Nebraska

Alexander Payne se po trochu kýčovitých (ale v mých očích jeho nejlepším snímku) "Děti moje" vrací k žánru road movie v černobílém snímku "Nebraska" o demenci trpícím starším muži, který se se svým synem vydává na cestu, na kterou je přivedl falešný šek na milion dolarů. Herecky výborné, ale zbytečně utahané a pomalé, bez většího náznaku zajímavého příběhu. (12.04.2014)

Zápletka je nápaditá, vtipná, celkom originálna. Potom si možno začnete hovoriť, že je to zase klasika, že som to videl v americkom nezávislom filme mnohokrát. Tá pohodová atmosféra amerického vidieka, krčmy so štamgastami v šiltovkách, tie isté reči. Ale toto je štýl Alexandra Paynea, takto to on cíti a mňa Nebraska svojou pohodovou atmosférou a ľudskosťou zasiahla. Je to taká dvojsečná zbraň, asi ako u svěrákovskom laskavom humore, že vám to môže pripadať príliš vypočítavé, ale prečo sa sťažovať na film, po ktorom mi ostal taký príjemný pocit. Pozor, ak niekto akože vyhral milión dolárov, tak prichádza na rad aj závisť a lakomstvo, takže Nebraska má aj svoje drápy. Celkovo vzaté je to film o vzťahu otca a syna, ktorý to s ním nemá ľahké, ale rodina je rodina. No možno to takto majú aj u Svěrákovcov. (17.02.2015)

Krásný obyčejný film. Alexander Payne se znovu upnul k jednomu ze svých stěžejních témat a natočil úžasnou komorní road movie o stáří. Stejně jako ve vynikajícím podobně koncipovaném O Schmidtovi se projevil coby silně empatický tvůrce, který zaostřil svůj pohled na víceméně tabuizované téma. To, co ukazuje, je úplně jiný svět v dnešní době posedlé věčným mládím a kultem síly a krásy. Amerika z odvrácené strany. Alexander Payne navíc vybavil svůj film mimikry nezávislého filmu, o to víc můžeme jeho snímek chápat jako jeho zprávu o stavu unie. Ovšem kdesi ve vnímání svébytného režiséra se odehrál výrazný posun, ať už reflektující skutečnost či nikoliv, jestliže se totiž Jack Nicholson coby čerstvý důchodce Warren Schmidt vydával na nesmyslnou cestu přes Spojené státy za svou dcerou a jejím výsledkem byla prázdnota života seniora a tíze samoty, starý Woody Grant má na své pouti za magickou výhrou vedle sebe manželku a své dva syny, především pak toho mladšího. A to je důvod, proč tato filmová indie odysea nevyznívá pesimisticky, ale dokonce má i happyend! Platí ono okřídlené I cesta může být cíl a tahle pouť smysluplností institutu rodiny a resuscitace vztahu otec - syn nemá již posmutnělý vnitřní náboj a negativní rozměr jako výše uvedený Payneův film, ale blíží se svým vyzněním spíš kultovnímu Lynchově Příběhu Alvina Straighta. Melancholické ohlédnutí za opravdovými hodnotami a obyčejností něčeho tak zázračného, jako je lidský život... (15.04.2014)

Z počiatku bezvýznamný výlet otca a syna do Nebrasky, kde na nich ani náhodou žiadny milión nečaká. Nakoniec však získajú možno omnoho viac. Vzájomná komunikácia, pri ktorej každý využíval svoj vlastný jazyk, vzťah, ktorý medzi nimi predtým nefungoval - nebol, sa vytvoril práve počas putovania za neexistujúcou výhrou. Dve vzdialené osoby, ktoré mnoho spája, absolvujú cestu pochopenia a odpustenia. Jednoduchý, trpký,bolestivý, ale pekný príbeh s množstvom vtipných dialógov. (11.05.2014)

„Obvykle má člověk zemřít, než začnou kroužit supi.“ Jak mě řídkodějové Děti moje naštvaly, tak mě Nebraska potěšila. Senilní válečný veterán tak trochu pije, tak trochu nemluví a tak trochu zapomíná. A teď uvěřil tomu, že vyhrál milion dolarů. Z typicky podvodného letáku adresovanému právě jemu. Párkrát to zkusí pěšky (výhra čeká v dalekém Lincolnu v Nebrasce), až jeho syn svolí, že ho za „výhrou“ doveze. A divák se tetelí blahem. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) a teď zase na cestách. Černobíle a sakra dobře. Alexander Payne svým postavám rozumí, i když jde o první film, pod kterým není podepsaný jako autor scénáře – ten je scenáristickým celovečerním debutem Boba Nelsona. I když si nevybírá snadné téma a mírně kritizuje i sociální stav americké společnosti, je sakra poutavý. Zároveň odhaluje a komentuje pokřivené vztahy, ať už mezi bývalými přáteli nebo (a to především) rodinou. Bruce Dern je málomluvný a výrazově střídmý, June Squibb jízlivá a pořádně výřečná. Společně táhnou několik nezapomenutelných scén (výtečná je ta na hřbitově, stejně jako zdánlivě zapomenuté konflikty s bývalým parťákem a navrch dokonalá krádež kompresoru, potěší i totálně natvrdlí bratranci a je toho mnohem víc). 85%. A Payneovi odpouštím předchozí „přešlap“ s Clooneym.. (09.09.2014)