Jako nikdy
Like Never Before
Réžia:
Zdeněk TycScenár:
Markéta BidlasováKamera:
Patrik HoznauerHrajú:
Petra Špalková, Jiří Schmitzer, Taťjana Medvecká, Marek Němec, Jana Pidrmanová, Zdeněk Palusga, Marek Taclík, Pavla Beretová, Luboš Veselý (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Konec léta ve filmu "JAKO NIKDY" znamená zároveň konec života. Vladimír Holas umírá. Kdo je Vladimír Holas? Malíř, sochař a pedagog okresního významu. Namaloval spoustu krásných obrazů - ale ne tak skvělých, jak si přál. Nebyl ve straně, nebyl ve Svazu výtvarných umělců, nezaprodal se minulému režimu. Dům v krásné krajině je jeho poslední útočiště, smrt je nevyhnutelná a on nechce umřít v odcizené nemocnici. Chce se skácet ve stoje, tak jak žil. Pro tento komorní film jsou klíčové tři postavy, vedle hlavního hrdiny jsou tu dvě ženy: Karla, asi pětatřicetiletá, je svému životnímu partnerovi něčím podobná: malířka, bohémka, pro ostrá slova nejde daleko. Kontrastní k těm dvěma je Jaruna, vdaná asi pětapadesátiletá žena, zdravotní sestra. Kdysi byla milenkou pana malíře. Tato trojice vede marný boj se smrtí, bojují sami se sebou a současně mezi sebou - což přináší každému z nich určité očištění. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (181)
26. 02. 2014 (69.); výborné herecké výkony českého filmu, který za vzhlédnutí určitě stojí ()
Chtěl jsem napsat, že tenhle film charakterizuje slogan: no compromises, Nebyla by to pravda. Jezdí se tady ve volvech a ještě jsem tady zaznamenal nějakej další product placement, takže nějaký kompromisy se udály. Ale jinak? Příběh ostrej jak břitva, fantastický herecký výkony, umírání bez patosu, bez příkras... Jednoduchej, přesto vynalézavej, krásnej film. ()
Vlastně by mi nevadilo, kdyby tam hrály jenom ty Kazety. A Špalková skvělá. ()
S odstupem času (týden) jdu spíš dolů. Schmitzer fain, ale prostě tyhle české dramata jdou celkem mimo mě. 4.5/10 ()
Vedle Smradů opravdu nejlepší Tycův film s kvalitním scénářem a dobrými herci ve všech úlohách !! ()
Zasraný, zkurvený, podělaný baby. Zdeněk Tyc točí jen velmi dobré a velmi špatné filmy. Jako nikdy je ten první druh a Tyc potvrzuje pověst režiséra, který to umí takříkajíc civilně, v malém a lákají ho vytěsněná, nepopulární témata. Hodina a půl Schmitzerova chcípání tedy jistě není něco, co si na zažívání pustíte mezi večeří a romantickou dvacetiminutovkou před spaním. Malíř Vladimír Holas jde do finiše a sekundují mu v tom dvě milenky (jedna stará a druhá mladá), syn a jeho přítelkyně. Tyc provází diváka končícím časem bez velkého patosu a též bez marných příslibů smíření, na druhou stranu nic nevylučuje. Z Jako nikdy se samozřejmě o smrti nic nedozvíte (kdybyste v to chtěli náhodou doufat). Sledování ale možná ozřejmí, jaká to bude dřina, a že může mít určité dílčí výsledky. Holasova smrt je velkolepě obyčejná, i naopak, ne nepodobná Bartoňovým obrazům. Ty jsou potom o mnoho lepší, než jak je hodnotí některé postavy, které tomu [notabene] nerozumí. Se poser, babo. ()
"Jako nikdy" by si zasloužil daleko vyšší hodnocení, ale...Je zde příliš málo prostoru pro tolik lidí. Bohatě by stačili Vláďa, jeho syn a Karla. Na začátku se vztah Vláďi a Karly jevil jako typický pro otce a dceru. Dialogy to včas uvedly na pravou míru. Byly krystalické, zrcadlily momentální stav věcí a čistily vzduch. Umírání a smrt je nepřenositelná zkušenost, takže je těžké umět reagovat na potřeby a pocity umírajícího. Tady se sice některé skutečnosti tajily, ale závěrečná katarze je rozkryla a Vláďa mohl v klidu umřít. Líbil se mi okamžik, kdy nitro zúčastněných samovolně vyplouvalo na povrch (třeba jak si Venda přijel pro manželku), stejně tak dějiště (hezký dům, ateliér, rybník). Petra Špalková hrála skvěle, stejně tak Jiří Schmitzer (vypadá hodně sešle). ()
Velmi niterný a černý snímek klouzající po tenkém sametu života a smrti. Petra Špalková je bez kompromisu obrovskou herečkou, které to navíc děsivě sluší. Nádherný film plný toho na co se sami sebe ptáme každý den. A také toho k čemu sami jednou dojdeme. Smíření na konci je jistou nadějí nás vše na to, že to možná přece jen po smrti nebude špatné. ()
Více prostoru hlavní postavě v podání Jiřího Schmitzera (rozhovor s knězem je takřka geniální) a méně prostoru postavě jeho syna zvárněného Markem Němcem a bylo by lépe. Mladý herec za svými zkušenějšími kolegy zákonitě zaostává a plochost jím hrané role nenapraví ani přítomnost postavy jeho přítelkyně (na Janu Pidrmanovou se alespoň dobře kouká) ani závěrečná wtf scéna (že by snad pokus o nějaký oidipovský přesah?). Pokud bylo cílem tvůrců natočit artovou depku se kterou se dají objíždět zahraniční festivaly, tak nic proti tomu. Ve výsledku nakonec asi tak stejně průměrný film jako o rok starší Hanekeho Láska. ()
Ti nikdy nikoho jiného do role nehledali. ()
Je to celkem výstižné, že u předávání cen Český lev u tohoto filmu vyzdviženy herecké výkony, ale po ocenění filmu jako takovém neštěkl pes. A na druhou stranu tentýž rok šly herecké výkony stranou u Hořícího keře, kde zase byly do nebes vyzdviženy kvality samotného filmu. Přidal bych zde ještě ocenění za scénář. ()
Komorní mrazivá vztahovka tří lidí, z nichž jeden umírá. K tomu ještě syn se svoji přítelkyní taky řeší s tatíkem nějakou minulost - no zkrátka taková depka s předem daným koncem. Je to celkem koukatelné a skvěle zahrané, ale pokud nejste vyloženě fandové žánru umírání tak tomu asi víc hvězd jako já nedáte. ()
Super - super - super - Schmitzer! ()
Hodnotím vysoko především zásluhou perfektního hereckého výkonu Jiřího Schmitzera. ()
Na tenhle film mě upozornilo až udílení cen Českého lva – tak trošku jsem totiž na domácí filmovou produkci rezignovala. Myslím, že na české poměry (a to „české“ bych ráda zdůraznila) se jedná o celkem mimořádný film s dobrým scénářem, skvělou hudbou a silným tématem. Letní uvolněná atmosféra příjemně odlehčuje příběh o předčasném umírání bohéma – hajzla i miláčka žen. Mile mě překvapila Petra Špalková (pro mě dosud neznámá) – od Jiřího Schmitzera a Taťjany Medvecké jsem to tak nějak očekávala. Smrt jako hybatel změny … smrt jako nástroj k odkrytí rodinného tabu … smrt jako prostor k odpuštění … jako klíč k pochopení svých rodičů a možná i k pochopení sebe sama. To mi nepřijde jako klišé. Pro mě po dlouhé době velmi intenzivní film, který si na nic nehraje a zároveň boří zajeté stereotypy (model „správné rodiny“, vyloučení umírání ze života). Občas to zaskřípalo, pravda. Do děje bylo na můj vkus vtaženo více postav než bylo třeba a rozehráno více nedotažených linií, ale i tak – díky za ty dary! ()
V mezních situacích vyplouvají základní charakterové rysy na povrch a schovat se není kam či za co. Umírání svérázného malíře takovou situací je a střety rozdílných povah na sebe nenechají dlouho čekat. Avšak i zde platí, že bouřka většinou vyčistí vzduch. Jako nikdy staví na velmi zdařilém a hlavné věrohodném scénáři, precizní režii Zdeňka Tyce a skvělých hereckých výkonech po právu oceněných 2 Českými lvy pro Petru Špalkovou a Jiřího Schmitzera, jimž neméně zdatně sekunduje jak Taťána Medvecká, tak Marek Němec. Krásný zážitek a silné čtyři hvězdičky. ()
Neštastný pokus o psychologické drama ... ()
Popis filmu mě nijak nezaujal, ale nakonec jsem se přece jen nechala přemluvit. Ze začátku jsem filmu pořád dávala nějakou naději, ale v půlce už jsem se dodívala jen proto, abych se dodívala. I když námět nebyl zas až tak zajímavý, mohl se zpracovat daleko líp. Trapné dialogy v podstatě o ničem, všichni nabroušení na všechny a v sekundě zvrat, ve kterém se z nepřátel stávají skoro životní přátelé. Uvažovala jsem o jedné hvězdičce, ale nakonec jsem přece jen jednu přidala, a to za výkon Jiřího Schmitzera, kterému role opravdu výborně sedla a kterou zahrál naprosto skvěle. Jinak ale Jako nikdy už nikdy ... ()
Asi to není film pro všechny, ale mně se celkem líbilo. Výborné herecké výkony a téma. Umírání, potažmo čekání na smrt stojí za prd, to asi všichni tak nějak tušíme. Jako nikdy si nebere servítky a ukazuje poslední část života bez zbytečných příkras. ()
celkove me to nevadilo, ale ta hudba me sere!!!! ()
Súvisiace novinky
21. Český lev - nominuj svého favorita!
Česká filmová a televizní akademie vyhlásila nominace na 21. ročník výročních cen Český lev. Vybírala z 29 celovečerních hraných a animovaných filmů a 17 celovečerních dokumentů, uvedených do… (viac)