Funny Games
Funny Games
Funny Games
Réžia:
Michael HanekeScenár:
Michael HanekeKamera:
Jürgen JürgesHrajú:
Susanne Lothar, Ulrich Mühe, Arno Frisch, Frank Giering, Stefan Clapczynski, Doris Kunstmann, Wolfgang Glück, Christoph Bantzer, Susanne Meneghel (viac)Obsahy(2)
Nevěřte lidem, co vypadají poklidně a důvěryhodně. A nevěřte jim ani poté, co přijdou s prosbou o vypůjčení pár vajíček. Raději nevěřte vůbec nikomu. Nikdy nevíte, kdo si s vámi bude chtít zahrát funny games. Že je téměř nemožné, aby v Rakousku vznikl thriller, který šokoval celý svět, záhy se dočkal amerického remaku a svého času dokonce pokukoval po Zlaté palmě z Cannes? Nenechte se mýlit, režisér Michael Haneke, kterého proslavila brilantní děsivá psychologická studie Pianistka, to dokázal. Jeho snímek Funny Games, který lze chápat jako zamyšlení nad zobrazováním násilí ve filmu, stejně jako promyšlenou manipulaci režiséra s diváckou pozorností, je zcela právem řazen k tomu nejoriginálnějšímu, co bylo v roce 1997 ve světě natočeno. Přitom začíná zcela nevinně a nenápadně - dva mladíci, dobře oblečení a s příjemným vystupováním, si přicházejí do sousedské domácnosti vypůjčit dvě vajíčka. Peter a Paul jsou ale připraveni přichystat rodině, u níž právě zaklepali na dveře, překvapení pocházející ze samotného pekla. V jejich původním plánu totiž zastává jídlo jen nepatrnou roli. Oni si přišli hlavně hrát. Moc ošklivě hrát. A jejich sadismus, byť úmyslně nezobrazovaný v plné síle, nezná hranic. V hlavních rolích znepokojivé a drsné exhibice zla se představují Arno Frisch, Frank Giering, Susanne Lotharová, Ulrich Mühe a další. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (263)
Zlatá Palma - výběr ()
Kam to chcete? Do nohy? Do ruky? Cha! Stejně do schytáte přímo mezi oči. Zapomeňte, že byste si mohli vybrat, že byste vy, sami, svobodně mohli o něčem rozhodnout. Pravidla téhle úchylné hry stanovují v jejím průběhu ti dva sympatičtí mladíci, z nichž si jeden přišel pro vajíčka. Co peče? Boudu na vás. Takovou, ze které se do smrti (a ta přijde brzo, věřte mi) nevzpamatujete. Funny Games, to je seksakramentsky zákeřný živel. Žánrový film, který se ze svého žánru snaží vymanit. Film, který přátelsky pomrkává po divákovi, aby mu pak, v nestřeženém okamžiku, vrazil kudlu do zad. Úvodní minuty, vytržení poklidného rodinného života z jeho kořenů, jsou jedním slovem husté. Už jen ta představa – vyhlídka několika příjemně strávených dní se postupně roztříští jako skleněná tabule po pádu z desátého patra – mi brala zbývající smítka dobré nálady. A její následné vyhrocování do stále větších extrémů (přičemž nejsou třeba žádné záběry na řezání živé tkáně) mě jenom utvrdilo v domněnce, že tenhle film není vhodný pro slunné nedělní odpoledne. S přibývajícími minutami je navíc čím dál víc patrné, jak malý vliv na průběh „her“ má jakože samotný režisér. On by té normální německé rodince možná i dal nějakou šanci. Kdyby jeho ostatky nebyly už dávno uskladněny v kůlně na zahradě. Ti dva sociopati nejsou nikým hlídání, ale čistě v rámci divákova zážitku respektují jisté filmové zákonitosti. Zároveň si z nich však utahují a kdyby nemuseli zachovávat chladnokrevné výrazy, nejspíš se nahlas rozesmějí. Vtip je v tom, že oni nemusejí, oni chtějí, jenom my o tom nevíme. Čím víc budete nad Funny Games přemýšlet (klidně v jejich průběhu, času na to bude dost), tím geniálnější/stupidnější vám budou připadat. Maskuje ta stominutová tortura nějaké poselství? A jsme ochotni jej akceptovat? Jsme ochotni akceptovat, že nejsme ochotni akceptovat? Je to taková dost agresivní filmová revolta. Pod kůži se vám nedostane přímo. Nejdřív ji budete muset dát všanc. Na vlastní riziko. 80% Zajímavé komentáře: Gimp, Artran, Flipnic, cineman, HAL, Martyr ()
Remake viděn první. A nejspíš proto na mne měl o trochu silnější účinek, protože originál mě už logicky neměl jak překvapit. Je to v podstatě úplně totožný film, jenom ta dvojice slizounů mi přišla působivější a lépe zahraná právě v americké verzi. Samozřejmě ale nemůžu říct, že by mi teď po zhlédnutí rakouských Funny Games bylo nějak do zpěvu. Po těch amerických jsem byl vyčerpán přecijen trochu víc. Doufám, že Hanekeho nenapadne točit ještě nějakou verzi v dalším jazyce, protože potřetí bych si to už asi fakt nedal. Horror movie of the year ()
Prvně jsem viděl Funny Games USA. A kdo má proboha koukat na úplně stejnej film akorát s jinejma hercema? A koukal jsem na to proč? Jenom abych se ujistil, jak moc si ten film je podobnej. Hodně. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo €107,734║ ()
Originální thriller, který vám zasadí nejednou úder do břicha, přidá k tomu říznutí nožem do stehenní tepny a dodělá vás střelou z brokovnice přímo do místa, kterému jste dříve říkali obličej. Michael Haneke, autor později natočené Pianistky, přichází s velmi šíleným filmem, který vám sám ukradne ovladač a vrátí kus svého příběhu, aby jste si ho lépe užili. Realisticky a velmi děsivě natočené "přepadení" rodiny, po kterém se stává rodina rukojmími, v nelidské hře jejich únosců, kteří je baví sadistickými hrami a sázkami o tom, kdo z rodinky se dožije rána... Vše je dokonale padnoucí do schématu, který vás překvapí a pravděpodobně vás uzemní první pohled únosce do kamery, který k vám pronese pár slov. Během několika podobných okamžiků si uvědomíte, o co v tomhle šílené působivém filmu jde a zamrazí vás při každém další dotyku ovladače televizního přijímače. Myslíte, že tohle je opravdu film? Co když je to něco víc? Zkuste a uvidíte, nejde o jednohubku pro každého, ale o experiment, který předčí očekávání. Škoda, že první půlka je natolik geniální, že druhá mohla být (a je ) pouze o něco slabší. ()
Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%. ()
Ako prvy som videl USremake preto reverzne beriem to druhe videne (v tomto pripade original) ako zbytocnu duplikat,ktory az na uplne minoritne detaily je identicky so svojim dvojcatom ()
Mučení diváka. A Haneke si ho zjevně užívá... ()
Pseudointelektuální sračka, která se snaží o něco, co se jí zoufale nedaří. A ne, nejsem ignorant, jen velice skeptický a pramálo sugestibilní člověk. ()
Dvojice znuděných uhlazených hošíků zterorizuje tříčlennou rodinku. Mám s tím ten samý problém co s US remakem - dlouhé napětí-ubírající záběry ve druhé polovině, fotr je slaboch. Remake je originálu až příliš podobný, jen méně syrový a ušpiněný. Takže skoro jako bych koukal na to samé... Dvojka zmetků mi tu sedla o něco víc. "Why don't you kill us right away?" -"Don't forget the entertainment value. We'd all be deprived of our pleasure." ()
Skouknutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal kvůli nedůvěře způsobené nešťastným shlédnutím remaku Funny Games USA (2007) ... Explotation je můj nejoblíbenější horrorový subžánr, ale remake mne dosti zklamal. Zato původní verze mne "klamala" jen do půlky, kdy jsem v podstatě sledoval opravdu identické situace jako v remaku. Jenže všechno bylo takové syrovější, hnusnější, odpornější ... Násilí probíhající většinou mimo záběr kamery rvalo nervy i tak, protože řev obětí byl skutečně ... jako by skutečný...nervydrásající. V polovině filmu se pak původní verze od remaku dějem zvrátí a najednou mi film servíroval něco, co jsem nečekal ... Ano!! To bylo ono, přesně ta úžasná hra na nervy a psychiku diváka. Myslím tím děj od chvíle, kdy útočníci "vyklidí pole". Dlouhé záběry na ztrápené oběti, dlouhé záběry na jejich snahu alespoň nějak si pomoci, neustálý strach, že ti dva sadističtí šmejdi ve skutečnosti slídí někde kolem. Tohle mne přesně dostalo a opravdu mne z těch dlouhých minut mučení diváka (někdo právě toto nepochopil a film kvůli tomu odsuzuje ...) běhal mráz po zádech. Navíc všechno bylo tak strašně syrové reálné, skutečné ... Nepřipadlo mi to "jako", "vždyť je to jen film", apod. (ani k těm několika náhledům do kamery a diskutabilní scéně s ovladačem ...) Takových filmů je málo, ale o to víc jsou působivější. V těchto chvílích jsem věděl, že tomuto neamerickému exploťáku opět nemohu dát jiné hodnocení, než plný počet. Skutečně excelentní hra na nervy. Co musím opravdu pochválit je herecký výkon obětí. Úžasné, utrpení jsem jim věřil, věřil jsem jim strach, prostě všechno. A proto na mne film také tolik působil. V USA remaku je právě herecký výkon obětí nevýrazný až trapný a tím film zejména ztrácí na kvalitě. Na druhou stranu, abych nebyl proti USA verzi tak zaměřený musím uznat, že herecké výkony dvou mladých útočníků jsem si vychutnával mnohem více v o deset let mladší verzi. Tady v této původní jsou mladíci ve svém výkonu přece jen o něco prkennější. Ale jinak bez diskuze bomba! ()
Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů. Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, nervovat a pořád mě měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. ()
Artový exploitation, který se od třeba takových Hostelů liší jen větší mírou sofistikovanosti a jakože nadhledem - zcizování pomocí promluv do kamery, resp. vracení děje vás nutí jen se ptát, k čemu to všechno. Laciná provokace, zbytečných 108 minut. Celý film je totiž o hovně. ()
Dokonalost. ()
Masakr. Michael Haneke si s diváky pohrává stejně jako ústřední dvojice padouchů se svými oběťmi. Připravte se na to, že se vám zastaví dech, a nikdy nebudete vědět, co se stane v příštích minutách. Také se naučíte hrát několik zábavných společenských her, které pak můžete vyzkoušet na svých přátelích (ale připravte se na to, že vám přátelé začnou postupně ubývat). ()
(1001) Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Chachá, tím se neřídí ani filmoví (anti)hrdinové, ani režisér, který si natočil doslovný remake této pošahané perly (jež jsem viděla dřív než tento originál). Musím říci, že každá verze na mě dýchá jiným způsobem a zatím nemůžu ani říct, která lepším. Je to spíš jako když si "zastara" přečtete knížku, která se vám "zamlada" líbila a najednou zjišťujete, že si ji pamatujete jinak. ♥♥♥ A ještě bych byla ráda, kdyby se mi podařilo napsat tento komentář tak, aby vyzněl trochu méně nadšeně, protože ve skutečnosti je za ním strašná depka. (Ale také okouzlení kinematografií.) Nicméně se jedná o jeden z mála filmů (takhle z hlavy si vybavím jenom americký protějšek a Spoorloos), kde mi nevadí, že je o utrpení nevinných. ()
Dva borci si přijdou pro vajíčka, zmerčí mamku, zmerčí taťku, zmerčí kluka. Zmerčí celou rodinu, režisér pak zmerčí i diváka, zmerčení jsou vlastně i ti dva borci, kteří jdou pak pryč stejně jako zmerčený divák. Jediný nezmerčený zůstává jen Haneke. 5* jak vyšitých. ()
Boring games. První půlka filmu, kdy se vše pomalu rozbíhá je díky divákovým očekáváním příjemně napínavá, druhá ale kvůli Hanekeho rozvláčnému tempu vyprávění, nekonečným nezajímavým záběrům a v neposlední řadě nepříliš funny hrám nudí. ()
Súvisiace novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (viac)
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (viac)
Je otázkou, do jaké míry vede rezistence vůči násilí, kterou v nás vypěstovala média jeho přehnanou a častou prezentací, nakonec k tomu, že jsme schopni například při napadení člověka na ulici odvrátit hlavu. Nedělám si iluze, že v minulých dobách, kdy rádio a televize neexistovaly byl tento postoj o tolik lepší. Problém, na který však Haneke svými filmy reaguje, je jiného druhu. Zatímco dříve bylo přímé setkání s utrpením běžnější, dnes je naopak zprostředkovaný médii a osobní kontakt s bolestí je tabuizován, nahrazen určitými konstrukty kanonizovaného způsobu chování (jak se chovat při...), nebo formou nadsázky znicotněn. A právě tyto způsoby Haneke napadá ve své čtvrté celovečerní verzi intelektuálního a mravního protestu. Žánrové filmy jako horory nebo thrillery většinou pracují se svými postavami jako s loutkami, které ač vystaveny silnému fyzickému a psychickému tlaku, jednají podle předem stanovených pravidel a mizí ze scény jako figurky Člověče nezlob se. Divák na tuto hru přistupuje a tím je mu dopřáno, že ač se před ním na obrazovce dějí věci hrůzné, on sám se baví, zůstává klidný nebo se děsí, strachuje a pláče také předem stanoveným (a tudíž očekávaným) způsobem. Funny Games tato pravidla boří. Mýlil by se ale ten, kdo by si myslel, že je to z důvodu větší rafinovanosti určené k prostému vyděšení diváka. Už tím, že tuto žánrovou hru musíme rozpoznat naším intelektem, je jasně naznačeno, že daleko více se tu jedná o efekt zcizení, a samotná fabule je pouze onen žebřík, po kterém když vyšplháme do výše, můžeme jej jako již nepotřebný odhodit. Způsob, kterým nás k tomu Haneke nutí, je velice drastický a ve své drastičnosti také značně ironický. Má nicméně sloužit k tomu, aby byl daleko více vidět rozpor mezi fabulí a syžetem. V tomto bodě mám však pocit, že Haneke své cílové publikum přecenil. Domnívám se totiž, že v lidech, kteří strávili bez reflexe stovky hodin sledováním žánrů, které Haneke napadá, schopnost vymanit se z konvenčních emocí a skutečně procítit hluboce bolestné scény Funny Games odumřela (nebo v nich nikdy nebyla vypěstována). Jak jinak si vysvětlit některé reakce, které pokládají zoufalé a tudíž zdánlivě iracionální chování muže a ženy, jimž právě před očima zavraždili jejich malého synka a kteří stojí proti absurdnímu zlu, za nerealistické, ba dokonce hodné výsměchu? Druhou množinu pak představují diváci, kteří se kupodivu i na toto představované násilí dokázali rychle adaptovat (tj. Funny Games si zaškatulkovali jako exploitation - v něm je přeci maximální násilí normální...), ale v určitých momentech shledávají Funny Games nudným filmem. Snad je to zapříčiněno Hanekeho tvořivým využíváním tzv. prázdných scén, které do kinematografie zavedl J. Ozu. Tyto prázdné scény jsou ale ve skutečnosti prázdné pouze pro toho, kdo se nenaučil nad uměleckými díly přemýšlet. Zatímco přemýšlivý divák je zaplní svými myšlenkami, jak koneckonců Haneke očekává, pro pasivního diváka jsou jen zrcadlem, které mu ukáže jeho vlastní prázdnotu. A tak, ač si myslím, že je trefné, když režisér ve svém interview mluví o momentu, ve kterém když jeho hru odhalíme, sledování jeho filmu pro nás ztrácí smysl a můžeme ho vypnout, je pravděpodobné, že to nikdo z nás neudělá. Ti první ji totiž odhalili už dávno a jeho filmy sledují z jiných důvodů (pro mě osobně bývají většinou jistým druhem morální očisty) a ti druzí k tomu pravděpodobně díky složitosti snímku nebo odolnosti vůči soucitu dospět nemohou. Hořký povzdech... Interview na YouTube: 1. část, 2. část, 3. část () (menej) (viac)