Kuchár, zlodej, jeho žena a jej milenec

O kvalitách filmu (hudba, kamera, herecké výkony...) se zde rozepisují jiní, přijde mi zbytečné proto opakovat to, co již bylo řečeno. Tím specifickým zpracováním (minimum lokací, výrazná stylizace, postavy - archetypy) mi to připomnělo Trierův snímek "Dogville" z r. 2003, kde jsou divadelní stylizace a scénický minimalismus dovedeny do krajnosti. Což se samozřejmě nemusí líbit každému, ani jeden snímek proto není pro každého a jistě si našly spoustu odpůrců. U Greenawaye může člověk asi nejvíc narazit v tom šokujícím závěru, který slabší žaludky nemusí vydržet. Btw. jedna z věcí, které mě na tom filmu fascinují, je ten nekončící příval replik, které chrlí postava Alberta - nejvíc se mi asi líbí tato: "Musíte pochopit, že dobrý kuchař tvoří nezvyklé kombinace, jako třeba kachnu s pomeranči, nebo ananas se šunkou. Říká se tomu umění. Taky jsem umělec, tím jak dokážu skloubit práci a potěšení. Peníze jsou mým povoláním, jídlo mým potěšením. Georgie je taky mým potěšením, ale takovým intimnějším způsobem, než je cpaní se a vyměšování. Přesto obě potěšení k sobě mají blízko. Intimní partie a nečisté partie jsou kousek od sebe, už jen to ukazuje, jak jsou si jídlo a sex blízké." UPDATE 28.2.2021 - Ten film mě nepřestává ohromovat ani po několikátém zhlédnutí a osobně ho řadím k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Ta absolutně bezchybná Nymanova hudba (TOP soundtrack ze všech), ty úchvatné záběry, barvy a barevná sladěnost kostýmů postav, a ten neuvěřitelný děj, s kterým ten film přichází - miluju v tom filmu každou minutu, a je to neskutečný požitek a velká artová libovka pro lidi, kteří to dokáží docenit. (22.05.2011)

Jednou hrajete ctihodnou královnu Alžbětu II., podruhé nevěrnou manželku, která nechtěnému divákovi nechává pohledem obtěžkat své bobří zviřátko ... Režisér Peter Greenaway je původně malíř a je to dost znát. Veškeré dekorace jsou barevně vytříbené a divák gurmán si tak jistě pošmákne. K tomu hraje výtečná hudba a Michael Gambon vede sáhodlouhé nikým nepřerušované monology na téma zrádlo, sex a další radovánky. Málo řečí, o to více akce zase v podání Helen Mirren. Škoda jen, že druhá půlka filmu nebyla trochu prostříhána. (16.06.2010)

Perfektní zážitek v podobě krásného paradoxu jménem uhlazená extravagance. Peter Greenaway natočil za pomoci výtečných Michaela Gambona a Helen Mirren podivuhodný snímek o noblesním restauračním zařízení se snobskou klientelou, sadistickým, buranským a hulvátským hoteliérem (Gambon), loajální posádkou a neobvyklými zvyky. Důležitou a asi i nejlepší postavou je Georgina, opovrhovaná manželka hoteliéra Alberta v podání vášnivé Mirrenky, která (doslova) za zády svého cholerického manžela chrápe při každé příležitosti se svým milencem (Bohringer), který je přímým opakem jejího hovadského muže. Co se odehraje jeho odhalení její nevěry zjistěte sami mrknutím na tuhle parádní bizarnost. Na rok 1989 je tento film přinejmenším.....perverzní. „Try the cock, Albert. It's a delicacy, and you know where it has been.“ Po výtvarné stránce se to srovnávat nedá, ale jen pro zajímavost - vzpomněl jsem si u toho na výbornou Specialitu šéfkuchaře. 89% (23.12.2013)

Nejen vizuální orgie, stylizovaný příběh absolutní moci (která, jak známo, absolutně korumpuje) a vášně. Náležitě orgiasticky zvrhlé, což, obávám se, je přesně to, díky čemu je tento opus mnohými pokládán za umění. Mně to ale nic objevného neřeklo. V podstatě se tam šuká, blije a sprostě řve, a kvůli tomu nemusím chodit do drahé restaurace, v naší vesnici je taky taková, ceny lidové, kecy i zvratky stejné. Akorát to tak barevně neladí. Tož jestli mi za to dobře zaplatíte, tak já ty scény barevně vytónuju a můžete mě pokládat třeba za umělce. Váš problém, já budu vědět své. (25.09.2011)

Greenaway vizionář, provokatér a malíř. Člověk, co vidí v kinematografii nevyužitou možnost filmové suroviny zejména co se týče děl, která bychom si dost dobře mohli přečíst i na papíře. V Kuchaři, zloději, jeho ženě a jejím milenci (uff..) si můžem jeho snahy oživit hýbající se obrázky velmi dobře všimnout. Většinu filmu se odehrává pouze v několika místnostech, kdy je každá koncipovaná jako detailně propracovaný obraz, založený zejména na dojmu z barvy. Působivě to vypadá zejména při přejezdech z místnosti do místnosti, pěkně tak vyniká konrast. Připomnělo mi to Rembrandtovy obrazy, nebo kousky z renesance. Zátiší s ovocem, mnoho lidských postav, napadá mě i Poslední večeře, kde by vtipně místo spasitele seděl zosobněný ďábel Albert (výborně zahraný Michaelem Gambonem). Tak či onak, i přes pomalé tempo se je pořád na co dívat, zkoumat detaily, vstřebávat pocit z celku, podobně jako v galerii. Po obsahové stránce se provokatér taky nezapře, od prvních záběrů na nás autor chrlí obrazy hnusu, které se dotýkají "zlodějské" smetánky, podle Greenawaye ne nepodobné Thatcherovskému režimu. S tímto postojem sice nemusím souhlasit, ale přesto nelze neocenit filmařskou kvalitu a krásu tohoto díla. (12.12.2010)