Intervaly

Vcelku zajímavá podívaná, která mi připomněla mj. i slavného "Muže s kinoaparátem" z r. 1929 od D. Vertova. Jako subjektivní zajímavost hodnotím i skutečnost, že na některých záběrech je zde vidět moje jméno - "Standa" - napsané na zdi, kolem které chodí lidé :) (28.05.2011)

Což o to, záběry jsou to pěkné, pěkně se střídají...ale nic víc. (25.08.2007)

I filmy Kurta Krena měly jasnější pointu... (28.06.2007)

Už v tomto krátkém snímku je jasné, že Peter Greenaway má úžasný smysl pro rytmus, který více rozvine ve svém dalším díle. Oceňuji, chápu, ale zatím mě to dostatečně neoslovilo... (18.05.2006)

Na hodnocení se asi nejvíc odráží moje slabost pro černobílou fotografii, hudbu A. Vivaldiho (jeden z koncertů pro sopranovou zobcovou flétnu a "Zima" z Quatro Stagionni) a nejhudebnější z řečí - italštinu. Další z Greenawayových experimentálních rozkladů filmu. Něco jako Braquova Dívka s kytarou: když odejmeme filmu dějovou náplň a ponecháme jen obraz a zvuk podobá se to kubistickému obrazu, který odvrhuje perspektivu, prostorovost, ba dokonce samotný tvar. Ale stejně jako kubistický obraz si film bez příběhu může ponechat estetické kvality a působit na diváka (ale kolik jich je schopno tohle ocenit, že...). (16.06.2008)