Nech žije sloboda!

Výborný Toni Servillo ve vděčné dvojroli psané přímo na tělo. Ostatně je to hlavně jeho herecký výkon, který tuto námětově nijak originální politickou komedii vyzvedává mezi opravdu povedené filmy. Obě dvojčata zvládá skvěle podat včetně takových jemných nuancí, kdy divák stále vidí rozdíl mezi Enricem a Giovannim aktuálně hrajícím Enrica. Zdatně mu sekunduje Valerio Mastandrea a na menším prostoru i Valeria Bruni Tedeschi. (12.07.2013)

Otrepaná komediálna zápletka výmeny dvoch chlapíkov na pozícii jedného z nich tu rozhodne nie je prerozprávaná prvoplánovou situačno-komickou formou. Čo ale automaticky neznamená že ide o umenie. Ando nie je Tornatore alebo Sorrentino a nakrútil niečo na rozhraní kina a televízneho filmu. Našťastie má ale k dispozícii Toniho Servilla, ktorý zahrá dokonale úplne všetko a vždy ide na plné pecky. Asi ani komentáre k tomu, ako je Taliansko skorumpované a politika špinavá hra, špeciálne Talianov šokovať nebudú a Slovákov a Čechov už vôbec nie. Na druhú stranu celkom fungujú paralely medzi umením filmu a politiky klamať a jednotlivé vzťahy oboch pánov so svojim okolím. (07.10.2017)

[MFFKV - 2013] Hodně příjemná záležitost v záplavě dramat a po čertech výborný film. Který dokonale spojuje drsnou stránku každodenní reality s tou humornou. V hlavní dvojroli je bezkonkurenční Toni Servillo, kterého jsem již viděl ve Velké nádheře, ale až tady mě dokonale uhranul. Film zároveň podává jisté svědectví o skutečnosti. Politika není žádná sranda, ale Robertu Andovi se podařilo jí zpříjemnit. Svěží, zábavné, vtipné. Pro mě nejlepší film 48. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech. (02.08.2013)

Jednoznačně nejlepší italská filmová komedie posledního období (za což považuji cca 20 let); nádherná satira na politiku, která neplatí pouze pro Itálii, ale minimálně pro celou EU; zprofanovanou politiku, která neslouží lidem zachraňuje identické dvojče neoblíbeného opozičního politika, které se jako filozof právě vrátilo z ústavu pro choromyslné. Jak pravím - jen dětem, bláznům a filozofům je dovolena říkat pravda a měli by dělat politiku (i když u nás se zrovna ten jeden filozof nevyznamenal). Asi bych se měl dát na politiku. "Ani jeden pitomec v parlamentu neví, že je pitomec." Nádherná hláška. (12.02.2015)

Za tu dobu, co si tady vypisuju pocity, už jsem viděl celou řadu italských filmů. Komedie, dramata, mafiánské přestřelky, ale i klasické lidské příběhy z Apeninského poloostrova. Italové mají co nabídnout, ale mám pocit, že oni se tak nějak nechtějí otevřít Evropě a spíš si ty filmy natáčí pro sebe. Je to ale jenom můj pocit, Ať žije svoboda je totiž s dobrým námětem, ale s průběhem, který mi kolikrát přijde neuvěřitelně obyčejnej. Toni Servillo je třeba poctivej herec a jeho dvojrole tady nemá chybu. Pořád si ale říkám, že by se z ní dalo vymáčknout víc. Stejně tak z filmu a stejně tak i z celé řady jiných filmů, co jsem z Itálie viděl. (11.05.2014)