Dům pro Irene

Krásně tu úřední šiml řehtá na plný pecky. Jak vidno nesmyslná byrokracie moudrých vševědů se nevyhýba ani júesej. Teď už ale k samotnému příběhu. Vezmu-li ovšem na zřetel vysoký věk, přeci jenom jsou lidé omezeni jistou fyziologickou realitou, ale to raději ponechám stranou. V podstatě přikrášlování skutečností v tomto případě mě vůbec nevadilo. Protože v konečném vyznění skládá film všem docela obyčejným lidem, a to doslova i obrazně, nádherný hold v jejich stáří. Asi není třeba dodávat, že film pohladil. (30.04.2014)

Přišlo mi to až moc na sílu. Stáří je samozřejmě sviň a nic hezkého, a je fajn, že tady se stařík rozhodne být stále aktivní a postavit nový dům pro sebe a svou milovanou ženu, která začíná trpět stařeckou demencí. Ale geronto sex jsem zrovna vidět nemusel, ten soud taky asi těžko mohl vyhrát, takže se nakonec dívám na pohádku, a tak zaujme jen krajina, kamera a satira na byrokracii a na nesmyslné zákony, kdy musíte obhajovat někomu cizímu, že si na svém vlastním pozemku něco stavíte, a ještě mu za to platit, aby měl bezpracný zisk. Absurdita moderní doby. (02.04.2024)

Hřejivý příběh o lásce seniorů, co jsou spolu přes 60 let a potýkají se s realitou důstojného stárnutí. Pomalé tempo spíše přidávalo na intenzitě, James Cromwell odtáhl skvěle celý film a byl od první do poslední minuty na plátně. Na jeho boj proti byrokracii se krásně koukalo, ale nejsilnější scénu si schoval na pohřeb svého kamaráda Chestera. V tu chvíli to nebylo na kapesník, ale na prostěradlo. (11.10.2014)

Craig Morisson byl chlap, jehož příběh by měl být povinnou četbou všech těch, kteří považují starou generaci za bezcenný póvl. Ostatně respekt každému, kdo díky nezdolné vůli a životním zkušenostem vede válku na tolika frontách a přesto si ve finále může říct "je to POŘÁD MOJE". Pocta sklonku života okolnostem navzdory + nádherná závěrečná scéna, která nestydatě křeše snad všechny druhy emocí. (12.02.2014)

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)