Sudca

V právo nevěřím, v nezávislost soudce už vůbec ne, ale rozhodně věřím, že když se sejdou ve filmu pánové Downey s Duvallem, a dají vyniknout svým arogancím, tak se u toho budu bavit. To se i stalo, bylo to vynikající, ale s přibývajícím účinkem nádorů se z toho stala nepříliš zajímavá rodinná taškařice, kterou změnilo v komedii rozhodnutí soudu založené na domněnce obviněného. To je celkem nářez i ve státě, kde spravedlnost zajišťuje justiční mafie a při nezajímavých fair play soubojích má pravdu ten, který si zaplatí dražšího právníka. (26.06.2015)

Vcelku se mi to líbilo. Byla jsem sice šokovaná délkou, ale, když jsem se na ten film pak fyzicky dívala, tak se mi ta délka nějak ztratila a nepřipadalo mi to nekonečné (i když možná je to tím, že se na toho Roberta Downeyho Jr. sakra dobře dívá). Moc jsem od toho nečekala, takže mě to vlastně i příjemně překvapilo. Jenom mi na tom vadilo, že jsme se vlastně na konci nedozvěděli, co se tu noc opravdu stalo. Takové slabší 4* (01.03.2015)

Pro mě zklamání. Úvod nudný, konec ještě rozplizlejší, ale někde za druhou třetinou to na chvíli dostalo grády. Nelíbilo se mi opakované, polopatické rozpitvávání pocitů a křivd a finální poplácání po rameni: "Nejlepším právníkem jsi stejně Ty, můj synu ..." Bylo to směšné. Ale uznávám, že samotný případ, kterak starý soudce srazil autem odporného vrahouna a rozklíčování sporu, zda tak učinil úmyslně či nikoli, zajímavý byl. Dokonce tak zajímavý, že pokud by se film držel pouze toho a poničené vztahy by tvůrci nastínili jen okrajově, stopáž by byla výrazně kratší a filmu by to vše výrazně prospělo. R. Downey Jr. hrál dobře, ostatní taky, ale ten scénář... (09.01.2015)

Opravdový, chytrý, ale především smutný je Soudce. Když i věčně rozevlátý a arogantní Junior navodí člověku smutek na duši, je to pro mě jako pro diváka vrchol beznaděje. Občas mívám pocit, že ve filmařském světě opravdový = smutný, podobně jako podezřelý = pokérovaný. Snad je to ale v případě Soudce jen shoda okolností a ne kalkul. Pánům před a za kamerou nemám co vytknout, je to o tom, že z kina nerad odcházím smutný. (Auckland, NZ) (27.11.2014)

„Nevím, co to se mnou je.“ – „Osobní zaujetí klienty, kteří ti vkládají životy do tvých rukou. To přejde, věř mi.“ Soudce je docela dost nevyrovnaný film. V humorných scénách mile překvapí nadhledem, odlehčením a hláškami, stejně tak je vcelku silný v pasážích ze soudní síně, tedy až na konec (nejvíc se mi líbilo vybírání poroty) Avšak ve všech těch vážných rodinných scénách (stejně tak i romantických) je dost mdlý, předvídatelný, plný klišé. A tak se střídají povedené a slabé momenty, až přijde výše zmíněný závěr (myslím ten skutečný, ne tu nastavovanou a mazlavou kaši, která následovala po skončení procesu), jenž by mohl být i emočně docela silný, nebýt té do očí bijící snahy diváka maximálně dojmout, to už bylo opravdu přes čáru (a samozřejmě žalobce, soudce i celý sál poslouchá bez přerušení, ehm). Ve výsledku je to tak pouze na lepší 3*. „Lauren, myslím, že bych tě měl trochu připravit na setkání s dědou Palmerem. Protože on není jako děda Schnider, děda Schnider je hodný, možná tě bere na zmrzlinu, možná ti čte. Děda Palmer nic takového nedělá. Když ho poprosíš, aby ti četl, nejspíš po tobě hodí knížku.“ (19.01.2015)