Fair Play

Taková sympatická tuzemská jednohubka, u které ovšem vím, že se k ní už nevrátím. Je to takové spotřební zboží, které si moc přejeme, ale když ho máme, už nás příliš nezajímá. To ovšem neznamená nic negativního, jen prostě napodruhé už neodhalím nic navíc. I tak platí, že Andrea Sedláčková natočila svůj dosud nejlepší snímek. Nelichotivý, nelíbivý. Státem řízený doping byl v osmdesátých letech v Československu veřejným tajemstvím. O tom žádná. Její matka po manželově emigraci maká s kýblem a hadrem v divadle, přepisuje texty disidentského autora a doufá, že se dcera díky úspěchům na závodní dráze dostane z tohohle marastu. Pryč s nadějemi. Určitě „potěší“ ponurá atmosféra, Sedláčková neobrušuje hrany, nepřikrášluje, je taková, jakou ji divák chce mít. Navíc to není až takový depresivní portrét doby, takže to snesou i diváci sluníčkových Babovřesků a dalších tuzemských patlanin. Pro ně bude tahle neprvoplánová látka hnacím motorem k urychlenému spálení svých troškovských sbírek. Slušné drama o nejedněch ušpiněných rukách. Herecky výborné!! (15.09.2014)

Legendární Jarmile Kratochvílové, nepřekonatelné rekordmance běžeckých tratí, se ježí ochlupení, když kolem ní proběhne její filmová konkurentka, sprinterka Anna Moravcová. Socialistickým státem řízený dopingový program, kdy po anabolických steroidech se z žen stávaly chlupaté mužatky, ovšem jejich nadlidská výkonnost jim přinášela výsledky v podobě vítězství a do té doby nepokořených rekordů, je málo propírané téma, ačkoliv se o něm ví. Film Andrey Sedláčkové se vydává zpět po síti času do osmdesátých let minulého století, do tehdejšího Československa, kde mladá vrcholová sportovkyně zažívá sportovní dril, milostný vztah a společné bydlení s mámou. A ta máma navíc napomáhá protistátní činnosti stíhanému chartistovi (Roman Zach), takže se jí brzy na paty pověsí StB na čele s hlavním vyšetřovatelem (Igor Bareš). Judit Bárdos ve své nejvýraznější roli, a to v době vzniku filmu rozhodně nebyla nikterak známou herečkou. Věkový rozdíl mezí ní a její filmovou mámou Annou Geislerovou je jen 12 let, takže to dost často vypadá, že se jedná o starší a mladší sestru. Mě ale spíše zajímalo sportovní prostředí, které je vykresleno nadmíru dobře a uvěřitelně. Pokud sportovkyně nevykonávala přesně to, co chtělo a ukládalo jí vládní Ústředí, tak to také mohlo nadobro znamenat i konec její kariéry. Sympatická atletka Anna tedy bojuje s nelichotivým systémem, zakázanou látku hází do odpadkového koše, ovšem netuší, že její trenér (Roman Luknár) se tajně domluvil s její mámou, takže stačí jen pozměnit krabičky a v těle rázem nekoluje domnělý vitamín, nýbrž pořádné svinstvo. Ovšem vidina letní Olympiády a splnění kvalifikačního limitu pro účast na ní je pro sportovní svaz prvořadý úkol, takže nějaká psychická nepohoda mladé sprinterky rozhodně nemůže zamezit jeho plány. Film působí sugestivně. Sedláčková se vzepjala k velkému režijnímu výkonu, ačkoliv její tvorba do té doby zahrnovala většinově jen televizní počiny. Dobová atmosféra skvěle funguje, zdařilé herecké výkony ji vhodně podtrhují. Před životopisným sportovním dramatem Zátopek vznikl mnohem lepší film. Kdybych se měl rozhodovat, který si pustit, tak určitě to bude tenhle snímek. 8/10 (06.04.2023)

Státem podávaná meducína, aneb chlupaté nohy mám nejspíš po tátovi.. Chápu tu provázanost, ale já chtěl film o dopingu a ne další nastavené zrcadlo zlotřilé normalizaci, v němž se ta úmyslná šeď a uniformita obtisknou do nevýrazného vyznění. Dejte si raději do sluchátek Hurt od Johnnyho Cashe a běžte si zaběhat. Soustřeďte se na bolest, ta jediná je skutečná.. (22.10.2015)

Okrem zaujímavého námetu (tuzemské film so športovou tématikou sa netočia každý deň), ktorý kombinuje sociálnu sondu jednej obyčajnej neúplnej rodiny a pohľadom do komunistickej dychčivosti po úspechu nad kapitalizmom za každú cenu, bez ohľadu na morálku a počet zničených životov. Scenár bol naozaj zaujímavý, niekedy mi naozaj zmrzol úsmev na perách, príbeh podaný pútavo, prehľadne, s množstvom zvratov, kvalitných dialógov a poctivých hereckých výkonov. 85%. (30.12.2014)

Fair Play docela věrně vystihuje aktuální stav české kinematografie. Film dosáhl na ohromujících 15 nominací na Českého lva a ačkoli žádnou neproměnil, lze jej bez větších pochybností zařadit mezi vrcholy českého filmu za rok 2014. Je to ale veskrze průměrný počin, jenž do problematiky systémového dopingu za minulého režimu nepřináší vůbec nic nového. Výklad celého filmu lze zredukovat na heslo: "Berou všichni, tak ber i ty. Nebudeš-li, končíš!" Že by to ale celé bylo takhle černobílé, se dá těžko věřit. Mnohem přínosněji vnímám pohled na doping prezentovaný v dokumentu Větší, silnější, rychlejší, i když ten je do jisté míry spíše o Američanech samotných, jejich povaze a snaze být nejlepší za každou cenu. (11.08.2015)