Zázrak v Miláne

Pravá nefalšovaná italská ptákovina. Není to do té Itálie sice daleko, ale civilizační rozdíl mezi námi bude vcelku veliký. WTF index je vysoký, ale když se tomu začnete smát, nechá se to vcelku dobře dokoukat. Režisér chtěl zdůraznit známou biblickou citaci: Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je Království nebeské....70% (15.01.2016)

Být to o něco kratší a nebýt místy tak levicový, snad bych i těch 5* dal. On je to opravdu hodně optimistické, a přitom to zůstává italským neorealismem. Musí to znít divně, je mi to naprosto jasné, ale je to tak. Celkem zajímavá komedie plná různých absurdních nápadů, která stylem připomíná grotesky - a musím uznat, že je povedená. Hlavní hrdina je optimista jak sviňa (strašně se mi líbila scéna, kdy vychází ven ze sirotčince, všude okolo něj je vidět ta bída a chudoba a on si tam vesel poskakuje a pomáhá lidem okolo), kde může tak pomůže a povahou mi poněkud připomínal Wandera, což chápejte jako plus. Byla tam i hromada zajímavých nápadů, třeba to bezdomovecké město, včetně těch ulic nebo ta kouzelná holubice. Akorát z toho, co mi ještě vadilo, byl ten závěr, jelikož mi přišel nedotažený. Ona se tam před koncem lehce naťukne myšlenka, že se z nich díky té holubici stali chamtiví a zapomněli na to, jak si užívali života i z minima. Jenže ta tam není dořečená a konec ji zamlčuje úplně. Nicméně i tak se jedná o dost slušný film, který je i překvapivě optimistický. 4* (22.12.2019)

Okouzlující příběh, kde neorealismus spočívá spíše v situování děje do prostředí chudiny a v užití neherců, jinak jde o notně stylizovanou klasickou komedii s fantasy prvky, která však stojí na originální zápletce a nezaměnitelném humoru. Některé gagy a situace dodnes působí správně absurdně (přesuny za slunečním svitem notně polechtají bránici), ovšem řada z nich již za těch šedesát let přeci jen vyčpěla, stejně jako poněkud neinvenční snaha využít zázračnou holubici. De Sica sice natočil první optimistický sociální snímek, ale tím jeho počin poněkud ztratil na působivé atmosféře a jemné sentimentalitě, díky němuž můžu jeho tvorbu sledovat znovu a znovu. Tady my myslím plně postačilo jediné shlédnutí. (30.03.2011)

Nie je neorealizmus ako neorealizmus. Spočiatku vyzerá Zázrak v Miláne ako Bunuelovi Los Olvidados, aby sa v druhej polovici neuveriteľným spôsobom rozbehli a stali sa veľmi dojímavou bláznivou komédiou so sociálnym apelom. Na Talianoch sa mi páči, že ak by boli aj v tých najväčších sračkách, tak všetko dokážu brať s akýmsi životným entusiazmom, ktorý je mnohým národom, vrátane toho nášho, vzdialený. Bez toho, aby sa z filmu nejakým falošným spôsobom vytratila tragika, pretože tá tam stále zostáva. Aj preto tento film vyzerá tak, ako vyzerá. Nakrútil ho totiž Talian a hrajú tam Taliani. A názov klame, nie je to "Zázrak v Miláne", ale "Jeden zázrak za druhým v Miláne". (03.01.2017)

♫ "Chceme len boty a šaty, kúsok chleba a dosť, potom uveríme radi, že máme budúcnosť.." Tak pozitívne vykreslenie života bezdomovcov ako pracovitých a navzájom vychádzajúcich ľudí som teda nečakal... ale asi takto mohol kedysi fungovať život ľudí na dedinách. Počiatočná dráma o živote siroty sa postupne mení v nečekane optimistickú komédiu, všetko sa ale zlomí vo chvíli príchodu nadprirozených zázrakov, ktorá prekvapivo ukáže, že chamtivosť sa môže prejaviť aj u skromných ľudí. K záveru už na môj vkus až príliš absurdnej nadsázky, napriek tomu zaujímavé odľahčenie vlny neorealizmu v talianskej kinematografii. Nadčasová zostáva aj ukážka boja obyčajného ľudu s byrokraciou. (75%) (Challenge Tour: Rok s najväčšími svetovými režisérmi)                                                                                                         // Pre zaujímavosť... fanúšikov staršej filmovej tvorby môže zaujímať, že realistická komédia s fantasy zápletkou vznikla v 50. rokoch aj v Československu: Tři přání (1958) (29.08.2018)