdejší humor převažně bavil, často přítomné tajuplné noční prostředí (přesně jako z noirů) přidávalo na stylové atmosféře a hromadné klaňačky před hotelovým vchodem patří k nezapomenutelným. Už teď jsem hodně zvědav a těším se na další Takešiho filmy, i kdybych to měl mít s jeho tvorbou nadále rozporuplně. [75%] ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (5)
- „Slovo ‚sonatine‘ je termín z příručky pro ty, kteří se učí hře na piano. Je to váš bod rozhodnutí, jestli se chcete ubírat směrem klasické hudby nebo naopak hudby populární. Sonatine znamená to, že stojíte na místě důležitého a tísnivého rozhodnutí, stejně tak jako byl charakter Murakawy v tomto filmu dohnán do pozice, kde musí učinit rozhodnutí,“ prohlásil Takeši Kitano o názvu filmu a jeho významu. (AlDelon)
- „Sonatine otevírá obraz ryby proklaté šípem z harpuny, téměř to vypadá jako část nějakého uměleckého díla, či přímo celého plátna s malbou. Ta ryba, která byla takto naskrz napíchnutá, je Pyskoun vlnkovaný (anglicky Napoleon fish), který žil v obrovském množství v jižních vodách Japonska – ovšem poslední dobou jejich počty klesají a klesají. Přišlo mi, že to bude úderný výjev, říkal jsem si, že to vytvoří zřejmý kontrast, mít ve filmu překrásnou a nádherně zbarvenou rybu, jež se očividně nezdá k jídlu, probodnutou tím šípem. Zkrátka mě to najednou tak napadlo,“ prohlásil režisér Takeši Kitano. (AlDelon)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě málo známá kratičká scéna se záběrem na časem, pískem zaváté věci na pláži a slunečnice, se kterými si pohrává přímořský vánek. (AlDelon)
Reklama