Říjen, 3:4

Najbzytočnejší Kitanov počin na poli kinematografie. Príbeh o mladíkovi, ktorému sa nedarí a pri napadnutí jedného yakuzáka sa rozhodne pomstiť aj za poranenie svojho kamaráta, tým že sa vydá do Okinawi zaobstarať si zbraň je natočení bez emócií alebo pamätných scén. nebyť samotného Kitana v úlohe bisexuálneho gangstera a pár scén, v ktorých badať Kitanov neočakávaný a roztomilí humor, bolo by to oveľa horšie. Lenže samotný fakt k tomu neprospieva. Od začiatku som vedel ako sa to skončí a koniec je pre samotný vývin hlavného hrdinu absolútne zbytočný a ťažkopádny. Preskakuje sa tu zo scény na scénu, objavujú sa tu postavy, ktorých prítomnosť nie je ani naznačená ani vysvetlená, stotožnenie sa s hlavným hrdinom alebo kýmkoľvek v tomto filme je absolútne nemožné , pretože kamera všetko sníma z diaľky a detailom sa ako keby vyhýbala a tých pár čo sa nájde nám neukazujú emotívnosť ale len ďalšiu zbytočnosť, ktorá tento príbeh podkopáva do vôd podpriemeru. Kitano šliapol vedľa. Ako jeho prvý film v ktorom sa snažil dať aj nejakú tú svoju poetickosť je neohrabaný a je to na ňom vidieť že Kitano skúšal ako to bude vyzerať a až v scénach u mora sa dá povedať že natočil poetický film. Opäť tu zasadil gangsterov a tí to viac menej zachraňujú , lebo s akčnými scénami vedel Kitano vždy robiť, ale na veci nemení nič že sa jedná o najslabší z jeho filmov a aj najzbytočnejší. Vďaka bohu za to že je len jeden. (22.12.2008)

Ou, tak tohle šlo hodně mimo mě. Tento drzý brutální humor ve stylu raného Tarantina fakt nemusím, nepřijde mi vtipný, filmy s mafiánským tématem mě moc neoslovují, baseball mě nezajímá... a aby to ještě nebylo málo, celý film je natočený podivnou formou, která připomíná spíše náhodně poslepený soubor různě navazujících scén, než pořádně odvyprávěný příběh. Jako ano, atmosféra prostředí a kamera měly něco do sebe, nějaký ten vtípek se asi dvakrát, třikrát povedl a během více scén mě táhla jistá zvědavost, co přijde, a naděje, že vše někam pořádně dospěje... inu, pro mě nedospělo. Sice se děj někam posunul, ale v závěru jsem zase vnímal jenom sled scén bez pořádné výpovědě. Přitom mě Takeši Kitano předchozím filmem Ten chlap je magor! vyloženě nadchl a doufal jsem, když se v polovině zjevil na scéně Kitano i jako herec, konečně dostane snímek pořádný spád, ale jeho postava mě svým šíleným a někdy i vyloženě nechutným chováním brzy začla vytáčet. Až příliš často mě Říjen, 3:4 buď nudil dlouhými scénami o ničem nebo štval a iritoval vším možným, abych na něm dokázal cosi plně ocenit. Náladu mi to ovšem aktuálně zkazilo hodně. [30%] (11.09.2022)

Není to ještě tak čisté, vybroušené a poetické jako vyzrálejší kitanovky, ale ten rukopis tam už je pevně usazený. Pravda je, že pro evropana, který nemá nakoukanou japonskou filmařinu, to bude asi obtížněji sežvýkatelný kousek.. Pro takeshiho fandy a žrouty nipponfilmů obecně to ale je rafinované můvíčko plné břidkého i jemného humoru, kamarádství a činů bez keců. (27.08.2014)

Vcelku jednoduchý příběh s ještě jednodušší zápletkou sází především na důsledné vyobrazení světa jakuzy a jeho zákonitostí, v určitých aspektech mi Boiling Point připomínal Scorseseho Špinavé ulice. Film samozřejmě táhne podstatnou část filmu Kitanova postava, jejíž bezdůvodné násilné sklony, které neztrácejí především vtip, dynamičnost a určitou míru absurdity, naplňují film prvky tak typickými pro většinu Kitanových děl. Nejde ale jen o míru explicitnosti, kterou film divákovi zprostředkovává; jde i o jistý přesah, který film bezesporu má - např. srovnání začátek/závěr. (13.06.2011)

Aby se Kitano vymezil své komediální kariéře napsal si zde pro sebe jednu z nejzápornějších postav vůbec. Spolu se syrovým minimalismem, který ještě lehce doladil v pozdějších snímcích je Boiling Point je Kitanovsky typickou kombinací ostré yakuzárny a černočerného humoru. Vtip i násilí přichází nečekaně a v nevídaných kombinacích díky kterým vyniká špičkový střih. 9/10 (06.05.2015)