Persuasion
Obsahy(1)
Příběh založený na románu Jane Austenové o tom, jak nepříjemné následky může mít přílišná povolnost mysli. Anna Elliotová (Amanda Root) se ve svých sedmadvaceti letech už vzdala naděje na manželství. Nabídku k sňatku kapitána Wentwortha (Ciarán Hinds), jediného muže, kterého kdy milovala, odmítla na nátlak své snobské rodiny, aby toho pak trpce roky litovala. Znovu se s ním setkává na návštěvě u rodiny své provdané sestry. Wentworth si za tu dobu vybudoval kariéru v námořnictvu a teď je rozhodnutý najít si manželku. Setkání s Annou ho vyvede z rovnováhy, ale jeho hněv na ni kvůli jejímu odmítnutí v něm stále přetrvává. Anna poznává, že jí Wentworth stále není lhostejný, zejména když se začne dvořit jiné ženě a o ni zdánlivě nejeví zájem. Když si ale Wentworth uvědomuje, že Annu ze svého srdce nedokáže vystrnadit, zdá se, že je pozdě. O Annu se uchází její pohledný a zámožný bratranec pan Elliot, který má to, co Wentworthovi chybí – podporu Anniny rodiny… (maku1304)
(viac)Recenzie (31)
Ač Anička celý film kouká jako sovička, tak nevadí, já na tahle témata a intriky slyším a rád na to jak koukám, tak to čtu. Austenku jsem tedy nikdy nečetl a číst (asi) nebudu. Persuasion má dobrý příběh, průměrné herce (Hinds tedy charisma má, u žen je to bohužel horší), krásnou Anglii, skvělé kostýmy, vydařenou výpravu. A sestry Dalrymple byly rozkošné zrůdičky. Pod čtyři jít prostě nemůžu :o) ()
Rok 1995 byl na adaptace románů Jane Austen opravdu úspěšný a není tomu jinak ani u tohoto snímku. Amanda Root mi typově pasovala do životem zklamané ženy, její proměna k lepšímu z lásky sice nebyla na její vizáži patrná, protože v tomto ohledu nemá Amanda moc co nabídnout, ale přesto zejména její výkon dělá tento film tak skvělý. Ale i ostatní herci Ciarán Hinds, Sophie Thompson a všichni další, dělají tento film velmi realistický. Skvělá výprava a kostýmy celý film jenom podtrhují. Je to z tohoto roku jedinný film podle Jane Austen, který není, tak typicky pro Jane Austen, uhlazený. Naopak, vášně a rozervanost duše se nám tu vyjevují v plné výši. Pravda je, že tento její poslední román je i v knižní podobě taky trochu takový. Pozdější adaptace se s tímto filmem rozhodně němůže rovnat. Takže mi nezbývá než se těšit na další zpracování, které bude mít stejnou kvalitu a výkony, ale na hlavní postavy bude líbivější pohled. ()
Unylé; a to i ve srovnání s jinými adaptacemi knih Jane Austen. Hlavní hrdinka nahodí v první scéně mučednický výraz a nezbaví se ho do konce filmu, hlavní hrdina postrádá nějaké osobní kouzlo a charisma typické pro Firthova pana Darcyho. Jediné, co stojí za zmínku, jsou opravdově působící kostýmy a interiéry. Jinak je to nuda a šeď plná nesympatických postav. ()
Nejlepší kostýmní film, co jsem kdy viděl. Nedíváte se tu do hloubi 19. století -- přímo tam jste, se všemi tehdejšími obyčejnými lidmi, stejnými, jako jsme my sami, stejně toužícími i chybujícími. Že tu nehrají žádné hvězdy, je jen správné. Kinamtografie úchvatná, zátiší v interiérech vypadají jako plátna starých mistrů. Osvětlení pouze přirozené, večery při svíčkách... Anglický venkov. ()
Ve dvou dnech jsem měl silně přeaustenováno, přesto jsem se rozhodl pro slabší čtyři kousky. Oproti Emmě a Emmě. nešlo o komedii a atmosféra tomu svou tísnivostí odpovídala. I přes různé mouchy mě film po celou dobu víceméně bavil, ale jedna věc mě fakt zarazila, a být obyvatelem viktoriánské Anglie, hodil bych si i shnilým ovocem. Stejně jako uživatele togaf mě nenechalo chladným to okusování obličejů na ulici, už už jsem čekal dav s vidlemi a pochodněmi. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (20)
- Režisér Roger Michell bol už od detstva obdivovateľom Jane Austen, čím sa odlišoval od svojich chlapčenských spolužiakov, preto ho ponuka režírovať svoj prvý celovečerný film práve na základe tejto predlohy potešila: "Bol som jediný chlapec v triede, ktorý bral Austenovú ako špeciálnu prácu. Tento film som prijal, pretože dielo považujem za Austenovej najemotívnejší a najdojímavejší román, ako aj jej najviac autobiografický. Je to erotický milostný príbeh, ktorý je plný sexuálnej túžby.“ (Arsenal83)
- Amanda Root o režisérovej požiadavke vyzerať prirodzene: "V podstate som nemala na sebe žiadny make-up a moje vlasy boli očividne nie veľmi vábne. Predpokladám, že aj osvetlenie bolo dosť drsné. Nikto z nás teda nevyzeral dobre. Chcela som ale z Anne Elliotovej urobiť trochu obyčajnú ženu, ktorá v skutočnosti nebola nešťastná, ale našla spôsob, ako byť nejako spokojná, a napriek tomu okolo nej neustále bzučia emócie. Jej realistické zobrazenie veku bolo kľúčovým aspektom jeho príťažlivosti." (Arsenal83)
- Amanda Root opísala Annu ako „feministku v prefeministickom období" a „silnú, nezávislú postavu, s ktorou sa môžu moderní diváci stotožniť napriek dobovému prostrediu príbehu." (Arsenal83)
Reklama