Sejdeme se na Cibulce

Tak já si Cibulku pamatuju už z 90. let, kdy moderoval na rádiu Diana, co jsme ve Varech poslouchali na intru, to byl ještě fajn kluk. Pak asi dvakrát uváděl s Jiráskovou Týtý a začal bejt dost protivnej, jak všude zdůrazňoval kamarádství s paní Jiřinkou. Mezitím jsem mu nepěkně začal závidět úspěch s knižními paskvily o prvorepublikových herečkách, páč to bych uměl napsat taky. A Sejdeme se na Cibulce je zatím dokonalým vyvrcholením jeho vývoje. Mě by možná až tak neurážel formát toho pořadu, mě jenom sere Cibulka. (26.05.2016)

Nesejdeme. Párkrát jsem totiž šel kolem, odvážně jsem nakouknul dovnitř a ... nepochopil jsem to. Nějací lehce povědomí lidé tam totiž vykládali historky, které mi nedávaly smysl ani po zderivování, neměly začátek ani konec a bujarý smích moderátora mi dával jasně na srozuměnou, že jsem tady špatně. Tento způsob zabíjení televizního času se mi prostě jeví dost nehumánní. (15.12.2016)

Aleš Cibulka je takovým příjemným televizním společníkem pro staromilské důchodkyně. Disponuje jemným humorem, nedělá mu problém tlachat o ničem, aniž by jej opouštěl výraz, že ho i ty největší banality zajímají, občas udělá fórek, který nikoho neurazí. V podstatě jej nejedna taková babička vidí jako ideální partii pro svou vnučku. Takový zeť by jistě vyslechl všechny babičkovské historky, třeba tu, jak sousedka zavařuje okurky. Pravda, jiný člověk se na takovou seanci klidu, pohody a archaické veselosti dívá s otevřenými ústy a nestačí se divit, koho že to může zajímat. Na druhou stranu, je třeba uznat, že pro svou výše zmíněnou cílovou skupinu umí Aleš Cibulka udělat maximum, byť do Tomáše Slámy, Petra Jančaříka nebo Marka Ebena má dost daleko. (08.12.2013)

Tento pořad je určen starší cílové skupině, kam patřím i já. Své pořady mají děti, milovníci hororů i intelektuálové, tak popřejme hodinku povídání i této věkové kategorii a neházejme pořad do odpadu. Komu se nelíbí, nemusí se na něj dívat, vždyť dneska je taková možnost výběru pořadů v televizi i na internetu, či na DVD. Trocha tolerance nezaškodí. Aleše Cibulku mám ráda, protože jako moderátor je srdečný, vtipný a pohotový a jako člověk je slušný a věčný optimista, který neuráží a neztrapňuje své hosty. Co se těch týče, tak si do pořadu zve především herce a zpěváky kdysi známé a populární, ale časem zapomenuté. Byl první, kdo znovu připomněl v životopisné knize Natašu Gollovou prvorepublikovou hvězdu, která dlouhé roky nebyla obsazována a Zdenku Sulanovou s podobným osudem. Jeho povídání je nenucené, přívětivé a zábavné. Jediné co by se mu dalo vytknout, je jeho příliš nevázaný smích. Nevím ale, není –li součástí jeho image, protože mne občas rozesměje právě tím. (03.02.2015)

Cibulko, podstatné je, zda se ve tvém případě bude jednat o rostlinu dvouletou, či, nedejpeytla, vytrvalou.V obou případech se obávám toho, že zřejmě nebudu asistovat u smrti tvého pořadu, ať už dříve, či později. Chňá, chňá, chňá... a chňá...Tvůj epileptický smích mi připomíná Douglase, když chcal své paní skrze lososa na grilu, hmmm... výmluvnější gájprájd jsem fakt ještě nežral a to na mém jazyku již přistálo kdejaké hovno, inu, někdy se zvědavost nevyplácí a nestojí za předčasné šediny, nejistou erekci a chuť zabíjet. (18.06.2013)