Sandokan útočí

Nečakal som od 'návratu' veľa, ale nemusel som tak robiť. Film umne naväzuje na seriál. Ťahačom je charizmatický Bedi a s mečom mu to ide, resp. aspoň jeho scény boli dobre nastrihané. Film ma slušnú atmosféru s množstvom bitiek a súbojov, nechýbajú scény na pláži, na vode i v džungli. Niekoľkokrát postrelený či inak zranený hl. hrdina pôsobí síce smiešne, ale kedže je vraj nehynúca legenda, dá sa mu to odpustiť. Talianska produkcia sa prejaví hlavne u domorodcov a domorodých vojakov, ktorí pôsobia ako homelesáci a práve ich vytiahli niekde od smietiakov. No a nesmiem zabudnút aj pôsobivú ústrednú melódiu, ktorá sa sem tam strieda s pôvodnou a dotvára tak tento kult. Žeby som si oprášil aj seriál? (07.02.2018)

Film do jisté míry velice přeplácaný a v žádném případě technicky nějak moc vydařený. Všichni ti, kteří však hodnotí tento italský dobrodružný film dnes již s odstupem několika desítek let, musí pochopit, že se změnila samotná kritéria hodnocení kinematografie vůbec. Zde nejde vůbec o nějaké efekty o nějakou technickou preciznost, nýbrž jde zas a jen pouze o atmosféru. Tato atmosféra je zde docílena folklorem domorodců, prostředím, skvělími herci hrajícími velmi uvolněně a i samotnou legendou Sandokana. Film je zkrátka založen a vůbec se celý nese na atmosféře romantiky sedmdesátých let tehdejší kinematografie. Vše navíc podtrhuje naprosto kouzelná hudba. Tedy film má své kouzlo a určitou poetiku schovanou uvnitř. Pokud osobně mám vkus a nadšení pro tento typ kinematografie, pak ji také musím hodnotit podle takových kritérií. (16.11.2011)

Kouzlo původní série se tvůrcům jakýmsi nepředstavitelným vypětím všech sil podařilo udržet, byť především úvod snímku trpí nedořešenou logikou a motivací postav. Jakmile se však děj přelije k pohledným bitkám v džungli, je už zase vše v pořádku - tedy alespoň co se úrovně Sandokanovy báchorky týká. (28.11.2016)

Opětovné setkání tygra z Mompračenu s Yanezem de Gomera. Perla Labuanu už sice spí na Mompračenu věčným spánkem, ale Sandokan získá opět chut žít a bojovat. Bratři Angelisové napsali opět kouzelnou hudbu divochů a nádherný motiv Mompračen. Režie se naposled chopil Sergio Sollima. Nu a poslední boj s James Brookem může začít. (30.12.2015)

Chápu, že se psal rok 1977, stejně jako chápu, že italská produkce byla spíš dobrá v komedii a nějakej dobrodružnej film se žlutookým orangutanem v hlavní roli byl nad jejich síly, ale tohle je filmařsky katastrofální počin i na tento rok. Ten zvuk (hlavně v soubojích) zněl, jako když se šimpanz v zajetí brání injekci proti vzteklině. Co dialog, tak výblitek...hlavně slečinka a její vyznání lásky, to byl echt zvratek :-/ Většina herců na xichtě víc make-upu, jak holky z baráku rozkoše v Holešovicích. Když si uvědomim, že v těchto letech vznikl jeden z nejlepších filmů všech dob Čelisti a pak se kouknu na tohle, tak mi přijde, že je mezi snímky propast 50ti let ---->20% za exteriéry (01.02.2016)