Tygr a drak: Meč osudu

Tygr a drak byl filmový epos se vším všudy a asi málokdo čekal, že by se k němu béčkové pokračování mohlo byť jen přiblížit. A taky že nepřiblížilo. Vlastně se jedná o klasické wuxia béčko, které Čína chrlí jak na běžícím pásu a s předchozím dílem to mnoho společného nemá, pokud nepočítám zelený meč a postavu Shu Lien. Choreografie soubojů, o kterých by to tedy mělo být především, má kolísavou kvalitu a místy je vidět, jak moc jsou strojené, hodně se tu kecá o ničem a dojde i na několik nejkýčovitějších žánrových záběrů, které se sice mohou chlubit nádhernými exteriéry, ale mě tady vadily, protože působily strašně účelově. Herecky celkem fajn a potěší i pár hezkých Asiatek, ale ani ony nestojí za to, aby se k filmu v budoucnu vrátil. Průměr. 50% (03.03.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Asi jsem čekal moc, ale z tohoto snímku jsem byl prostě zklamaný. Není zde tolik soubojů, jak jsem doufal, velká část je jen ukecaná což je velká škoda. Škoda pak především proto, že to, jaké souboje se zde odehrají, pokud už na ně dojde, je naprosto skvělé. Souboj na zamrzlém jezeře je nádherný. I ten finální se povedl, jen přehršel digitální triků trochu dojem hatí. Celkově tak spíš průměr. (01.03.2016)

Čím rychleji člověk při sledování "zapomene" na Tygra a draka, tím lépe si tuhle žánrovku užije. Za Michelle Yeohovou v akční roli samozřejmě hvězdička navrch, co se týká CGI, už jsem viděl podobné filmy zmršené digitálně daleko hůř. Scéna, v níž D. Yen dává v hostinci dohromady svůj tým, neměla chybu. (10.03.2016)

S tímhle se prostě nedá prosadit na americkém trhu, ani v Asii. Sice je fajn, že akční choreografie jede na plný plyn OST fakt kvalitní, kameraman je zjevně fanouškem mistrů jako Peter Pau (protože má jejich postupy v krvi), nicméně film se topí na zkratkovitém minimalistickém scénáři i na poměry třídy B. Takový potenciál to mělo, režisér, choreograf, hlavní hvězdy, bylo to pohřbeno laciným vzhledem, efekty. I přesto všechno mohl film zachránit lepší skript, propracovanější dialogy. Navíc přece jen je trochu nepřirozené použití angličtiny, byť to mluví původní herci, to se do tohoto druhu filmu nehodí. Výsledek, těžké béčko pro fanoušky Donnieho, Michelle. Doufejme, že tento model tvorby filmů se neujme, hlavní herci natočí něco lepšího (stejně tak režisér), bylo by fajn, aby Natasha Liu Bordizzo zakotvila v ranku akčních hrdinek, těch není nikdy dost. (06.03.2016)