Šingeki no kjodžin

Když jsem kdysi v knihovně náhodou zahlédla mangu nazvanou Útok titánů, připadalo mi to jako blbost, která nemůže mít dobrý příběh… tehdy jsem netušila jak strašně moc se pletu... Tohle je totiž jedna nejepičtějších věcí, co jsem kdy viděla! Začnu u OST, které je opravdu nabušené a často kulervoucí, hlavně některé openingy (zejména první). Ta animace je taky nádherná, hlavně prostředí je fakt krásně nakreslený. Nevadí mi ani trochu té statiky (oproti Berserkovi je jí fakt minimum), navíc zde nejsou žádné zbytečně přehnané animace k vyjadřování emocí postav (myslím tím komickou kresbu obličejů jaká je třeba ve Fullmetal Alchemist). S animací souvisí i akce, která je fantastická, hodně dobře se na ni kouká a já jsem hltala každou akční scénu. Neskutečně žeru to, jak se vojáci pomocí toho prostorového manévrovacího zařízení pohybují mezi stromy, budovami nebo titány a vůbec tu akrobacii jako takovou. Mimochodem mi to připomíná třeba Spider-Mana. ----- Musím tvůrce pochválit za to, že na rozdíl od jiných anime počkali na mangu a Attack on Titan tak neobsahuje žádné fillery. Samozřejmě jsme museli čekat i my diváci (jsem ráda, že jsem začala se sledováním až v době, kdy byly už tři série venku). Za pochvalu (která patří především autorovi mangy) stojí i celková promyšlenost toho světa – od slabých míst titánů přes manévrovací zařízení a informace dostupné pro veřejnost až po minulost tuctu postav a světa jako takového. ----- Postav je tady velké množství, především těch vedlejších, které velmi často umírají a mnohdy se ani nezdrží moc dlouho. Je třeba podotknout, že mnoho z nich i přes své krátké působení dostane flashback, který vysvětluje jejich minulost. Vůbec flashbacků jako takových najdeme v Attack on Titan hodně a často se stává, že v půlce akční scény přijde flashback na půl epizody. Po čase jsem si na to zvykla a beru to jako takové poznávací znamení seriálu. ----- Kromě ústřední trojice (zase je to osvědčené složení dva kluci a jedna holka) mám nejradši kapitána Leviho – má drsnou minulost, na venek se tváří jako drsňák, ale emoce má, a navíc je excelentní bojovník… Doufám, že Eren nakonec bude jako on a zbaví se těch občasných projevů slabosti. No, tak zbavil a nakonec se z něho stala poměrně kontroverzní postava. Z ženských postav bych si pak vybrala Hange Zöe, která je svým způsobem střelená, ale nechybí jí odhodlání a odvaha. Není tu nikdo, kdy by mi vyloženě vadil, i když zrádcům jsem vždycky přála prohru. Mimochodem komunikace postav rozhodně nesestává jenom ze řvaní! Za prvé: nepouštěli jste si to vy, kdo to píšete, náhodou moc nahlas? Za druhé, jak byste se asi domlouvali v bitvě – šeptem? A za třetí: kolik epizod jste skutečně viděli, než jste seriál odstřelili s jednou nebo dvěma hvězdičkami? Ono se stačí dívat trochu dýl a zjistíte, že spolu postavy většinou normálně mluví… Možné SPOILERy: -------------------- PRVNÍ série: nářez – jak fyzický (velké množství krve, roztrhaných lidí i zabitých titánů) tak psychický (ne všichni jsou proti titánům schopni bojovat) už od začátku, a i když tempo není tak vysoké a epizody tak nahuštěné jako u třeba u Code Geass (kde by mimochodem prospělo více epizod), sérii ani při rozjímavých nebo filozofujících pasážích nedojde dech, plus člověk má čas všechno v klidu vstřebat a srovnat si to v hlavě i tzv. „za pochodu.“ Snad každá epizoda končí tak, že Vás nechá napjaté a Vy si musíte co nejdřív pustit další. Série je vlastně rozdělena do několika částí v délce od dvou až do devíti epizod (podle story arců mangy). Moje nejoblíbenější část (arc) je asi Bitva o Trost, kde je Eren již v 5. epizodě sežrán, aby se později ukázalo, že se umí proměnit v titána (tušila jsem, že to on, když začal bojovat proti jiným titánům a znal základy boje). Už teď „umírám“ touhou zjistit, co v tom sklepě je a jaké je tajemství titánů, ale mám pocit, že tohle si tvůrci nechali až na úplný konec příběhu. ----- Zaujalo mě, že i když jedna epizoda skončí cliffhangerem a divák očekává, že v další epizodě se hned dozví, co bude dál, tvůrci místo toho dají epizodu, která na první pohled může působit jako filler. Attack on Titan ale prý žádné fillery nemá a k tomu ta epizoda vždy obsahuje něco důležitého buď k ději (flashbacky) nebo o minulosti postav (např. epizoda věnovaná Mikasině minulosti). Tohle hádám může někoho naštvat, mě to ale nevadilo a všechny epizody jsem hltala s nadšením. Dokonce i ty, ve kterých se řešilo jen to, jak ochránit a dostat pryč Erena. ----- Potěšilo mě, že jsme na titány nemuseli čekat několik epizod, jelikož je často zvykem diváky dlouho napínat, než je jim představena titulní hrozba. A co víc, dostali jsme o nich a hodně informací (např. skrze pokusy na nich, celkem mě překvapilo, že se povedlo nějaké zajmout). Přesto je jasné, že nám toho ještě hodně tají… třeba to, kdo je v Kolosálním a Obrněném titánovi – už od začátku byli jiní než normální titáni, protože neměli kůži a byli inteligentní – nakonec jsou v nich asi taky lidé, stejně jako v Erenovi a Annie. To, že Annie je Ženský titán mě fakt dostalo, tady jsem se spletla, když jsem tipovala, že Ženský titán je Arminova matka, protože ten titán Armina nezabil. Jakože čekala jsem vnitřní spory mezi lidmi, ale takovouhle zradu ne, vlastně nejdřív ani to, že se lidé budou měnit v titány… pecka! ----- Do série se dostala i trocha humoru skrze Sashu, např. při „Co je to za kravál?“ „Sasha prděla, pane.“ jsem lehla smíchy (4. epizoda). Tak kolem 12. epizody se však humor vytratil, což je sice škoda, ale zase je to vzhledem k událostem pochopitelné. ----- Konec se nese v duchu konce většiny epizod a je to pořádný cliffhanger. Ještěže jsem na další sérii nemusela čekat. -------------------- DRUHÁ série: začíná tam, kde skončila ta první – u proražené zdi a odhaleného titána. To, že ve zdi jsou titáni, mě překvapilo, ale je fakt, že jsem si od začátku říkala, jak vlastně stihli lidé ty zdi postavit, aniž by je přitom sežrali titáni. Snad se tohle dozvíme ve třetí sérii. Nic nového jsme se nedozvěděli ani o tom sklepě, moc se k němu nepřiblížili. Ani o tom zvířecím titánovi, co umí mluvit, jsme se do konce série nic nedozvěděli. Ano, vypadá to, že jsme se nikam moc nepohnuli, a to na téhle sérii pracovali tak dlouho… ale omyl! V téhle sérii se toho stalo hodně a to, co zůstalo nevysvětleno, kompenzuje kupa dalších informací, nové postavy a další a další zvraty. A díky polovičnímu počtu epizod mi tahle série utekla opravdu rychle - možná za to může i to, že na rozdíl od první není rozdělena na části (a epizody mají většinou jednoduchý jednoslovný název). U postav mě nejvíc dostalo odhalení dalších tří lidí, kteří se mohou proměnit v titány (potvrdila se tak domněnka z první série). Fakt mě zamrzelo, že ti zrádci, kteří prorazili zeď Rose, jsou Reiner (Obrněný titán) a Berthold (Kolosální titán). Nevěděla jsem, jestli je litovat nebo nenávidět, protože se zdá, že to nedělají úplně dobrovolně a Reiner má navíc rozdvojenou osobnost. U Ymir mě ta proměna sice překvapila, ale Ymir předtím nepatřila mezi moje oblíbené postavy, takže mi její osud byl popravdě celkem volný. Tihle tři mi připomněli, že vlastně nevíme, o co jim jde – jen to, že chtějí Erena a vracejí se „domů“. Mimochodem Eren získal novou schopnost – ovládání titánů, proto ho nejspíš chtějí… Eren se taky setká s titánem, který sežral jeho matku. Dopadlo to jinak než jsem čekala a tvůrci mě potěšili s vývojem postavy Hannese, který se z původního ožraly nakonec stal hrdinou. ----- U postav samozřejmě nechybí flashbacky do jejich minulosti. Ty nejzajímavější dle mého patří Christě… teda pardon, Historii (imho zvláštní jméno). S flashbacky se pracuje i jiným zajímavějším způsobem – často se děje, že sledujeme napínavou scénu, která je náhle přerušena flashbackem, jenž se odehrává obvykle pár hodin před onou scénou. ----- Nakonec nemůže chybět další šokující odhalení, a to sice, že všichni titáni jsou přeměnění lidé… ouch. Opět jsem ráda, že na další sérii nemusela čekat. -------------------- TŘETÍ série: je tak nabitá informacemi, až z toho jde hlava kolem. Konečně jsme se dočkali mnoha odpovědí a zásadních zjištění. Konečně jsme se dostali do sklepa! Trvalo to sice hodně dlouho, předtím proběhlo spoustu bitev s titány a taky jeden státní převrat (asi prvních šest epizod série), ale stálo to za to! Dlouhé čekání se bohatě vyplatilo! Ve sklepě byly zásadní informace, které všechno změnily…. Tak nějak jsem tušila, že lidé musí být i mimo zdi… ale že jsou to nepřátelé, to jsem netušila. Že ti ve zdi jsou Marleyany uvěznění Eldiané, potomci jisté Ymir (není to ta naše Ymir, členka 104. jednotky), kteří mají titánské síly, jsem neutušila už vůbec. Nebo to s rodinou Reiss, předáváním tradice a Zakládajícím titánem… Všechno do sebe zapadá – minulost Erena, Grishy, Christy alias Historie, dokonce i Leviho se nakonec propojí a mě spadla čelist. A to ještě čekám na to, jak je to přesně se zvířecím titánem a jeho úmysly… myslím, že to má být Grishův první syn Zeke… ----- Další věci, co mě v sérii potěšily nebo zaujaly: rodina Ackermanů, jejímiž členy jsou Mikasa, Levi a Leviho strýc Kenny spojený s Rodem Reissem. Dále Reiner s Bertholdem konečně utrpěli drtivou porážku, což vzhledem k jejich zradě potěšilo. I Erwinova minulost je zajímavá, mrzí mě, že se Erwinovi nesplnil sen a nedozvěděl se pravdu, i když přiznám, v té chvíli, kdy byl Erwin spolu s Arminem na pokraji smrti, jsem stejně jako Levi váhala, komu bych titánskou injekci dala. Mimochodem Armin na mě svým obětováním udělal dojem. Levi v této sérii potvrzuje pozici mí nejoblíbenější postavy (promiň, Erene). A nakonec: Rodd Reiss je bezkonkurenčně nejhnusnější titán, být slabší povahy, bylo to skoro na zblití… Nemůžu se dočkat, jak to bude, dál, až se přeživší skupina vydá přes moře a dojde na střet s Marleyany… to bude sakra dlouhý čekání. --------------------- z důvodu dlouhých mezer mezi vydáváním epizod je sekce komentáře věnovaná čtvrté sérii rozdělena na tři části: ------------------ první část ČTVRTÉ série: Opět výborná adaptace mangy, není nač si stěžovat, k tomu epická hudba, nové studio zvládlo animaci skvěle, rozdíl není oproti předchozím sériím nijak moc patrný (možná je to dokonce i lepší). Zásadnější změna nastala u příběhu, který se přesunul na druhou stranu oceánu a k novým postavám… zatím mě ale víc zajímají ty, které už znám z dřívějška, jako jsou např. Reiner a Zeke, zase ale nový inteligentní titáni… a detailnější pohled na svět, o kterém jsme neměli hodně dlouho ani ponětí… opravdu zajímavé téma Eldiánců žijících pod Marleyici, co pro ně znamená bojovat za svůj národ, kdo ho chce osvobodit a kdo ne? Objevuje se zde další doplnění a vyjasnění událostí z předchozích sérií, všechno do sebe zase krásně zapadá a dává smysl – zároveň je jasné, proč jsme se to nemohli dozvědět už tehdy, úplně by to zkazilo požitek z prvotního čtení/sledování a zde je to i funkčně zasazeno mezi vnitřní pochody postav. Fakt obdivuju Isayamův storybuilding, neustále mě překvapuje novými zvraty – třeba to s tim Erenem jsem fakt nečekala… Jediný, co bych tak vytkla je, že se na moc dlouho odloučíme od Paradisu a postav na něm, postavy v Marley, i když opět skvěle napsané, většinou nevyjdou ze stínu původní party (a některé jsou i kapku otravné, třeba propagandou totálně vygumovaná Gabi). Taky je dost cejtit ta změna vyprávění a vědomí toho, že už to nebude jako v předchozích sériích. Možná proto mě i přes velkou promyšlenost tahle série baví míň. Kvalitativně fakt nejde vytknout skoro nic, ale ten feeling je prostě jinej. ------ druhá část ČTVRTÉ série: Sakra, proč to nevydaj všechno najednou, bingovala bych hned… pořád není po všech těch zvratech jasný, jak sakra tohle může skončit… Souhlas s uživatelem The DarKnig, pocitově má epizoda tak pět minut a dostat každej tejden tak málo… první půlka epizod druhý části týhle série (já vim, už je to dělení otravný) je extrémně nabušená a čekání na každou jednotlivou část je mučení… už si nepamatuju, kdy naposledy jsem se na nový epizody něčeho tak těšila a dávala to hned, jak to šlo. Ten twist s time travellingem a že vlastně Eren za to může… no tvl, ještě tejden potom jsem to vydejchávala… to vyhlášení války lidstvu taky. Po tý emocionální náloži pak bohužel přišlo lehké zvolnění, takovej trochu návrat do první série, kdy se taky jedna bitva/událost roztáhla na víc epizod a zaměřila na víc postav. Celkově nostalgie z první série, kdy bylo všechno jednodušší a všichni (jsme) si mysleli že ví(me), kam to bude směřovat… všechno je jinak. ---- Konečně návrat Annie, už od první série mi bylo divný, že by po zbytek děje zůstala zamražená v krystalu. A Levi je po tom výbuchu z první části série naživu, sakra, to se mi ulevilo, to bych byla pěkně naštvaná, kdyby Isajama oddělal mou nejoblíběnější postavu. Ale už bych to moc neprotahovala – ale sakra, mě ani ty klidný pasáže nevaděj, zvlášť, když je tu mega team up bývalých průzkumníků v čele s Hange a Levim + Reiner, Annie a Pieck a Magath… z „nových postav došlo ke zlepšení zejména u Gabi, když už jí to všechno konečně došlo. já bejt ostatníma tak jí stejně nevěřím. --- Doteď jsem se postupu vydávat epizody pomalu hlavně zastávala a pořád si myslím, že lepší počkat na řádnou adaptaci, než nějaký debilní fillery, ale teda musím říct, že tahle série má fakt debilní marketing, kdy tohle neustálý kouskouvání série a oznamování dalších a dalších „final part“ začíná bejt únavný a deprimující, protože vždycky přijde jenom kousek a pak zase minimálně půl roku čekat. Souhlasím s tím, že by líp působilo, kdyby to řekli rovnou, kolik těch části ve skutečnosti série bude mít. Nebo z toho měli udělat třeba ještě pátou nebo šestou sérii každou o cca 15 epizodách (druhá série jich má 12, takže by to nic divnýho nebylo), takhle už má série 28 epizod a nekončíme. --- třetí část ČTVRTÉ série: tak snad koncem roku a snad už fakt poslední část… ------------------- Po přečtení mangy v češtině musím říct, že se jedná o excelentní adaptaci, nemám absolutně nic, co bych vytkla, a to prohození dvou story arců (výcvik a bitva o Trost) v první sérii chválím, v tom pořadí se mi to líbilo víc než v manze. „Sie sind das Essen und Wir sind die Jaeger!“ 10/10 (09.11.2019) (menej) (viac)

"I don't have time to worry if it's right or wrong. You can't hope for a horror story with a happy ending! Yeah! It's a cruel world out there." Jedná z najchutnučkejších a najinstantnejších fantasy zmesí, aká sa za poslednú dekádu urodila. Pri sledovaní Attack on Titan si nielenže vychutnáte akčný úkaz v tej najčírejšej možnej podobe, akú si len možno priať, ale ruka v ruke s tým i ten pravý esenciálny pôžitok premeniac zo žánrov dark a military fantasy. Temnota tohoto sveta v prvom rade vychádza zo strachu, beznádeje a depresie, ktoré sú hlboko zakorenené práve v ľuďoch. Strach a des je to nanajvýš hmatateľný, válí sa na nás zo všetkých strán a niet tomu úniku. Človek len po pár minútach, čo pobudne v tomto fantazijnom svete, ktorý však v žiadnom prípade nie je vysnenou fantáziou, v ktorej by ste túžili žiť, si uvedomí skutočnú povahu tohoto sveta... svet, ktorý je vo všetkých možných ohľadoch maximálne krutý a nekompromisný; svet, ktorý neodpúšťa; svet, v ktorom keď zaváhate alebo urobíte sebamenšiu chybu, tak vás to príde draho, dokonca vás to môže stáť i váš vlastný život... vlastne keď sa nad tým tak zamyslím, v tomto seriály to nebýva nejakou raritou. Zážitok je to v prvom rade psychologický, kedy vaša myseľ naplno pocíti ťahu celej časti negatívneho spektra emócií... je to ozaj nadmieru deprimujúce v tomto ohľade. Shingeki no Kyojin neskutočne sugestívne dáva divákovi pocítiť a vyžrať tú zapeklitú situáciu, do ktorej sa ľudstvo po vzostupe Titánov dostalo. Proste si v hlave predstavte tú scénku, kedy sa človek poprvýkrát na vlastnú kožu stretne s obrovitánskym Titánom, s ktorým v porovnaní sme iba malulinkými mravčekami na zemi, tak až vtedy pochopíte, čo to znamená byť naprosto bezmocnými. Avšak z celého tohoto súdka za najviac skľučujúce a zarmucujúce považujem najmä to, ako sa nový rekrúti - nová krv, nová nádej pre ľudstvo, chcú odhodlane a nebojácne postaviť zoči-voči Titánom, čo má za následok jediné - ich hrdinské ideály a nádeje sa náhle zmenia na prach... všetky ich ilúzijné predstavy sa vzápätí rozplynú a len bezmocne prizerajú na to, ako im Titáni devastujú celú jednotku a požierajú kamarátov. Človek má v tomto konkrétnom prípade vážne pochopenie pre "zbabelcov", ktorý sa strania boju, nakoľko ich chovanie je zcela racionálne. Oni vopred už pochopili, že hrať sa na hrdinov vás nikam nedostane a vývoj celej situácie to v konečnom dôsledku vôbec nijak nezmení. Táto nekompromisná show vás naučí jedno jediné a to báť sa. No a keď sa hlavný hrdina chce zachovať šľachetne a hrdinsky pomstiť svojho priateľa tým, že sa bezhlavo a bez premyslenia vrhá do boja proti desivému Titánovi, tak akurát tak príde o nohu. No jo, tento seriál vie neraz pekne šokovať a nebojí sa prichádzať s dosť odvážnymi scenáristickými rozhodnutiami, ktoré bezcitne naložia s hocijakou, i tou hlavnou postavou. V rovine zvratov a prekvapujúcich momentov to má veľmi blízko k takému seriálovému kolosu ako je práve Game of Thrones. Aj celkovou potemnelou charakterizáciou a nihilistickou povahou sveta, komplexným vyzobrazením postáv a ich motivácii, viacvrstvovým príbehom a spletitými dejovými líniami sa Titáni veľmi nápadne pripodobňujú práve Hre o Tróny, až na to, že Attack on Titan sa s pálčivými otázkami popasoval stokrát presvedčivejšie. Ako veľký milovník kvalitne vybudovaných, chytro premyslených a komplexných fikčných svetov, som mimoriadne ocenil u tohoto anime počinu práve tú úžasné miera worldbuldingu, vďaka ktorej sa svet neustále rozvíja a prehlbuje svoju mytológiu. Čo sa týka stručného charakteristiky, tak svet Titánov je zasadený do post-apokalyptického prostredia, v ktorom ľudská rasa sa ocitla na pokraji vlastného vyhynutia v dôsledku vzostupu obrovitánskych ľudožravých Titánov, ktorý už 100 rokov sužujú ľudstvo. Nakoľko boj s týmito gigantami sa v mnohých ohľadoch javil ako bezpredmetný a ľudská civilizácia nemala šance ani prostriedky, aby z dlhodobého pohľadu im mohla čeliť, tak postavila tri monumentálne múry, ktorých pôvod však zostal zahalený tajomstvom... rovnako ako aj pôvod samotných Titánov. Attack on Titan má do značnej miery hororový vibe, s množstvom hrôzostrašných a strach stimulujúcich elementov vychádzajúc predovšetkým zo samotnej podstaty Titánov, ktorý na rozdiel od iných beštií známych z Dark Fantasy diel, vyzerajú ako ľudia, a tak aj súboj s nimi v princípe pôsobí ako nejaká genocída. A tiež k týmto monštrám neodmysliteľne patrí aj ich karikatúrny vzhľad, čo je dosť desivé a nepríjemné na pohľad. Takisto jedným z najväčších hnacích motorov celej tejto anime show je zmysel pre tajomno a záhadu, či už ide o pôvod Titánov, monumentálne múry, alebo samotný sklep Grisha Yeagera. Na tomto sveta je nanajvýš fascinujúce, ako o ňom v podstate nič neviem, diváka si príbeh práve opantá okolo seba svojim citeľným mysterióznym nádychom a neopísateľnou túžbou sa dozvedieť niečo viac. V každom prípade, tvorovia tento pocit zvedavosti ešte podnecujú a umocňujú neustálym odkladaním odpovedí, a naopak navyšovaním počtu položených otázok, a iba postupným, nijak zvlášť urýchleným dávkovaním odhalení, teda až do vyústenia tretej série, ktoré nám viac než uspokojivo naservíruje zmysluplné odpovede na väčšinu doterajších záhad. Od tohoto zlomového okamžiku sa akútne mení celý náš pohľad na tento fantazijný svet a všetky doterajšie nahromadené poznatky naberú zcela nový kontext. A konečne sa dostávam k potenciálne najväčšiemu lákadlu celého anime a tou je dychberúca akcia, o ktorej bez preháňania môžem tvrdiť, že ide o najlepšie zvládnutú, skoordinovanú a natočenú akciu, akú som kedy v živote videl. Tie bojové kreácie, aké nám Shingeki no Kyojin predvádza, sú tak geniálne prepracované a po animačnej stránke tak neodolateľne okuľahodiace, že nenachádzam tých správnych slov, ktoré by náležite vystihli tie transcendentné stavy, do ktorých má show počas ich trvania privádzala. Sledovať Three-Dimensional Maneuvering v akcii je skrátka niečo neskutočné a v rámci akčnej tvorby i mimoriadne nápadité a inovatívne. No a keď ešte k tomu pripočítame nášho miláčika Levia Heichōa, formuje sa nám tu hotová kanonáda vzdušných, akrobatických a šermiarských výpadov, jednoducho senzácia! A čo takisto na osobitých akčných sekvenciách veľmi kvitujem, je tá skutočnosť, že sa nejedná o žiadnu bezduchú a hlúpučkú akciu, naopak seriál striktne dodržiava isté bariéry a vnáša do súbojov premyslené vojenské taktiky. AoT, čoby military fantasy, si naozaj potrpí na tom, aby vojenský systém správne fungoval a pôsobil hodnoverne, čo skrz celkový dôraz na logistiku, vymýšľanie stratégií a všelijakých taktík, svoj zámer rozhodne spĺňa. Dokonca aj politiku a jej jednotlivé machinácie sa nakoniec podarili vmiešať do príbehu velice efektným spôsobom a po chvíli si v rámci seriálu ako celku vydobyli svoje privilegované postavenie. Audiovizuálna stránka je takisto maximálne úchvatná, plná živých záberov, strhujúcich výjavov a pozoruhodných detailov. Zvolená kresba sa mi skutočne páči a v kombinácii so CGI veľmi pekne vyniká. Animácia dokáže byť bez najmenších problémov zcela dynamická a svižne plynulá, keď to dej od nej vyžaduje, obzvlášť pri akčných scénach, a zároveň až mrazivo a atmosférický statická so zamrznutými obrazmi. Po zvukovej ani hudobnej stránke nemám čo vytknúť, možno až na ending k 2. sérií. Inak však soundtrack, openingy i endingy sú naprosto odpalujúce bomby! Najobľúbenejšie postavy: Levi Ackerman ♥, Mikasa Ackerman, Annie Leonhart, Hange Zoë, Pieck Finger, Erwin Smith, Eren Yeager, Armin Arlert, Reiner Braun, Jean Kirstein Najobľúbejšie arcy: 1. War for Paradis, 2. Return to Shiganshina, 3. The Female Titan, 4. The Uprising, 5. Battle of Trost District, 6. Marley, 7. Fall of Shiganshina, 8. Clash of the Titans, 9. 104th Training Corps TOP openingy: 1. Shinzou wo Sasageyo!, 2. Shoukei to Shikabane no Michi, 3. Guren no Yumiya, 4. Jiyuu no Tsubasa, 5. The Rumbling, 6. My War, 7. Red Swan TOP endingy: 1. Utsukushiki Zankoku na Sekai, 2. Akuma no Ko, 3. Akatsuki no Chinkonka, 4. Call Your Name, 5. Great Escape, 6. Name of Love, 7. Shougeki, 8. Yuugure no Tori Best Song: Apple Seed ...a na koniec ešte menší hudobný bonusík. (21.04.2022) (menej) (viac)