Star Wars: Vzostup Skywalkera

V IMAXu to byla pecka. Vesmírní spektákl roku, s našlapaným tempem, užasnými (digi)lokacemi, delikátně rozlítanou kamerou a nostalgií, podpořenou nečekanými výstupy starých postav. U závěrečné konfrontace jsem cítili sílu takřka jako u finálního vzepření se Sauronovi. A konečně se mi zalíbila Daisy Ridley. Odhalování nových identit staronových postav mi moc smysl nedávalo, ale jelikož se nepamatuji co se přesně událo v předešlé epizodě, bylo mi to jedno (tuto trilogii nepovažuji za součást milovaných STAR WARS, je to pouze komerční parazitace). Druhá projekce na výrazně menším plátně, kde už nešlo nevnímat (ne)poctivost práce s divákem ve vyprávění smysluplného příběhu, mi ale dojem z filmu devalvovala. Je to jenom efektní horská jízda na jedno použití, lákadlo do nové SW sekce Disneylandu. (24.12.2019)

Na úvod bych podotkl, že nejsem nějaký extra znalec SW a když nepočítám původní starou serii, vše ostatní jsem viděl vždy jen jednou, ale tenhle dílek, tak tenhle dílek si budu pouštět rád opakovaně. Pro mě to byla krásná pohádka, kde nebylo přeefektováno, kde postavy měli svůj prostor, stejně jako souboje, všechno bylo krásně čitelný, chvíli odlehčený, chvíli smutný, vizuálně i akčně vymazlený, prostě jsem si to užíval a těším se, až si v kině dám opáčko a pak pivko na počest mých krásných pěti hvězdiček. (18.12.2019)

Úplně nerozumím té přehnané kritice, která se na Vzestup Skywalkera snesla. Přestože snímek nelze srovnávat např. s epizodou Vll. či dokonce s původní trilogií, je to skvěle natočená akční sci-fi jízda, plná odkazů na kořeny Star Wars (např. na IMDb, je nová série hodnocena mnohem kladněji, než zde) s velice bohatým příběhem. Několik návratů starých známých, mě příjemně překvapilo (stejně jako Pomův komentář na zadní straně obalu Blu-ray) a film kvůli nim dostal ten správný nostalgický nádech, díky kterému se dá tento Abramsův kousek slušně užít. Já jsem spokojen, nejslavnější vesmírná sága dostala důstojný a definitivní závěr. Můj žebříček všech SW filmů: Nová naděje, Impérium vrací úder, Návrat Jediho, Síla se probouzí, Pomsta Sithů, Poslední z Jediů, Vzestup Skywalkera, Klony útočí, Skrytá hrozba.  (11.05.2020)

(Budou spoilery.) Sestra mi před mým odchodem do kina říkala, že mám zakázáno si na Štědrý den stěžovat na Star Wars, že mi potom stanovíme nějaký počet minut, kdy budu moct, a potom dost, abych nekazila vánoční atmosféru, a tak nás všechny šokovalo, když jsem po návratu z promítání blaženě oznámila, že se mi to docela líbilo a že žádná stěžovačka nebude. Samozřejmě je tam spousta prkotin, které pramení zejména z toho, že 1. Disney jsou dementi, co si nejsou schopni pohlídat koncepci a dramaturgii a takové ty věci, co mají filmaři dělat, a že 2. už na začátku udělali chybné rozhodnutí, že hlavními postavami nebude jenom Rey (a Kylo), ale že Finn a Poe jim mají být v úrovni důležitosti rovni, což vede ke spoustě rozmělňování vedlejšími linkami, které jsou vesměs uspěchané a o ničem, a hlavně kvůli tomu celý nosný příběh této trilogie, tzn. světlo vs. tma, Rey vs. Kylo, Jedi vs. Sith (a vzájemné splývání, muhahaha), působí taky plytce a uspěchaně a nedostatečně propracovaně, protože na něj prostě mezi všemi těmi blbostmi není pořádně čas. To, na co mi přijde, že si lidé nejvíc stěžují, a totiž problém "hlavního záporáka", mi nevadí, ale teď zpětně je mi opravdu líto, že se tam ti Knights of Ren jen tak mihli, aniž by kromě cool vizuálu měli šanci působit jako opravdová hrozba, a že s nimi třeba ani Rey nezměřila síly, vždyť už i jen ti Snokovi bezejmenní červení ninja bodyguardi dostali víc prostoru. Je to první film v celé trilogii, kde mi nevadila Daisy Ridley a kde jsem schopná akceptovat Rey jako postavu, jejíž osud mě zajímá a líbí se mi sledovat, co a jak se vyvrbí. (Adam Driver je přirozeně bůh, ovšem tato informace je axiomatická.) Další věc, na kterou všichni plivou, je to slavné "force healing", což je třeba jedna z těch věcí, které mi přijdou super. Když jej Rey použije poprvé, tak využívá svoje schopnosti k osobitému řešení vzniklého problému a bez jediného slůvka neobratného dialogového vysvětlování ukazuje, že se je schopná oprostit od chyb svých učitelů a předchozích generací a že není marné do ní vkládat tu všude omílanou naději. Když jej použije podruhé, tak opět názorně, ne dialogem, ukazuje svému protivníkovi Kylovi/Benovi, že mohou existovat cesty, kterých si ve svém černobílém vidění světa nemusel všimnout, a že můžou v klidu "let the past die" a dělat si doslova, co chtějí, protože už je nikdo neovládá a oni jsou sami svými pány. A když ho potřetí použije už Ben, tak tím ukazuje, že se něčemu naučil, že něco pochopil, že přijal zodpovědnost za své minulé činy a že je ochoten obětovat cokoliv, aby je pomohl alespoň symbolicky odčinit. Osobně musím říct, že takový level vypravěčské komunikace bych v popkornovém stroji na miliardy vůbec nečekala, a že právě přesně tyhle tři momenty (a pár dalších, ale asi je celkem zbytečné je tady popisovat) zaručují, že filmu takzvaně odpustím vše ostatní, a odcházím prostě s tím blaženým úsměvem. (26.12.2019)

Horská dráha. Našlapaná jízda od začátku do konce. Abrams už se nebojí jít svou cestou, ale má kurevsky málo času a jen jeden film na odvyprávění všech nápadů. A tak je tam sází jako Baťa cvičky. Akční scény jsou skvělé, pointa dost zajímavá, ale to sprintování a hodně zbytečného fanservisu to malinko sráží. (27.12.2019)