Mi mefahed mezeev hara

"Když je hlava fuč, učitele zmuč!" "A tuhle slyšeli, pane Kohn? Židovský pedofil číhá u školy a láká školačky: Ahoj maličká, nechceš pár bonbónků? Prodám levně." "Tu neznám, pane Roubíček, ale znám jinou, lepší. Víte co je při mučení židovského pedofila nejdůležitější? Dodržovat plán a hlavně neztrácet hlavu!" "Pane Kohn, vždyť to nemá hlavu ani patu. Ztrácet hlavu při mučení nevinného. A nemlich kvůli ztracené hlavě. Kdyby radši dali hlavy dohromady a hledali tu dceru, dokud má živou hlavu!"  Zhodnocení filmu, aneb co jsem pomocí nářadí ZJISTIL ve sklepě: Nejen pár zfetovaných negrů, i leckterý obstarožní žid si umí pěkně zablbnout s letlampou... a izraelští policisté fakt nemají rádi hru na schovávanou (protože vůbec neumí hledat). Čtyři nehty kombinačkami strhávám, pátý mi nejde. Na plnou palbu by to muselo být víc rozverné (židovsky černohumorné) nebo naopak úplně bez srandiček, jen čistokrevný, kufr zvedající thriller. (29.12.2022)

Tisíckrát omletý děj, který uhodnete po 20 minutách. Podezřelý z vraždy nebo únosu dítěte unesený rodinným příslušníkem, k tomu sekunduje někdo, kdo by mohl mít pochyby, mučení, podezřelý odolává, mezitím přijde nějaká další postava, co má dodat naději na vysvobození podezřelého (ale stále ještě možná nevinného), pak přijde moment, kdy si máme být jisti, že je podezřelý nevinný nebo vinný a pak přijde v závěru pointa přesného opaku. Tady navíc máte prvky dementního humoru, aby vás nepovedený klon unudil a otrávil k smrti. Nedávno jsme tady měli krimi Prisoners, kde bylo klišé trochu naroubováno pestřejším nevyzpytatelnějším dějem a dobrými herci, tak proč se otravovat s tímhle izraelským klonem. Ztráta času, torture porno už je dlouho mrtvej žánr, vážení. (18.08.2014)

Revenge thriller v izraelském hávu. Slušná zápletka, umně budovaná atmosféra, podpořená parádní kompoziční hudbou a skvělé dialogy s černým humorem, přesně tam kam patří. Ovšem co posouvá film minimálně o hvězdičku výš, je skvělá režie, která chytře udržuje diváka v pozornosti po celou dobu. Netvrdím, že by mě film nějak extra strhnul, jen to do sebe všechno pěkně zapadalo a tohle drama tří postav o vyšetřování brutální vraždy malé holčičky s podtitulkem "oko za oko, zub za zub", jsem si užil někdy s pobaveným úsměvem, jindy s prsty přes oči. Tudíž moje první setkání s izraelským filmem dopadlo nad očekávání a můžu doporučit všem, co mají rádi černohumorné tarantinovské dialogy. (26.04.2015)

Éh, těžký. Jeden by sice rád lezl verbitchovi do kakáčku, ale na druhou stranu mě neměl navnadit na něco, co nepřikráčelo. Pravda, izraelskou kinematografii nemám zrovna v předkožce, proto nakonec šoupnu čtyři, neboť jinak bych mohl psychicky podpořit kibucoidní hovádka, rovná snad jen svým raketky a bumajzle pšoukajícím oponentům, ale po ukázkovém uvedení do děje jsem čekal ještě větší masox. Vykonstruování obviněnce zanedbané, tortura nedotažená a konec sice krutý, ovšem ne-dost-at-ečně, nebo jak jdou ty slabiky po sobě. Přesto doporučuji všem, co mají rádi malá děvčátka. (12.08.2014)

Kdo by to kdy řekl, že se na nás nejbrutálnější černotumorná taškařice roku vyžidí zrovna z Exegypťany tak spravedlivě okupovaného palestinského území. Velké překvapení. Tady šly opravdu všechny obřízky stranou, servítky se přišívaly zpět na nekompletní pyje a nejeden ortodoxní judaista se musel z tohoto krvavou krkovičkou obloženého macesu nepochybně rozpačitě drbat jadem v pejzech. No, jarmulku dolů, milí okupanti. Vypadá to, že se napětí na Blízkém východě trochu uvolňuje, konečně se přestáváte brát tolik vážně, jednou třeba také uznáte, kolik Turci nepopiratelně vyvraždili Arménů a možná se s takovou dočkáme i nějaké té izraelské krejzykomedie z Osvětimského resortu. U tohoto opravdu vytříbeného kousku jsem si užil snad i více zábavy než Hisballah s raketami Scud! (21.05.2014)