Něžné vlny
Réžia:
Jiří VejdělekScenár:
Jiří VejdělekKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Miloš KrkoškaHrajú:
Táňa Pauhofová, Hynek Čermák, Robert Cejnar, Lucie Šteflová, Jan Maršál, Gabriel Barreto de Carvalho, Natálie Halouzková, Jan Hartl, Vojtěch Dyk, Jan Budař (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Vojta je nesmelý mladík zo svojráznej rodiny. Už od detstva je tajne zamilovaný do svojej spolužiačky Ely. Jeho rodičia s ním majú veľké plány. Krásna a nežná mamička do neho vkladá umelecké nádeje, bláznivý a cholerický otec zase ambície športové, možno aj preto, že sám zažil najväčšie životné sklamanie a hanbu, keď sa neúspešne pokúšal preplávať kanál La Manche. Lenže Vojta má celkom iné priority. Tou najvyššou je samozrejme ryšavá Ela, očarujúce akvabela, ktorá v novembri odchádza do Francúzska. Ak Vojta rýchlo nepodnikne niečo naozaj zásadné, dievča jeho snov mu navždy zmizne za železnou oponou. Píše sa totiž rok 1989... (TV JOJ)
(viac)Videá (3)
Recenzie (428)
Vejdělek mě prostě baví. A opět nezklamal! Nic na plat, je to estét a má smysl pro humor. Příjemná oddychovka prošpikovaná gagy a díky podmanivé atmosféře a hudbě bude koukatelná i na druhý a třetí pokus. Hynek Čermák mě začíná čím dál víc bavit. A dvanáctiletá Ella mi hodně, ale opravdu hodně připomínala Evičku Henychovou, když točila Holky z městečka. Až si říkám Jiříku, jestli ty nebudeš na zrzky!! :o) ()
Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) ()
Při sledování toho filmu jsem absolutně nechápal, jaký má vlastně smysl a o čem že vlastně je - pokud tedy tím smyslem nemělo být výhradně svézt se na současné vlně obliby retra a ostalgie (na kterou už jsem alergický, podobně jako na - pro mě osobně nepochopitelnou - fetišistickou vysazenost českého filmu na zrzky), což by vysvětlovalo jeho naprostou prázdnotu, umocněnou navíc tím, že minimálně půlka filmu působí dojmem, že byla vykradena z mnoha jiných českých filmů (operovat zde s termínem "inspirace" mi přijde nemístné). Něžné vlny mě zoufale nebavily - ta neschopnost scénáře vyprávět nějaký příběh, který by udržel zvědavost na uzdě až do konce, je takřka kolosální, ten film se prostě táhne odnikud nikam, až do toho trapného finálního vyústění, na něž diváka již v úvodu lákal vypravěčův voiceover a které se snaží celý ten spletenec epizod násilně naroubovat na události sametové revoluce, což by mělo být jakýmsi vyvrcholením celého filmu, ale ve skutečnosti je to na něm to nejméně zajímavé a nejblběji udělané (kombinace dobových záběrů s těmi novými je nepřesvědčivá a celkově to působí dojmem, že to v rychlosti sesmolil nějaký scenáristický nedouk někde nad kafem ve Starbucks, mezi rychlým sjetím Wikipedie a Googlu). Ale asi nejvíc mě na to filmu iritovalo to, jak je - což je ale u Vejdělkových filmů zcela běžné - až absurdně odtržený od reality. Ten filmově sterilní dům u vody jak někde v Provence, v němž rodina hlavního hrdiny bydlí, připomínající spíše načančaný skanzen pro turisty než typickou panelákovou realitu československých 70.-80. let! Ta skutečnost, že plešatci Čermák s Budařem zde svoje lysiny maskují parukami! To, že věkový rozdíl Pauhofové a jejího filmového syna je pouze 12 let, zatímco rozdíl mezi ní a jejím filmovým manželem Čermákem je naopak 10 let! (Dobře, to pořád není tak hrozné jako věkový rozdíl 27 let mezi filmovými manželi Vetchým a Voříškovou v Po strništi bos). Ten nesnesitelně idylický soundtrack, který hraje v podstatě permanentně na pozadí, i když se tam neděje vůbec nic, a ze kterého je člověk po pár desítkách minut tak přeslazený, jako z kýčovitých kalendářů Ivy Hüttnerové! (Tomu idylizujícímu pohledu výrazně napomáhá i kamera Vladimíra Smutného, která jde často do velkých detailů a která je celou dobu zalitá letním světlem, až to opět působí dojmem, že čeho je moc, toho je příliš). Ty scény, v nichž herci "hrají na piano", aniž by kamera zabírala jejich ruce, protože by ve skutečnosti neuměli zahrát ani Ovčáci čtveráci! Ten film je prostě tak vylhaný a fejkový, až to není možné. Rovněž herecké výkony jsou povětšinou dost slabé - například u takového Hartla po tom, co předvedl v Donšajnech, mě to už ani nepřekvapuje, ale pokud jde o Roberta Cejnara, u něj jen zbožně doufám, že už ten jeho justinbieberovský ksicht nikdy neuvidím, protože bych si z toho jeho hereckého neumětelství mohl vytrhat všechny vlasy z hlavy - naprosto příšerný zjev. Naopak Jan Maršál mi přijde jako talentovaný mladý herec a myslím si, že ho čeká zajímavá budoucnost, pokud u herectví zůstane a nepropadne fetu nebo chlastu, jak to u dětských filmových hvězd bývá zvykem. Celkově za mě neuvěřitelná otrávenost ze skrz naskrz vylhaného, prázdného filmu, jehož jediným pozitivem zřejmě je, že kvůli tomu, že se odehrává za totáče, není prolezlý product placementem jako české filmy ze současnosti. () (menej) (viac)
Překvapivě škatulkovité, nepatrně zkratkovité a přesto jako celek neodolatelné. Jiří Vejdělek sešívá jednotlivé eskapády hlavních i vedlejších postav ne snad přímo horkou jehlou, ale spěch je ze scénáře často patrný i tak. Zachraňuje ho patřičně kouzelná Lucie Šteflová, lehce dřevěný, ale paradoxně tím spíš uvěřitelný Robert Cejnar a hlavně chameleon Hynek Čermák, který dokáže dokonale prodat i tu nejočividnější hlášku. A jak se tak celá úsměvná podívaná chýlí k závěru, úsměv mi v oněch skutečně Něžných momentech ne a ne slézt z tváře. Jakmile se totiž ústřední melodie rozehraje na klavír v plné parádě, potisící si uvědomím, že nostalgické příběhy o prvních láskách mě dokážou položit na lopatky už pěkných pár let a očividně se na tom nic nehodlá měnit. ()
Vcelku příjemné filmové pokoukání. Postavy se mi líbily, zajímavě obsazené a pěkně zahrané. Až na hlavního hrdinu, který působil až moc toporně. Některým postavám bych dopřál více prostoru. Vydařených vtipných scének se tu též pár našlo. Na českou produkci nadprůměrná komedie, která asi bohužel nezůstane moc v povědomí. Místy mi film připomenul "Báječná léta pod psa". Filmy z tohoto období vyznívají asi jinak pro toho, kdo ví, co byla výjezdní doložka a byl na dovolené v Jugoslávii a pro toho, co spatřil svět až po "něžné revoluci". /edit: i na druhé ochutnání se mi to líbilo/ 75% (2x tv) ()
Galéria (20)
Zaujímavosti (10)
- Ve skutečnosti je Táňa Pauhofová pouze o 12 let starší než její filmový syn Robert Cejnar. (Stanley619)
- Most v Jaroměři, který se několikrát objevil v záběru, přibližně po 6 hodinách od posledního záběru vlivem rozvodněného toku spadl. Šlo tak o jeho "poslední roli". (ČSFD)
- Ve scénách, kde jezdí Aleš (Vojtěch Dyk) na motorce za něj musel zaskočit dablér, protože herec motocykly neovládá. (Stanley619)
Súvisiace novinky
O2 přináší legální filmovou zábavu pro všechny
Patříte-li mezi velké filmové fanoušky, zpozorněte. Jak jste již na ČSFD.cz jistě všimli, operátor O2 nově provozuje O2 Videotéku, která nabízí až tisíc snímků k legálnímu zapůjčení z internetu.… (viac)
Reklama