Zlodeji bicyklov

V každém případě zajímavý film. Většinou hodnotím nejvyšší známkou biják ve kterém jsou dokonale skloubeny skvělé herecké výkony, režie, kamera, výprava a samozřejmě samotná hlavní myšlenka filmu. No jo neorealismus. Ve zlodějích kol hráli jen neherci. Kameraman si nijak nepomáhal k zajímavějšímu obrazu. A příběh je velice prostý. Přesto vidím že i tak může vzniknout skvělé dílo. Nejvíc mě dostávala asi melancholická "osudová" hudba a posledních pět minut filmu. (19.08.2006)

Oscar r. 1949 jako nejlepší zahraniční film. Prostý příběh, dramatická epizoda jednoho nezaměstnaného a ohrožení jeho holeé existence, pokavaď nebude mít kolo, forma vyprávění je tu krásně živá a rozhodně nesentimentální, ve filmu hrají převážně neherci a je natočen na skutečných místech. O filmu se mluví jako o vrcholném neoralistickém filmu, který následně ovlivnil spousty evropských filmů 50 let. Od De Sici je to můj druhý film, De Sica byl jeden z předních režisérů neorealistických filmů, a mně se k tomuto filmu podařilo dostat prostřednictvím vydavatele Levných knih (kterým děkuji), které vydávájí již delší dobu některé skvosty světové kinematografie. O kvalitě některých jiných snímků se ale vyjadřovat radši nebudu, to by bylo na delší dobu a širší debatu. Spoiler : Film vypráví příběh Antonia Ricciho jež po dlouhé době nezaměstnanosti (asi dva roky) náhle dostane nabídku k práci a to jako lepič plakátu. Podmínkou je ale vlastnit jizdní kolo, které ale když už sežene, tak mu ho záhy ukradnou. Poté se zoufalý Antonio a jeho syn pustí do zoufalého pátrání po Římských ulicích. Nakonec se ale sám Antonio stane neúspěšným zlodějem kola. Všechny ty okamžiky ve filmu, ať už to bylo zoufalé bloudění ulicemi, kdy naprosto vyčepaný a hladový otec a syn neustále narážejí na chodce, kteří si užívají svého volna. Nebo kdy Antoniův pokus zůčastnit se nedělní zábavy a konečně se dobře najíst v jedné restauraci skončí hladovým pohledem na bohatě prostřený sousední stůl. Konec spoileru. To vše, všechny tyhle momenty, již dnes patří ke klasice tohoto žánru a musí nadchnout a oslovit snad každého sedicího a hlavně pozorně vnímavého diváka. Od De Sici doporučuji ještě Umberta D. (23.05.2006)

Tento film se letos dostal v prestižním žebříčku magazínu Sight and Sound do desítky the best filmů všech dob. Je zde na 10.místě. Tož tak, nějak. ;-) Co na to asi říká zdejší uživatel, Zloděj kol (kterýžto společně s Ej Hlemýžď) má pro mě, tu nejftypnější přezdívku vůbec. Jen doufám, že ta přezdívka, nevyjadřuje jeho pracovní náplň dne.:)))))))))))))))))))))) Nic proti němu. (13.10.2020)

95% - Nevím, co pochválit dřív... Zloději kol mě překvapili jak svým výborným scénářem, tak jeho technickým zpracováním. Nejvíce u mě bodovalo výrazové bohatství všech zúčastněných herců, a kamera, jejíž pohyb jsem obdivoval od prvních záběrů. Tento skvost italského neorealismu je sice smutnou, ale oku i duši lahodící podívanou, kterou byste neměli vynechat. (13.09.2006)

Je neuvěřitelné jak Zloději kol fungují i více než 70let po premiéře. Několikrát jsem tomu (s arogancí ostříleného filmožrouta, kterého takovej filmovej pravěk přece nemůže překvapit) zcela naivně sednul na lep.. a jediné na čem zub času lehce zahlodal (pokud nepočítáme zápletku, která se z dnešního pohledu může jevit zcela absurdní) je už poněkud rozvrzaný soundtrack. (14.05.2022)