Dům pro Irene

Dobrý film na víkendové odpoledne. Aktivních důchodců, co už sotva lezou, ale pořád něco kutí, staví a plánují do budoucna v již nesplnitelném časovém horizontu, znám docela dost. Graigovy děti si nakonec uvědomí, že kdyby Graig jenom ležel a čuměl na bednu, moc dlouhou už by si ho asi neužili. Tento film navíc proti sobě hezky staví logiku se zkušenostmi na straně jedné a úřednickou byrokracii na straně druhé. Parádně ztvárněn i vztah mezi ústředním párem. (18.10.2021)

Nezačíná to ani nijak zvláštně, prostě jen kanadsky pomalu. A stejně pomalu to plyne i dál a melancholickou ideu nahlodávají jen kancelářské úřední krysy, na které ale skvělý Cromwell hází bobek, dokud to jen jde. Jeho jediným plánem je prostě jen postavit dům pro svoji vyvolenou, se kterou zůstane stůj co stůj a ať si svět i okolí myslí co chce. Docela silné konverzační drámo, na které se ale hezky i smutně koukalo. A výborná ústřední dvojice. ~~~ Podívej ty vlasy. Jak dlouho si se nestříhal? (09.11.2014)

Je dosti potěšující, když se v každotýdenní zoufalé nabídce (zvláště) sobotního programu podaří objevit nenápadný a dobře obsazený film. A ještě k tomu kanadský! Bylo milé sledovat útrapy staršího páru, který to spolu zvládl v dobrým i zlým až do konce. A vždy se vzájemnou úctou a respektem. Ne každému se tohle v životě poštěstí. Je dobré si to občas připomenout. (17.10.2021)

To je film, který nemůžu a ani nechci hodnotit nějak objektivně. Celou dobu jsem měla před očima svého dědečka, který byl truhlářem srdcem a duší a ještě dnes si pamatuji tu vůni dřeva z jeho dílny, to jak jsem sbírala různé odřezky a stavěla si z nich pak domečky pro panenky. Chodila jsem fascinovaně kolem těch obrovských pil a hoblovacích strojů, pomáhala jsem dávat piliny do pytlů, když byl děda večer v hospodě a zařizoval si tam další zakázky. Druhý den jsem pak byla vyslaná babičkou hledat jeho zuby, protože je někde ztratil cestou. Dnes to už jsou jen krásné a úsměvné vzpomínky. Takže jak byl celý film trochu prodchnut sentimentalitou, tak jsem jí z velké části nasála do sebe i já. A díky za neuvěřitelné výkony obou hlavních protagonistů, kteří mně v určitých momentech vehnali slzy do očí. Maurice Chevalier napsal : "Muž s bílými vlasy je jako dům, na jehož střeše leží sníh. To ještě zdaleka nedokazuje, že v krbu není oheň. Já s tím souhlasím. (02.03.2015)

Krásný, citlivý film o stárnutí a lidské hrdosti. J.Cromwell, ale i G.Bujold jsou vynikající jako ústřední dvojice. G.Bujoldová nebyla v Česku k vidění po mnoho let, ale okamžitě jsem poznal její charakteristický výraz, který jsem si pamatoval z filmových rolí v 70. letech (Tisíc dnů s Annou, Kamouraska). Bylo to kouzelné setkání... (27.04.2014)