Neha

Československé komorní psychologické drama o hledání vlastní identity a o povrchních vztazích mezi námi. Dvacetiletý zádumčivý, odtažitý a nemluvný Šimon (maďarský herec G. Benkö), nerozumící si s rodiči a chtivý nalézt svou cestu životem, odejde z domova a náhodně se seznámí s Viktorem a Márií, starším, velmi podivným mileneckým párem, jejichž vztah se vyznačuje vzájemnou necitlivostí, pouhou setrvačností a krutostí. Zejména Viktor (opět Maďar G. Cserhalmi) se k Márii často chová jako idiot a ponižuje ji. Šimona však nejen tento bizarní vztah, stále na hraně rozpadu, ale i tajemná Máriina (nepříliš přitažlivá Polka M. Pakulnis) osobnost fascinuje a vzniká tak zvláštní milostný trojúhelník. Postupně se divák seznamuje s minulostí obou nepřátelsky naladěných partnerů a poznává tak příčiny jejich pohrdavého vztahu. Velmi depresivní atmosféru snímku, odehrávající se většinou v poloprázdných, studených a nezařízených bytech, ještě více doplňuje seznámení se s Viktorovou milenkou, hluchou bezbrannou matkou v domácnosti starající se o dítě (I. Bittová). Kromě opravdu temné a neradostné nálady, v níž se nese celý film, mě zaujaly originální předěly snímku, v nichž opakovaně za zvuku tesknivé hudby hlavní hrdina Šimon běží kolem Dunaje a po této scéně následuje delší tmavá odmlka. Náročný snímek Martina Šulíka, v němž něha či jiný hřejivý cit je to jediné, co se v něm neobjeví, hodnotím však pouze průměrně. (30.03.2015)

Šulíkov debut si berie za vzor severský, najviac na Bergmana odkazujúci chlad a drží sa jeho vzoru tak silno, až to vedie k výraznému preštylizovaniu filmu. Šulíkovo urputné lipnutie na mĺkvosti, minime dialógov, minimalistickom herectve, chladnej, odcudzenej metaforickosti, väčšinou statickej kamere, studenom tónovaní farieb a dôraze na tieňoch/tme a celkovej primrznutosti diela prekračuje hranicu slúženia zvolenej téme, rozpadu medziľudských vzťahov, a koná autonómnu prácu, zasahujúcu do úrovne samoúčelnosti. Neha nepôsobí zrovna prirodzene, skôr je z nej cítiť autorský konštrukt. Veľmi snaživý a technicky vcelku dobre zvládnutý. Šulík vie jednotlivé prvky vytvoriť, napustiť ich režisérskym umom, problém je však v ich nadužívaní, ktoré zabíja organickosť snímky. ................ Prehnane dôkladná monotónnosť, posadnutosť negatívnymi aspektami života a bezútešná psychológia postáv vytvára ťažko sledovateľné dielo, ktoré jev šak napriek svojím nedostatkom stále zaujímavým, zapamätateľným debutom dôležitej persóny slovenskej kinematografie 90-tych rokov, výrazne sa odlišujúce od budúceho smerovania autorovej poetiky. (15.04.2016)

Intimní debut Martina Šulíka na téma zničujícících vztahů. Zatímco krátkometrážní filmy byly pro Šulíka plochou pro hledání formy, obsah si dovolil hledat až v této jemné variaci na všechny ty Hořké měsíce a jiné nepravděpodobné milostné trojúhelníky. Ale zatímco Polanski své hlavní hrdiny sledoval ke zkáze, Šulík jim dává skrze katarzi naději. Výborní jsou zejména György Cserhalmi a Iva Bittová. (31.10.2021)

Po zhliadnutí tohto filmu musím povedať, že v novodobej slovenskej filmovej histórii je ozaj len jeden výnimočný tvorca - Martin Šulík. Neha je kvalitný film so silným príbehom, výbornými hereckými výkonmi a hlavne so zaujímavou atmosférou, ktorá vládne od začiatku až do konca.Veru nechcel by som sa ocitnúť v koži ani jedného z hlavných predstaviteľov... (13.06.2006)

Rozhodne odvážny debut. Obzvlášť na slovenské pomery. Šulík nakrútil film, ktorý mi viac ako tu spomínaný Horký mesiac pripomenul Bertolucciho vzťahové komorné drámy. Len škoda, že išiel na to výhradne artovou formou. Ono to potom nepôsobí až tak prirodzene a to už takmer od začiatku, kedy sledujeme zoznámenie dvojice s mladíkom. Ale samozrejme je otázne, či dôveryhonosť fiktívneho sveta musí korešponovať so svetom reálnym, skôr treba podobné filmy brať ako podobenstvá, než snahu o zobrazenie reálnych situácií. Neha negraduje, má po celý čas rovnaké tempo a veľa sa tu nenakecá. Od podobných symbolických filmov očakávam niečo ako záverečnú katarziu, ktorá by možno prišla v tom prípade, ak by Šulík, ako som spomínal, nechcel byť stále tak artovo vážny. (11.07.2015)