Zahrada slov

Nový Šinkai a opět v mých očích dost rozporuplné dílo. Na jednu stranu jsem rád, že se po předchozím wannabe-ghibli filmu vrátil Makoto ke svému oblíbenému tématu komplikované, jakoby osudem nechtěné lásky, a opět nabídl dávku svých typických trademarků – kýčovité oblohy, klavírní tóny, lyrika, vlaky, déšť a spousta, opravdu spousta téměř hmatatelné melancholie. To vše mě potěšilo a utvrdilo v domněnce, že Makotův předchozí film byl jen takový nepovedený úlet, zaváhání. Potěšení z návratu k tradici však s přibývajícím počtem minut vystřídalo zase jiné rozčarování – tohle byl totiž první film od Makota, u jehož sledování jsem měl pocit, že postrádá jakýkoli nápad či myšlenku. Připadalo mi, jako by tady Makoto prostě vykrádal sám sebe a nabídl jen obyčejný tovární produkt značky M-Šinkai pro skalní fanoušky, kteří opět chtějí koňskou dávku šinkaiovského romantického příběhu se vším, co k němu patří. Proti tomu, že se Makoto rozhodl nabídnout svou klasickou story, nenamítám nic, ovšem očekával bych, že taková story bude mít nějaký nápad, postavy s rozvinutější psychologií, do nichž nebude problém se vcítit, pointu – zkrátka něco, co by tento film činilo nějakým způsobem jedinečným v rámci Makotovy tvorby –, jenže to právě tento film neobsahuje. Na rozdíl od oné Agarthy, kterou jsem v úvodu zmínil v negativní kotonaci. Byl jsem z ní sice rozčarován, ale zároveň jsem jasně věděl, že se Makoto prostřednictvím filmu snažil něco odvyprávět a že měl nějakou vizi či nápad, ať už se mi líbil či ne. Tady však ne. Připadalo mi to jako takový slabý destilát 5 centimetrů za sekundu s občas dosti okatým product placementem a směšně patetickým závěrem bez nějaké silnější pointy. Velmi, velmi slabé 3*, při jejichž udělování vyslovuji nahlas svou naději, že Makoto příště přijde konečně s nějakým nápaditějším počinem. (14.06.2013)

This is too creepy. 15 a 27 rokov...Ako vážne? Mimo to, vizuálna stránka a schopnosť pracovať s príbehom cez obraz a strih je dôležitá a vždy zlepšuje dané dielo, ale potrebuje to mať aj hlbší scenár, väčšina anime by toto zvládla asi za jednu epizódu (resp. doslova polovičnú stopáž). Toto je moje prvé stretnutie s Makotom Šinkaiom, pretože si jeho produkciu podľa veľmi dobrých ohlasov šetrím na čas, keď to bude naprosto nezabudnuteľné. Ale možno som trochu všetko precenil. Dozvieme sa. (02.03.2018)

Ach, Makoto, Makoto! Proč jsi, Makoto? Ani jsem ti nechtěla psát, ale... Ach, Makoto, proč jsi vysedával v zahradě prázdných slov a nás, své věrné, odměnil vizuálně vyňuňanou, žel plytkou, hysterickou zbytečností na úrovni anime seriálu? Ty, jemuž stačila minuta a půl, abys přesně zachytil to třepotání v lidském nitru, kterému říkáme láska? Ty, jenž jsi osudově rozdělil blížence pod rozkvetlými sakurami? Ty, jenž jsi přišel s romantikou, která nedává, aniž by od diváka něco vyžadovala? Zpátky k Macu, Makoto, a ještě jednou a s citem! (31.07.2013)

Vkladal som do filmu veľké nádeje. Preto som si ho nechával úplne nakoniec. Dážď je totiž prvok, motív, element, atmosféra akej sa neviem nabažiť a ktorú vyhľadávam. Šinkai je u mňa skvelý režisér. Umne spája 2D a 3D animáciu. Jeho obrazy sú presýtené veselosmutnými emóciami a jeho postavy sú rovnako reálne ako stará pani na zástavke neustále frflajúca nad cenami rožkov. A je to naozaj film, ktorý si odo mňa zaslúži plný počet. Zobrazenie vzájomnej osamelosti, nutnosti byť s niekym, lásky a snov, v záhrade plnej roztopašných kvapiek a Daisukeho melódií, pre mňa znamenalo ďalší klinec do môjho podvedomia, ktorý mi znova pripomenul, prečo mám film rád a prečo na neho neviem dopustiť. Chcel by som niečo také v hranej podobe. Ale dovtedy mi toto bude bohato stačiť. (12.08.2014)

Prekrásna atmosferická vnemová kázeň pocitov a rozpusteniu vo víre smutných pocitov, ktoré vedú k hrane konca a nového začiatku. Stredne dlhý príbeh (teda myslené medzi krátkometrážnym a dĺžkovo celovečerným) je uhladený formou stretnutí, ktoré majú vďaka daždivej melancholickej náladovosti výrazne emočný efekt. Animácia je síce rozpoznateľná od zvyšku japonskej produkcie, ale využíva rôzne 2D i 3D techniky a v súbežnosti nečakanej rozdielnosti (či vekovej, možno i profesijnej) hlavných postáv dodáva divákovi nevšedné impulzy na zamyslenie. Veľmi dobré (y). (29.09.2016)