Päťdesiat odtieňov sivej

Neznášam pankhartov čo zbohatli len kvôli svojim rodičom a nič v živote nedokázali a nepohnú ani prstom. Hlavnému hrdinovi v tomto filme ani to nestačí a musí byť dominantný ešte aj v sexe, inak sa mu jeho dvojcentimetrový čurák nepostaví. Nahota je na nule a ak boli vo filme ukázané aspoň kozy, tak aj to prevažne kozy pána Greya. Od úplného odpadu to zachránil fakt, ktorý je bežný aj v reálnom živote a to fakt, že jedna panna čaká na svoju prvú skúsenosť neskutočne dlho a nakoniec svoj pavučinou ovešaný veniec daruje aj tak tomu najväčšiemu debilovi, čo do konca života neprestane ľutovať. (04.03.2015)

Film, ktorý začne 5 minút pred záverečnými titulkami. Scénou, ktorá v ňom ako jediná vyvolá nejaké emócie. Zvyšok je príliš červenoknihovný a plytký na to, aby zaujal a umožnil s postavami čokoľvek precítiť, či vzbudiť záujem sledovať vývoj ich "vzťahu". Dakota Johnson hrá OK a je prirodzená. Jamie Dornan nie je prirodzený a hrá ako Affleck v Armageddone. A všetko s ním padá, pretože jeho komplikovaná a charakterovo zahalená postava má byť jadrom filmu, podobne ako bola jadrom Základného inštinktu postava Sharon Stone. Aspoň teda dúfam, že knižná predloha stojí na psychológii a nie na lietaní vrtulníkom a darovaných autách. Scéna jednania nad zmluvou je jedinou režijne kreatívnou vsuvkou v tejto šedo-šedej prázdnote. Ale pre film ako celok je nepodstatná. Najcharakteristickejšou scénou je tu hra na klavír po odpanení… Osobne ma potešila odpoveď ”Mňa” na otázku "A čo z toho budem mať ja?”. Pretože som na ňu, ja netrpezlivec, sám nikdy nevedel odpovedať, a radšej som obrátil list a hľadal inú, veci znalú adeptku. (17.02.2015)

Hudba dobrá, kamera rozpačitá, stejně tak toporný výkon Jamieho Dornana. Dakota ještě ušla, ale nic světoborného pod sluncem. Začátek mi opravdu dal, myslela jsem, že to nedokoukám, ale vydržela jsem, protože prostě masochismus. Erotický film, který se snaží mít nějaký psychologický přesah, který se ovšem dost ztrácí v povrchním začátku a prostředku (bože u některých těch rozhovorů a "vzrušení" jsem dostávala hysterické záchvaty smíchu). V podstatě se začne stávat zajímavým až na konci, kdy si Anča dlanča uvědomí, že není moc spokojená, začne mít své pochyby o celém to sexuálním výletu. Přes všechny ty debilní hlášky, až po pár vcelku povedených slovních výměnách, to nakonec nebylo ta strašné, jak jsem si myslela, že bude. (14.04.2015)

Když několik let o něco zakopávám při každém vstupu do knihkupectví, dříve nebo později mě to přijde strašit. Nejlépe v podobě předvídatelné romantiky, která se přibližně ve třetině transformuje do paradoxního ostudného čehosi. Paradoxního z toho důvodu, že kdo někdy byť jen okrajově v intimních hrátkách experimentoval, má toho pravděpodobně za pár večerů na kontě o dost víc než v sobě skrývá celá smlouva pana Greye. A ostudného čistě proto, protože hlavní hrdinkou je nemožná Ana v podání rovněž nemožné Dakoty Johnson. To Jamie Dornan, jakkoli má úlohu takřka neuhratelnou, dokáže veškeré šílenosti, které se do scénáře z předlohy procpaly, odříkat ve sveřepém výrazu s až překvapivou ctí. Jen mě zkrátka mrzí, jak obrovský humbuk se kolem tak fatálně zbytečné podívané objevoval, objevuje a u dalších dílů opět objevovat bude. Pokud by v Christianově herně opravdu ležel jen ten Xbox, bylo by nám všem mnohem líp. (20.03.2015)

Předsudky jsem neměl a říkal jsem si, že tak hrozné, jak se povídá, to snad být nemůže. Ale ono bylo. Dvouhodinová plytká nuda točící se kolem tématu, které mi absolutně nic neříká a po zhlédnutí ani nic říkat nezačalo a nezačne, k tomu dosti nesympatický panák v hlavní roli a jeho na pohled sice hezká, ovšem projevem nesmírně bezkrevná partnerka. Nicméně na druhou stranu chápu, že své publikum si Padesát odstínů našlo a ještě najde, protože řada lidí zřejmě právě po takovýchto dobrodružstvích touží. Tak prosím, jen do toho, v téhle herně vás rušit nebudu. (26.07.2015)