ソナチネ
Réžia:
Takeši KitanoScenár:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrajú:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (viac)Obsahy(2)
Murakami je zabijak. Rozmýšľa o dôchodku, ale predsa len príjme ponuku na vyriešenie sporov medzi dvoma gangamy. Zoberie si svojich najbližších ľudí a vydá sa situáciu vyriešiť. Lenže svojim príchodom vyprovokuje gangy, medzi ktorými vypukne vojna. Kvôli bezpečiu sa hrdinovia tohoto snímku schovajú v domčeku na pláži a čakajú na ďalšie pokyny. Lenže gangy na nich vyslali nájomného zabijaka. (ScarPoul)
(viac)Videá (1)
Recenzie (51)
Veľmi pôsobivý film. Kitano tu naplno rozvinul svoj štýl. Striedanie žánrov. Poetizácia hlavných postáv. Vtipné vsuvky a hlavne pôsobivá hudba. Kitanov hrdina prechádza krízou a rozmýšla o dôchodku, pretože práca zabijáka ho už nebaví. lenže je povolaní na akciu ktorú ochotne príjme a zoberie na nu aj svojich najlepších ľudí. Keď sa dostanú do otvorenej vojny gangov, ktorú vyprovokujú svojim príchodom odchádzajú na pokľudnú pláž a čakajú na správy s Tokya. Lenže nikto sa neozýva a jeden z gangov vyslal na nich nájomného zabijáka. Lenže ak si myslíte že celý film sa bude niesť v štýle ohnostroja ste na omyle. Chvíľe čakania si hlavný protagonisti spríjemňujú samími somarinami a tieto pasáže sú hravé, vtipne natočené a hlavne nepostrádajú určitú dávkou nadhľadu, absurdnosti a brutálnosti. Kitano sa ani tu nevyhýba násiliu a aj keď jeho oproti iným filmom pomenej stále sa môže pochváliť pár drsnými scénami. Tento kitanov film sa mi páčil a týmto som ukončil celú filmografiu Takeshiho Kitana. Videl som od neho všetky filmy a každý z jeho filmov má svoje čestné miesto v mojej zbierke. tak isto aj tento, Hudba, ktorá je ako vystrihnutá s nejakej exotickej kriminálky, statická kamera,ktorá sa skrátka vyživa vo svojej statickosti a exotické prostredie do ktorého sú zasadení sympatický hrdinovia, tvoria s tejto nezvyčajnej krimi veľmi zaujímavý film. ()
Předně, jde o moji první filmovou zkušenost s režisérem Kitanem. Snímek Sonatine na mě dlouho působil jako docela obyčejné kriminální drama, které sem tam překvapí pouze akcí, nebo náhlým úmrtím. Co ho však kromě hudby či některých zrychlených záběrů ozvláštňuje a nad ostatní podobné žánrovky vyzdvihuje, je právě onen výlet na pláž. To vyčkávání, zdánlivá pohoda, nuda a přitom... Částečně i závěrečné rozhodnutí hlavního hrdiny. Všechny tyto aspekty z něj dělají záležitost, kterou nemůžu a nechci odbýt pouhým průměrem, proto slabší 4*. ()
Na ten zvláštní styl akčních krimi thrillerů Takešiho Kitana, jehož režisérský debut Ten chlap je magor! (1989) byl ještě mírně odlišný a stylově připomínal víc klasický neo-noir ze staré školy, si teprve přivykávám. Opět jednou zaskočen jsem dostal žánrovku v poněkud jiné podobě, než jsem očekával, nicméně oproti Říjnu 3:4, který mě nejenže hodně zklamal, ale v nejedné scéně doslova i znechutil, si mě tentokrát Kitano svým dalším svérázným devadesátkovým filmem dost získal a upoutal jako herec i režisér. Ještě zpočátku Sonatine vypadá jako vesměs tradiční gangsterka plná vzájemných vyjednávání, akce a radikálně řešených sporů v kruhu podsvětí. Postupně Kitano do dění navrstvuje gradující dávku nečekaných vtípků a žertíků, nimiž si gangsteři mimo jiné krátí čas během čekání na další pokyny a akci a já zjistil, že si tuhle svéráznost, která se snad nikdy nepřeklopí úplně do parodie, jen si poťouchle pohrává s absurdním a černým humorem, značně vychutnávám. Taky mě upoutaly ty dlouhé komorní scény, často i staticky snímané, přičemž o podobný styl se v kombinaci s absurdním humorem snaží v současnosti více režisérů, ale málokdy to na mě funguje tak, abych z toho neměl dojem čehosi spíše mdlého, než zábavného. Snad až na tu WTF hru v kruhu na pláži na jakési roboty(?), u níž jsem případný vtip nebo smysl nějak nepobral, mě zdejší humor převažně bavil, často přítomné tajuplné noční prostředí (přesně jako z noirů) přidávalo na stylové atmosféře a hromadné klaňačky před hotelovým vchodem patří k nezapomenutelným. Už teď jsem hodně zvědav a těším se na další Takešiho filmy, i kdybych to měl mít s jeho tvorbou nadále rozporuplně. [75%] ()
Bravurní yakuzácké drama, které dobylo Takeshi Kitanovi světový věhlas, není jen dalším filmem o válce gangů, ale hlavně nádhernou minimalistickou baladou o přátelství a opravdových osobnosti skrývajících se za pokerovými tvářemi gangsterů. Opět se můžete těšit na režisérův nezaměnitelný pomalý styl vyprávění, cit pro detail a také na jeho osobitý humor. ()
Reziser takeshi Kitano /Zatoichi, Autoreiji/ je znamy svojim pristupom k filmu, kde na jednej strane sa siri filmom brutalita japonskej Yakuzy a na druhej z filmu sa siri radost z filmovania, prijemna ludskost a komicke vsuvky. Jo, Kitano je povazovany za japonskeho Tarantina a coraz viac chapem preco. Pribeh nie je strhujuci, ale zachovava si nemenne tempo a par brutalnych prestreliek sa tiez najde. Dejova linia tuvsak je pritomna, len nie je tak v popredi. 70 % ()
Galéria (23)
Zaujímavosti (5)
- „Slovo ‚sonatine‘ je termín z příručky pro ty, kteří se učí hře na piano. Je to váš bod rozhodnutí, jestli se chcete ubírat směrem klasické hudby nebo naopak hudby populární. Sonatine znamená to, že stojíte na místě důležitého a tísnivého rozhodnutí, stejně tak jako byl charakter Murakawy v tomto filmu dohnán do pozice, kde musí učinit rozhodnutí,“ prohlásil Takeši Kitano o názvu filmu a jeho významu. (AlDelon)
- „Sonatine otevírá obraz ryby proklaté šípem z harpuny, téměř to vypadá jako část nějakého uměleckého díla, či přímo celého plátna s malbou. Ta ryba, která byla takto naskrz napíchnutá, je Pyskoun vlnkovaný (anglicky Napoleon fish), který žil v obrovském množství v jižních vodách Japonska – ovšem poslední dobou jejich počty klesají a klesají. Přišlo mi, že to bude úderný výjev, říkal jsem si, že to vytvoří zřejmý kontrast, mít ve filmu překrásnou a nádherně zbarvenou rybu, jež se očividně nezdá k jídlu, probodnutou tím šípem. Zkrátka mě to najednou tak napadlo,“ prohlásil režisér Takeši Kitano. (AlDelon)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě málo známá kratičká scéna se záběrem na časem, pískem zaváté věci na pláži a slunečnice, se kterými si pohrává přímořský vánek. (AlDelon)
Reklama