Pompeje

Zábavný a vizuálně strhující dvouhodinový závod v tom, zda dříve vyvrcholí Jenda Sníh do lůna škaredé a ušaté patricijské dcerky nebo Vesuv do Pompejí. Pozor bojler, sopka vyhrála, Honzík nesmočivší zkameněl. A samozřejmě, tento film je opět určen výhradně tupému plebsu, který nikdy nepozná, že mu byly hozeny prosté výbuch a hry, a jenž ve své omezenosti v oddychovém akčňáku prostě není schopen postrádat hlubší psychologické prokreslení postav, jejich důkladnější sociálně filosofické interakce, dějové metafory a jinotaje, které tolik nutí hloubavého a citlivého diváka zamýšlet se u sledování nad mystérii všehomíra, a v neposlední řadě rovněž pregnantní režii některého z velikánů filmového umění. Takže vy, co neočekáváte černobílou antickou tragédii až rozkošnicky líně se převalující v neomaleně precizních, mnohoznačných magmatických výprcech saturnského verše či daktylského hexametru, se pobavíte jako já, no a vy, ostatní hlavonožci, jděte do prdele. Pardon, to byl jen roztomilý drobný přebrept. Chtěl jsem říct, že budete hrubě zklamáni. (01.07.2014)

Tak na tenhle spektákl jsem šel s tím, že přesně vím co od něj čekat a víceméně jsem to i dostal. Očekával jsem bezmozkovej vejplach z nějakými těmi souboji a smrští gigantických digitálních efektů. Tak nějak to dopadlo nebylo to špatný, ale mohlo to bejt lepší a teď zkusím rozvinout proč. Takže v první řadě zapomeňte na jakoukoliv originalitu příběh je jedná velká hromada klišé který už tu byli asi tak 50x hlavní hrdina kterýmu jako dítěti zmasakrovali lid on přežil stal se bojovníkem potažmo gladiátorem a musel bojovat za svoji svobodu (tenhle námět se velmi úspěšně recykluje od dob Conana je asi tak zhruba v každým druhým filmu) Netradiční je tu určitě taková žánrová rozpolcenost kdy film kombinuje klasickou historicky dobrodružnou zábavu z katastrofickým filmem a po pravdě moc to nefunguje. Jasně, že příběh je tu takovej jakej je jenom proto, že tu prostě aspoň něco jako příběh musí být. Jenomže já doufal, že příběh který je opravdu podle očekávání neskutečně stupidní tu bude jenom na pozadí té katastrofy a ono je to spíš obráceně. Samotné katastrofě se film věnuje spíš jenom okrajově v poslední půlhodině aby si tvůrci zablbli z totální destrukcí za pomoci fantastických efektů, což je škoda, protože ta destrukce je famózní. Už v traileru ty efekty vypadali fakt vymazleně a musím se přiznat, že se mi fakt líbili akorát, že film prostě působí dojmem, že je to hlavně story o hrdiném otrokovi co náhodou najde člověka co mu vyvraždil lid, který je náhodou vysoce postaveným politikem. No a náhodou se zamiluje do na první pohled nedostižný ženský, která se do něj náhodou zamiluje taky jo a jenom tak mimochodem tam vybouchne nějaká sopka aby všechno a všechny doslova pohřbila. Sorry, ale takhle to na mě prostě působilo. Jinak co se technické stránky týče, tak v první půlce je hodně soubojů ve kterých se sice stříhá jako o život, ale aspoň se neklepe kamera a tvůrci si odpustili i ty dementní zpomalovačky kvůli použití 3D efektů který mě maximálně nasrali v posledním Herkulesovi. Vůbec 3D je tu (díkybohu) využitý hodně málo. Na druhou stranu pak člověk přemejšlí proč by si měl připlácet na vstupným, aby viděl pár bortících se sloupů létajících ohnivých balvanů a občas něco vystřelí do kamery a tím to hasne takže 3D opět naprosto k prdu. Takže abych to zrekapituloval tak Pompeje jsou lehce nadprůměrnej no brain vejplach kterej rozhodně neurazí když od něj čekáte, že bude přesně tímhle, tady nejde o logiku, originalitu, ani o historickou pravdu. Tady jde o nenáročnou zábavu, kde mě však jak ještě musím uvést příjemně překvapil konec. Na to jak je film nacpanej různými klišé od začátku až do konce tak na úplném konci jsem čekal klišé největší a ono nepřišlo. Konec mě fakt potěšil ve zkratce MEGA SPOILER : Nikdo nepřežije! Všichni chcípnou a hotovo! KONEC SPOILERU to se mi zamlouvalo a beru to. Takže v konečným výsledku mám tak nějak smíšený pocity, ale nakonec to docela ušlo a moje hodnocení je 60% (24.03.2014)

Rozhodně vůbec ne tak špatné, jak jsem případně očekávala. A dokonce i ten scénář se mi líbil a netahal mě za uši. K samotnému ničení Pompejí dojde zhruba půlhodinku před koncem a jedná se o velmi efektní podívanou. Gladiátorské prostředí, aréna a mocní říše mi připomínaly famózní seriál Spartacus. Ovšem digitální krev zde vzduchem nešplíchá, otroky neztvárňují pohlední Australani statné postavy a silné muskulatury a nekonají se zde ani žádné orgie. Najde se i inspirace "největším příběhem lásky všech dob" Romea a Julie a jejich zakázané lásky, a rovněž nelze přehlédnout odkaz na "nepotopitelnou" lásku Jacka a Rose, z nichž každý patřil do jiné třídy a společensky byl jejich vztah absolutně nepřijatelný. Alespoň, že tady má hlavní hrdinka Cassia rozumné a milující rodiče, kteří si jen přejí, aby byla šťastná. A při monumentálním závěru, kdy Kiefer ujíždí před probuzenou sopkou chrlící prach a popel, jsem si vzpomněla na 2012, kdy se Johnu Cusackovi a jeho rodince vždy podařilo uniknout o vlásek propadající se půdě či padajícím šutrům. Všichni ostatní samozřejmě takové štěstí neměli, ale hlavní postavy prostě musí uniknout. Co na tom, že je to krajně nepravděpodobné, když je to tak dynamické a vizuálně působivé, že:) Obsazení této velkolepé podívané je vskutku pestré. Sešli se nám tu Jack Bauer, Trinity, profesor Moriarty, hvězda ze Sucker Punch a týpek z Hry o trůny. Obsazení povedené, snad až na Kita Haringtona. Myslím, že i takový Edward Cullen je schopen přimět svůj obličej udělat více výrazů, než on:) Kit je jeden z těch mála britských herců, kteří mi přijdou poněkud nezajímaví a prkenní. Jinak se mi také líbila hudba. Takže, shrnuto: Pompeje docela překvapily, především po obsahové a scénáristické stránce mi to nepřišlo vůbec prázdné, slabé a už vůbec ne mizerné. Myslím, že na takový blockbuster, od něhož každý očekává hlavně porci akce a velkolepých triků si vedl velmi dobře. (01.06.2014)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)

Po traileri som vedel presne čo mám od Pompejí očakávať. P.W.S. Anderson je tu mnohými kritizovaný a pekne mu nakladajú. Fakt je, že extra hity nenatočil, ale osobne považujem jeho Horizont udalostí za vydarené sci-fi. Pompeje pripomenú mnoho filmov, najviac sa asi zhodneme na Gladiátorovi R. Scotta. V porovnaní s takým filmom pôsobia Pompeje ako slabý vývar. Niekoľko momentov bolo dobrých, ale plytký a čitateľný nebol len samotný dej, ale i všetky postavy. Pompeje spĺňajú všetky požiadavky nenáročnej zábavy, ale ja od filmu očakávam nejaký ten očný kontakt a hlbšie prepracované charaktery. ++Spoiler++ Keď v záverečnej scéne Atikus zlomí jediným úderom meč, ktorý už má zapichnutý v bruchu!(nie v skale!), tak som to dlho rozdýchaval. Ten meč asi vyrobili v čokoládovni Orion...Iba slabý priemer. 50%. (12.10.2014)