Winnetou - Posledný výstrel

Nadšení tvůrců z kasovního úspěchu a následné Vinnetouomanie neznalo mezí a tak zcela neprozřetelně natočili díl, kdy to Vinnetou koupí do prsou od prohnaného bandity a sklátí se k zemi a to vše kvůli svému bílému bratru Old Shaterhandovi, který tam přišel původně postavit železnici napříč územím Meskalerů. Zdá se to zamotané, ale je to celkem jednoduchý a přímočarý příběh. Nyní to vypadalo, že Vinnetouovo smrtí končí celá mayovize. Teprve později všem zainteresovaným došlo, kde tkví tajemství těch obrovských finančních žní v Markách a pustili se do výroby mayovek jako na běžícím pásu. (06.12.2011)

Winnetouové by se střílet neměli...;-) Ach ano, matně se pamatuji, že to byl právě onen poslední výstřel, který přiměl moje rodiče, aby mi vysvětlili, co že to znamená, když je něco "jenom film". Měla jsem regulérně zlomený srdce. Z čistě objektivního hlediska bych asi měla... Ale nemůžu jít pod pět...:-) (05.03.2006)

"Ó velký Mannitou, už k tobě míří velký Vinnetou, ó velký Manntitou, co my teď sami tu..." Poslední výstřel náčelníka Apačů je pro mě nejlepší díl téhle série o (samozřejmě heterosexuálním) přátelství bílého "boxera" s mrštnou pěstí a smaženého indiána s velkým srdcem, leč někdy trochu naivním. Je zajímavé, že Vinnetou a Oldshatterhand mají 100% úspěšnost zásahů, kdežto záporáci se do nich netrefí, ani když stojí na místě, natož když valí na koni...a když už se jednou jedinkrát trefí, Vinnetou natáhne bačkoru. Oba prosazovali vysoké ideály a jeden z nich na to doplatil. Tak už to bývá... Nahánečka Vinnetoua patří k mým nejoblíbenějším scénám. PS: NEBREČEL JSEM!:-) (20.04.2006)

Marná sláva, Poslední výstřel je jistě nejpůsobivější zfilmovanou mayovkou. Právě díky smrti spravedlivého náčelníka Apačů, která divákovi působí mrazení v zádech, i když už odrostl z dětských střevíců a tenhle film už předtím viděl nesčetněkrát. Svou roli možná hraje také jistá dávka nostalgie, vzpomínky na dětství a pravděpodobně jedny z prvních slz (v mém případě), které člověk při sledování filmu „prolil“ (10.01.2006)

Verte mi, snáď nepoznám nikoho, kto by si v závere filmu aspoň trochu nepoplakal. Mne sa to už neraz prihodilo, ale v podstate som rád, že ma niektoré filmy vedia skutočne dojať, ehm. Aj keď, slzy sa mi hrnú do očí už vtedy, keď počujem tú melódiu, tú nezabudnuteľnú melódiu. Osobitne tento film ohodnotiť neviem, pretože všetky tri Reinlove filmy beriem ako jeden geniálny celok na ktorý v živote nezabudnem. A je možné, že ani po smrti... (27.11.2007)