Ráj: Naděje
Paradies: Hoffnung
Paradis : Espoir
Paradies: Hoffnung
Paradise: Hope
VOD (4)
Obsahy(1)
V poslednom filme trilógie o troch ženách a ich hľadaní šťastia sa Ulrich Seidl zameriava na dcéru Teresy, hrdinky prvého filmu Raj: Láska, ktorá sa vydala na sexuálnu turistiku do Afriky. Trinásťročná Melanie odchádza na prázdniny do tábora na chudnutie v rakúskych horách. Cvičí, drží prísnu diétu - a zamiluje sa do o štyridsať rokov staršieho lekára, ktorý sa však zakázanému vzťahu bráni. Záver trilógie sa vracia k téme lásky, ale tu nejde o obyčajnú ilúziu, ale o úprimný a silný cit. (HBO Max)
(viac)Videá (3)
Recenzie (17)
Třetí část Seidlovy trilogie mohla být jejím jasným vrcholem ; nestalo se. Zatímco matka Teresa (!) v Keni začíná hledáním romantiky na prodej a končí nerovnými mocenskými hrami (jak je nastolili prapředci) a teta Anna Marie pobloudile a marně napravuje spotřebitelské sousedy, třináctiletá Melanie v "Ráji : Naději" prožívá svou první velkou lásku na odtučňovacím táboře v přírodě. Výjevy ze života náctiletých s nadváhou díky režisérovi i představitelkám (hlavně té hlavní) přesvědčují a dojímají (mimo jiné u Seidla nebývalou křehkostí), jakmile však vstoupí na scénu dospělí v čele s táborovým lékařem, zazní falešné, nadsazené tóny. Možná to tak režisér chtěl, v mých očích se tím působivost díla snížila. ()
Moje první setkání s touto trilogií a jsem skoro ohromen. Bylo to na jednu stranu tak vtipné a zároveň smutné až podivně trapné. Ulrich Seidl je rozhodně zajímavý tvůrce, kterého má smysl sledovat dále. Stoprocentně chci také vidět zbylé dva filmy trilogie Ráj. Je to opravdu zajímavé dílo. Banda tlustých nadržených skoropubertálních dětí, jeden úchylný doktor, který se drží jak jen může, tupohlavý tělocvikář a neskutečně podivná atmosféra, kterou tvoří sami "neherci". Podobné festivalovky by měly mít v Česku větší podporu a větší jméno. Skvělá věc. ()
Nejsevřenější, nejkomornější a ze strany Seidla nejpokornější a nejempatičtější film trilogie, který zažehluje lehýnké rozčarování z občasné tezovitosti Víry a režisérovu metodu statického pozorování dovádí k dokonalosti, navíc ji tentokrát nezvykle kombinuje s pohyblivou kamerou, která filmu dodává alespoň jistý nádech "mladického elánu" (byť tučného). Práce s prostorem a rituály je výtečná a v ničem si nezadá s nejlepšími momenty "Lásky". Navíc když člověk bere tyhle dva filmy paralelně, je tahle vykrmená verze Lolity o to hořčím soustem. Ústřední téma sexuální a citové frustrace tu sice tiší naivita zrání, ale kde je dáno, že hrdinka nevykročí cestou matky nebo tety. První krůček má za sebou a další sousta života mohou být přesně tak dietní, jako poslední scéna. Lepší vrchol trilogie Paradies si neumím představit. ()
Hoffnung bylo pro mě z celé série nejslabší. Možná to bylo částečně tím, že jsem jel Seidla třetí večer v řadě, ale na rozdíl od Liebe, kde jsem od začátku do konce trnul všestrannou osobní tragédií protagonistů, nebo Glaube, kde jsem se naopak hodně smál, ve mně Hoffnung moc emocí nevzbudila a tak nějak jenom proplula kolem. ()
Seidl se opět vyžívá ve škodolibém zkoumání nekonečné vnitřní prázdnoty a osamělosti svých postav, a tak o trapné situace není nouze. Ve třetím díle Ráje vidíme, že i na hubnoucím táboře kvete (nešťastná a nedovolená) láska. Celkově mi přišla Seidlova trilogie přínosným střípkem do kaleidoskopu rakouského bizáru, nicméně jeho Import/Export zůstává zřejmě navždy nedostižným etalonem. ()
Reklama