Nežné vlny

Po zralé úvaze a denním uležení nakonec dávám lehoučký nadprůměr. Vejdělek točit umí, některé momenty jsou výborné, atmosféru to má relativně pohodovou, Smutného kamera je místy nádherná a vlastně po řemeslné stránce není moc co vytknout. Taktéž obsazení je vydařené - přesný a opět vynikající Hynek Čermák, sexy a zároveň nevinná Lucie Šteflová je taky moc fajn, Táňa Pauhofová stejně tak (i když rozhodně není hlavní hrdinkou, jak se snaží evokovat plakát), Budař standardně dobrý a vtipný, jen Robert Cejnar není příliš sympatický a je bohužel dost prkenný, takže nijak nevyniká a proč si postava Ely vybere zrovna jeho, jsem moc nepochopil. Problém je ve scénáři, který je příliš epizodický, nedrží u sebe, ale hlavně se v něm vůbec nic neděje. Není to tak, že by tu chyběly vtipné momenty, ty tu jsou a jsou poměrně příjemné a humor v nich je víceméně neškodný. Jenže je tu rozehráno hodně motivů, které se nedořeší, vyšumí do ztracena a objevuje se tu zbytečně moc postav (nadbytečná scéna se sborovnou), které jsou jen epizodní, a i když mají nastíněn určitý osud, o jeho vyvrcholení se nedozvíme vůbec nic. Něžné vlny jsou ryze divácký film, který nenadchne ani neurazí, místy pobaví a okouzlí moc hezkými lokacemi. Možná by příště prospělo, kdyby se Vejdělek soustředil jen na režii. 60% (20.12.2013)

Když si sečtu lepší tuzemské filmy za poslední dva roky, bude mi na počítání stačit ruka tesaře dva roky před důchodem. Pohodová letní komedie se spoustou povedených vtípků (ty listopadový hlášky jsou sice už moc, ale jediný fórek, který se Vejdělkovi nepovedl, je skákající postel s Vojtíkem), krásnou lokalitou a trojicí těch nejhezčích čs zrzek. Cejnar je milý, pan režisér měl ale škrtnout scénu, kdy sedí na hrázi a dozvídá se o emigraci, tam se fakt nezadařilo. Výborný je Hynek, přiznám se, že jsem ho vůbec nepoznal a musel až využít domácí nápovědy v cca 43. minutě. Nebyl na té fotce Maxián? (28.05.2014)

Tak nechápu to negativní hodnocení tady. Je to komedie. Smáli jste se? Vsadím se, že jo. Tím pádem to splnilo svůj účel, tak proč ty opuštěné jednohvězdy? Pro mě tu byla spousta neblbých humorných náznaků a narážek vybízejících k nezadržitelnému řehotu z mé strany. Např. "Jak jsem říkal, Rusové nám přinesli leda velké houby." nebo transparent s nápisem "Pryč s násilím" a přitom ho jeho otec pod ním pohlavkuje... to bych si úplně tuhle scénu dokázala představit jako nějakou dobovou momentku, samozřejmě černobílou - to by byla moc krásná fotografie (Pozn. Nikdy neříkejte fotka! Jinak se na Vás vyučující fotografie bude dívat jak na totální idioty :D) Je pravda, že časově jim ten snímek sem tam neseděl, teda aspoň nevím, co tam měly dělat ty tanky, protože 69 rok to být nemohl vzhledem ke stáří toho ogara v 89 a nevím o tom, že by tu tanky jezdily okružní jízdy jen tak přes náměstí, protože se nudily někdy v 76 bo tak, aby to odpovídalo věku hlavního představitele, který přece nedorazí na rande s holýma rukama ;) Jasných 5* a určitě si to někdy pustím znova. (11.07.2014)

Masturbační fantazie Jiřího Vejdělka, díl šestý. Jeho bezkonfliktní menzelovské kýčaření je tentokrát urážlivější tím, že idylické bezčasí dělá z normalizace. Její zpřítomňování se omezuje na ostalgické fetiše typu branné výchovy, modré teplákovky a červených spartakiádních trenýrek. Počasí je permanentně slunečné, primárním zájmem hrdinů je uspokojení tělesných potřeb (trápí je jen hormony a rodiče), špatné je to, co brání v individuální spokojenosti (přesně tak vyznívá otcova apatie po zákazu vycestovat) a konflikty vznikají z malicherností, jako je nevěra, a nemají dopad na existenční situaci postav. ___ „Zplebejštění“ normalizační reality je tak důsledné (a tak varovně podobné deintelektualizovaným světům tehdejších komedií), že i studium výtvarného umění musí být převedeno na pubertální čumendu a hra na piano na prostředek k balení holek. ___ Malost a spokojená zaprděnost v duchu „hlavně, že se máme rádi“ dostává přednost před ambicióznějšími životními cíli a monstrózní podoby nabývá během závěrečného přepsání listopadu 89‘. Ze sporného úseku našich dějin se tím definitivně stává objekt jednorozměrného výsměchu na úrovni televizní estrády (do stejné kategorie spadá nepatřičný gag s radioaktivními houbami). Inu, nevíš si s normalizací rady, nepřemýšlej a hloupě se jí vysměj. Epizodka na Národní třídě, k níž by měl celý film – trochu dle modelu HIMYM – po celou dobu směřovat, působí jako násilně přilepený epilog. Řetězec volně propojených epizodek by klidně mohl skončit tím, že se z otce stane poslední československý prezident. Mělo by to srovnatelně zanedbatelnou souvislost s předcházejícími 90 minutami. ___ Jako na tolika jiných současných českých filmech, také na tomto lze zkoumat, jak to vypadá, když selže dramaturgie (resp., když žádná dramaturgie není): ze scén nic nevyplývá, nejsou dále nikam rozvíjeny, postavy se nesmyslně objevují a mizí (i když film na začátku naznačuje, že bude mít jednoho hlavního vypravěče) a jejich proměny jsou nárazové a neodůvodněné (protagonista se zbaví strachu z vody zřejmě jen pro to, že film už musí skončit). U jediné potenciálně zdařilé scény, která nemá diváky za idioty a nezůstává na povrchu, si pak nejsem jistý, zda byla skutečně zamýšlena jako metafora toho, že dění zasluhující pozornost se v roce 89‘ přeneslo z promítacího plátna, na které všichni tupě hleděli, do promítací kabiny. I pokud to takhle bylo myšleno, na jeden film je jedna podařená scéna zatraceně málo. 20% Zajímavé komentáře: Vančura, pakobylka, Sdoom (30.01.2019)