Sandokan útočí

Ďalšia vyšinutá ikona, ktorá má to šťastie, že o jeho prezretie už mnohí nemajú záujem a jeho hodnotenie spočíva v spomienkach. Keďže bola u nás cenzúra, patrilo Sandokanovi výsostné postavenie. Ja som ho vzhliadol ako malé dieťa, čiže tiež dosť mimo objektívneho diania a rozhodne si už nič nechcem kaziť respektíve naprávať (hodnotenia takéhoto druhu filmu). (19.01.2014)

U mě dobrý. Velká škoda tohohle filmu je, že se na obrazovky českých televizí dostal až po úplném odeznění Sandokanománie, která zasáhla tehdejší Československo někdy koncem osmdesátek a ji já jako dítě jsem lítal v tričku se Sandokanem. Ani český dabing z roku 1995 už je jiný jak původní z osmdesátek. První půlhodina je poměrně plitká, ale pak přijde dobrodrůžo. Zábavný je kámoš Portugalec Yanez de Gomera, který tu v převleku za Francouze, Němce i Rusa drtí nepřítele v týlu. Film určitě neztratil nic z původního seriálu. Akorát že fandou se stanou jen ti, když byli v osmdesátkách děcka, tak jako já, mladším generacím už to nic neřekne a spíš to na ně bude působit dost naivně. A to je jejich škoda. 65% (11.02.2017)

Spíš by tomu slušelo divadelní jeviště, protože postavy sošně v pózách odříkávají pateticky do kamery své party. Ovšem to, co vidíme, jsou doslova a do písmene situace ze Salgariho románů. Jenže když jako kluk bez dechu čtete, že roztřesená ruka zlosyna zmáčkla spoušť, ale kulka Sandokana jen zranila na spánku, a ten ho pak jedním máchnutím zbavil života, či že v poslední chvíli zachránilo Sandokana stádo slonů, které přivedl jeho věrný přítel, neuvědomujete si, že to je vlastně jedna veliká hovadina. Co projde v knize, je na plátně k smíchu. (14.09.2010)

Opětovné setkání tygra z Mompračenu s Yanezem de Gomera. Perla Labuanu už sice spí na Mompračenu věčným spánkem, ale Sandokan získá opět chut žít a bojovat. Bratři Angelisové napsali opět kouzelnou hudbu divochů a nádherný motiv Mompračen. Režie se naposled chopil Sergio Sollima. Nu a poslední boj s James Brookem může začít. (30.12.2015)

Film do jisté míry velice přeplácaný a v žádném případě technicky nějak moc vydařený. Všichni ti, kteří však hodnotí tento italský dobrodružný film dnes již s odstupem několika desítek let, musí pochopit, že se změnila samotná kritéria hodnocení kinematografie vůbec. Zde nejde vůbec o nějaké efekty o nějakou technickou preciznost, nýbrž jde zas a jen pouze o atmosféru. Tato atmosféra je zde docílena folklorem domorodců, prostředím, skvělími herci hrajícími velmi uvolněně a i samotnou legendou Sandokana. Film je zkrátka založen a vůbec se celý nese na atmosféře romantiky sedmdesátých let tehdejší kinematografie. Vše navíc podtrhuje naprosto kouzelná hudba. Tedy film má své kouzlo a určitou poetiku schovanou uvnitř. Pokud osobně mám vkus a nadšení pro tento typ kinematografie, pak ji také musím hodnotit podle takových kritérií. (16.11.2011)