Pompeje

Zvětralé jak týden starý Radík. Anderson tentokrát není na vině sám. Scénáristický splácanec Gladiátora, Spartaka a Rozpoutaného pekla trpí tupými dialogy a povětšinou předvídatelným dějem. Jon Sníh je sice prkno, ale dokud se nepokouší o romantiku je snesitelný. Kiefer si Říšského padoucha až zvráceně užívá, ale moc to dobrému dojmu nepřidává. Opravdu dobrá je jen Shorterova hudba, finálové řádění pana Sopky a překvapil mě i úplný konec. Máte ráda sport? (31.05.2014)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)

Conan, Spartakus, Statečné srdce a Horymír s Šemíkem. Zábavný mix dobrodružství, romantiky a sandálových příběhů na pošmourné odpoledne. Obtloustlý Sutherland je dostatečně slizký, Mossová stále pohledná a Harington rychlý jako Legolas. Andersona mám rád, jelikož si na nic nehraje a vystřihne poctivé béčko s pěknou kamerou, ucházejícími triky (některé skvělé - příjezd do Pompejí nebo běsnící vulkán, jiné mizerné - zkáza města či místy až příliš digitální aréna) a svižným příběhem. Kdo chce víc, ať si místo toho pustí dokument na Discovery. Jediná drobná výtka - měl jsem za to, že Pompeje (+ Herculaneum) byly celé zasypány popelem, proto je bylo možné vyhrabat téměř neporušené, a ne že jich půlku rozmydlily šutry, ale třeba si to už špatně pamatuji....p.s. nejlepší je konec! (27.01.2015)

Nojo, tak to dopadá, když naserete přírodu... anebo taky scénáristu(y) nebo režiséra. Sem tam přidá něco z Gladiátora, Titanicu, Conana, Spartaka, Třístovky, sem tam přidá nějakou dobrou scénu a sem tam přidá nějakou úplnou blbost. Jako na popkorňák se na to, i přes někdy až nesnesitelně nudnou první polovinu, dá dost slušně dívat. Pokud čekáte něco hlubokýho, zkustě radši deepthroat. (11.05.2014)

Mladý gladiátor, prezývaný "Kelt" bojuje o svoju slobodu v aréne. Počas presunu z Ríma do Pomeii spozná krásnu Cassiu. Takmer okamžite sa do seba zamilujú. V ceste za ich láskou však nebude stáť iba obyčajný súboj medzi smrteľníkmi, ale aj udalosť, ktorá sa navždy zapíše do histórie najväčších prírodných katastrof. Navzdory rozdeleným táborom hodnotenia tohto snímku som sa rozhodol pridať k skupine laických kritikov. Dôvod jednoduchý. Proste to bolo slabé. A to po takmer všetkých stránkach. Voľba hlavného hrdinu a jeho herecký výkon hodný slabšej tele novely mi prišiel rovnako amatérsky, ako niektoré bojové choreografie a dialógy. Celý film mi vlastne až na pár efektov pripadal ako bez duše. Nemastný, neslaný, bez nápadu, neoriginálny príbeh pochoval toto skvelé téma rovnako ako láva Pompeie. Niektoré prvky okopírované z historickej "bašty" ala Gladiátor, odsúdili tento brak tam kam patrí (to bola teda drzosť). Teda do hlbokého podpriemeru. A tento sráč bude režírovať Resident Evil 6. Ako keby toho posral málo. Ako by povedali bratia "Polaci": "Šukáme talentu tam kde nejest". (03.05.2014)