Mrázik

Všichni ho znají. Všichni ho viděli. Generace citují pasáže. Někteří ho k smrti nenávidí a jiní k smrti milují. Pro jedny sovětský kýč jak bič, pro druhé klasika. Když ho dávají na Silvestra/v parném létě/o Vánocích v televizi, sledovanost vzroste o 35%. Na internetu kolují parodie, stejně jako freudovské analýzy jednotlivých postav. Přichází fenomén českého rodinného krbu …. Klasická pohádka o tom, jak láska a krása zvítězily nad ošklivostí a nenávistí je silně a čistě naivní a na nic jiného si nehraje. Její krása spočívá v jednoduchosti, stejně jako její kýč. Je vzorovým prototypem všech pohádek a její charaktery jsou stejně vzorovitě ikonovité. Mrazík uspokojuje svým nesložitým, přímým příběhem, stejně tak i částečnou skrytou bizarností. Kdo viděl Mrazíka více než 3-5x ji přímo vyhledává (tomu se neříká posedlost, nýbrž rýpání se v detailech). Tak se z naivního dětského pohledu na film stává v průběhu let částečná (sebe)parodie v době dospívání (co takhle považovat Ivánka za meterosexuála díky viditelně nalíčeným očím a ústům ?) a v dospělosti je možné vidět film s notnou dávkou nostalgie či k němu nalézt kritický odpor/odstup. Mrazík nemá originální příběh ani nadčasové zpracování, má ale kultovní prvky, které jsou lehko akceptovatelné a právě díky tomu nadčasové. Nebo si snad pamatujete, kdo se objeví na plátně dřív, zda Nastěnka nebo Ivan? Či si spíš pamatujete pokračování písně „Váňo, Váňo, Ivane..“? (08.03.2006)

Tuto pohádku jsem viděl poprvé, když jsem chodil do 1. třídy. Od té doby se na ni dívám každé vánoce. Co k ní říci? Brilantní zahraniční pohádka, od které by se mohli dnešní tvůrci "pohádek" (jestli tomu vůbec lze říkat pohádky) lecčemu přiučit. Film jsem slyšel l i v ruském znění, ale náš dabing jí přidal (zvláště u postavy baby Jagy) patřičnou šťávu. Před naší za naší, ať 5* zapráší. (31.12.2007)

Najviac ma vždy dostane, aký má Nastenka v slovenskom dabingu tenučký hlások. A tým zrejme končíme, po toľkých opakovaniach v televízii Mrázik ani zďaleka nepôsobí ako bezchybná vianočná klasika, skôr ako naivne vyznievajúca rozprávka o namyslenom Ivanovi, ktorý sa poučenia dočkal a lásku si našiel. (20.12.2007)

Ono udělat si za komančů prdel ze soudruhů ze SSSR, nebylo nic snadného. Tam šlo prostě o kejhák. Když ale Ivan udělal karikaturu sebe samého, nebylo divu, že nadšené ovace na sebe nenechaly dlouho čekat. Ta pohádka je tak připitoměle trhlá, až je z toho obrovská sranda. No a dobový český dabing tu frašku vyšperkoval k úplné dokonalosti. Z průměrné v Rusku dávno zapomenuté pohádky se tak v Česku stala kultovní záležitost, která funguje dodnes a nemůže chybět v pravidelné filmové nabídce závěru roku. A Ivan nechápe. Ivan se diví. On neví, že se mu smějeme. (17.09.2016)

"Tatínek mi říká Nastěnko. Sestra mi říká Nasťo. A macecha - ta mi říká: Ty čarodejnice, ty zmije jedovatá!" Jedna z mých nejlepších pohádek. Většinu dialogů znám nazpaměť, na kolejích jsme si to promítali každoročně v kolejním kině a bylo vždy plno lidí i smíchu. V neobyčejné přitažlivosti pro Čechy je hlavně nechtěná parodie okupantů Rusáků v jejich vlastní pohádce, kontrast nepravdivých hogo fogo zpráv přicházejících z nejlepší země (kde zítra již znamená včera), a naopak reality chudobných chaloupek, blátivých cest (kde včera bude i zítra), k tomu odraných mužiků, nehezkých báryšní a nafoukanců s medvědí hlavou. "Když se tak dívám na sebe, tak se musím pochválit..." Ukázka - Váňo, Váňo, Ivane: http://www.youtube.com/watch?v=IfV6sBi7Jtg (22.12.2008)