Upírska akadémia

Asi nedospím do premiéry dvojky (která ale s ohledem na mizerné tržby těžko vznikne). Režisér Mark Waters určitě není nezajímavý, což v minulosti párkrát dokázal. Tady ale on i celý jeho tým nepěkně přestřelil. Po megaúspěchu série Twilight se dalo čekat, že není konec. Upíre, chraň nás od všeho zlého. Jedni jsou mírumilovní vampýři, další jejich strážci, pak zase ryzí krvelační vampýři. A ještě tu pobíhají psychopsi. Do toho musíme poslouchat otravný voice-over hlavní hrdinky, která je jinak moc půvabná dvacetiletá slečna, ale její přidrzlá postava je na hranici snesitelnosti. A to je na tom oproti jiným lehce zaměnitelným postavám ještě dobře. Její kámoška je dědičkou vampýrského trůnu, neustále jí tak někdo usiluje o život. Proto potřebuje osobní strážkyni, kterou je ona zmiňovaná cynická hrdinka (které mimochodem černé prádlo sakra sekne). Příběh pak stojí i na středoškolských třenicích mezi studenty, protože jsme na akademické půdě prapodivných Bradavic, kde se zatraceně tlačí na pilu. Snaží se tvářit, že má nadhled (a že je tak trochu parodií na upírské filmy), jenže nemá (a není). Zarazí podivná návaznost scén, podivné ukončení některých linií, mizerné akční sekvence, v každé druhé scéně tu máme otravné herce. Na druhou stranu dokážu ocenit, že tu alespoň chybí to předlouhé hledění si do očí á la Bella a ten její bledý hošan. (03.05.2014)

Předloha Richelle Mead je v rámci žánru young adult vampire fiction celkem inovativní a stravitelnou záležitostí. Oproti ujetým teenage upířím škvárům typu Prokletý dům se totiž nese na tak trochu méně trapné vlně - zápletky se tváří o něco uvěřitelněji, postavy trochu barvitěji a prvních padesát stran knihy se snaží člověka oblbnout rádoby propracovanějším fantasy světem. Díky tomu se film - oproti nechvalně proslulému Stmívání - mohl svézt na vlně svižnějšího vyprávění, o chlup zábavnějších postav a fantasy vizuálu typu Bradavice. Místo nemohoucí Belly divák dostal ukecanou, kousavou a bojovnou Rose a její blond alter ego Vasilissu (latentní lesbický podtext člověku prostě neunikne), namísto zaláskovaného vztahu upír-člověk celkem přijatelnou vedlejší linii dhampýrka - dhampýr a ze střední se stalo místo, kam by se nestyděla chodit ani Hermiona. Bitching i vtípky nikdy nejdou za hranici trapnosti, místo uplakanosti, procítěnosti a hry na velký funkční fantasy svět (všichni víme, že by do toho domku stačilo fouknout a on by se složil) se autoři rozhodli realisticky přivřít obě oči a zavtipkovat si sami nad sebou, upíří popkulturou a ve výsledku i samotnou Meadovou. Vznikla tak adaptace, co si nebere servítky, ale zároveň nezvládá samu sebe. Herecké výkony (snad kromě Rose Hathaway) působí strnule a divadelně - hlavně děda Viktor (kterak odhodí plášť a začne juchat uzdraven) a Kirova jsou na tom vážně, ale vážně špatně. Casting se nejspíš odehrál potmě, i co se vzhledu herců týče - Dimitrij působí jako všechno možné, ale rozhodně ne jako main lover celé série, Christian namísto slizkého, černovlasého ani-tyčí vzhledu dostal do vínku ksicht Edwarda s nezlomeným nosem, k dědovi Viktorovi no comment. Styl vyprávění (a na efekt úpravy) dovršil tragédii započatou ksichtem Dimitrije - jednotlivé záležitosti se na člověka sypou v takové rychlosti, že je nestačí pobírat ani on, ani postavy ve filmu. Stejně jako kniha tak film působí jako jedna velká otravná expozice, která se uvedení do minulosti snaží vynahrazovat prostřihy do současnosti (slepence jsou boží! pojďme to ještě víc zamíchat!). Posledním stříbrným kůlem do srdce celé záležitosti je pak srdceryvně americký "get-out-of-my-way-bitch" proslov Lissy, který už - bohužel pro tvůrce - nepůsobí ani parodicky, ani vtipně, jako spíš prvoplánově, uboze a naprosto idiotsky. Co naplat - udržet si kousavý nadhled po celý film je v případě teenage upířiny setsakra těžké. Patetické proslovy jsou naproti tomu setsakra jednoduché (a sát si krev z vlastního zadku přece taky není od věci, teenageři to unesou). (10.03.2014)

Přiznám se, že pro knižní sérii VA i její pokračování Bloodlines od Richelle Mead mám jakousi zvrhlou slabost a její příběh se mě drží už minimálně 3 roky. Propagaci filmu jsem sledovala pěkně dlouho a pěkně mě odrazovala. Moc jsem se těšila, ale na druhou stranu jsem se hrozila, jaký mizerný upírský chick flick mi z toho dělají. (jako... ona by se ta knižní adaptace dala s klidem interpretovat vcelku podobně, co si budeme namlouvat) Dnes jsem se konečně dokopala ke koukání a i když mě cast hlavních postav až na pár výjimek dosti zklamal, nakonec jsem byla příjemně překvapená - ale to hlavně jelikož jsem od filmu moc neočekávala. Přišlo mi, že background story bylo odříkáno dost hrr hrr a jakoby s tím pořád někam pospíchali. Hned první scéna Rose a Lissy v hotelu mě dost vyděsila, protože si na sílu vypověděly celé jejich life story jakoby se v životě neviděly, jen aby měl divák přehled. Všechno ale příběhově poměrně sedělo a filmové crew se drželo knižní předlohy. (03.06.2014)

Původně jsem myslela, že na tenhle film snad ani do kina jít nestihnu, ale nakonec jsem dočetla knížku dřív než jsem čekala a do kina jsem vyrazila. A knížka byla sice lepší, to ano, ale i tak se mi ten film líbil. Sice se mi asi až na dvě osoby vůbec nelíbil cast hlavních postav, ale jak ten film pokračoval, tak se to něják ztratilo a já vžila jsem se do příběhu. Občas jsem se slušně pobavila nad některýma hláškama. Za mě 4* a nejlepší věc na filmu byly vlasy Zoe Deutch. (21.03.2014)

Příjemný překvapení v tom ohledu, že se film nebere vůbec vážně a dělá si srandu prakticky ze všeho, co se teenage upírů týká. Film má tak trochu smůlu, že na jedné straně barikády stojí nadšené fanynky, které budou prskat cosi o zprznění předlohy a na té druhé naopak diváci, které podobné filmy bytostně nesnáší. Zoey Deutch a její hlášky táhnou prakticky celý film a nebýt její postavy, asi bych šel s hodnocením níže. I po příběhové stránce je vcelku o co stát. Sice se nejedná o nic vyloženě intelektuálního, ale děj je propracovaný poměrně hodně a na ploše necelých dvou hodin se toho stihne odehrát dost a nechybí řada vcelku nečekaných zvratů. Ale faktem je, že hrr tempo někdy bylo až na škodu a občas (hlavně ze začátku) jsem se v jednotlivých frakcích ztrácel. Malé mínus uděluji za konec. Otevřené zakončení typu "My name is ... and I'm ..." za doprovodu velkolepé hudby je už opravdu HODNĚ ohrané. (03.05.2014)