Ako vytrhnúť veľrybe stoličku

Kultový to film, ale trošku preceňovaný. Tomáš Holý je úžasný, podobne aj Preissová i Němec, je tu pár skvelých fórkov, ale prejavuje sa tu veľký neduh Poledňákovej - nevie udržať tempo a veľká časť filmu je zbytočne v meste. Škoda, malo to na viac, ale aj tak je to veľmi dobrá zábava, i keď ja radšej uprednostním "Polepšovňu", ktorá je o triedu lepšia a (takmer) všetky chybičky sú tam odstránené. (11.02.2006)

Velice pěkný rozjezd dvoudílné české legendy, ve které hraje nejlepší dětská herecká hvězda (nebojím se napsat) světa. Jak Jak vytrhnou velrybě stoličku, tak i Jak dostat tatínka do polepšovny dokážu odcitovat nazpaměť, a to už o něčem svědčí. Jak vytrhnout velrybě stoličky by si i zasloužilo ohodnocení pěti hvězdami, ale v porovnání s druhým dílem o několik kroků zaostává, proto dávám nejvyšší stupeň čtvrté hvězdy :-). (16.04.2017)

Halo, pane, jste ženatej? Hledá se otec. Naposledy spatřen: pod lavinou na Annapurně. Vašek byl první kluk z masa a celuloidu, kterého jsem si zamilovala. Jak vytrhnout velrybě stoličku byl první film, který jsem viděla víc než pětkrát. A dodnes se dušička toužebně chvěje, když tuhle mistrovskou komedii fenomenální trojky Holý-Preissová-Němec s mnoha screwballovými momenty, verbálními přestřelkami a klukovskými lumpárnami vidím v televizním programu. Stará láska nerezaví a tahle osmitisícovka mezi rodinnou zábavou/romantikou/analýzou problému neúplné rodiny doby reálného socialismu:) let sedmdesátých bude stát za zdolání. Stolička času ji vůbec nenahlodala. A o tom, že Vašek je největší filmový borec v kategorii do 12 let, tak o tom žádná. Harrymu by zlomil hůlku, Kevinovi ruku a Rákosníčka by naučil na vodních lyžích. :-) (24.04.2007)

V případě volného cyklu polokomediálních, polocharakterních televizních inscenací Marie Poledňákové se podařilo a daří pojednat podstatné téma: odvrácenou tvář feminismu a nesnáze ženy, která našla odvahu sloučit své profesní představy i mateřské závazky do jednoho uceleného, vždy napjatě žitého života ženy socialistické práce bez odlehčující možnosti přídatných služeb. Zní to skoro frázovitě a hrozně ekonomicky a jakoby mimo komediální rámec díla; je to ovšem zavádějící pocit. Napětí, které se z těchto vzájemně se podpírajících i rušících klíčových poloh vytváří, se stává nosnou základnou pro celý gejzír polovážných, polokomických scén, jež dávají dítěti netušené možnosti. V Tomáši Holém a jeho výbojném chlapeckém mužství byl tento výchozí rámec dokonán. Zběsilost, s níž toto zdánlivě bezbranné děcko usiluje o emancipaci nejen vlastní, ale v rodícím se patriarchální dikci svého nitra i své milované mámy, odzbrojuje; okamžiky hlubokých bezděčných mouder se střídají s uličnickými příhodami nezvladatelného syna a je těžko odlišit, kdo koho trestá či odměňuje víc: zda rodič potomka, nebo naopak. Němcův part, úloha nevinného muže, jemuž bylo bez zlé vůle odepřeno otcovství, je v této uvozující inscenaci potlačena. Cesta k dotvoření vlastně existující úplné rodiny, řešícímu problémy všech jejích členů, je cíl, který poetice celého bezděčně vznikajícího volného cyklu dává směr, hloubku i výhled. Komediální je ve VELRYBĚ současně společensky kritické (připomíná o něco starší nájemnickou trilogii, která do Tháliiny náruče přivedla Ivu Andrlovou). Dobové strázně osamělé matky a neposedného nápaditého syna poprávu získaly - a dále získávají - svou nadčasovost v nových a nových generacích svých vděčných, rozradostnělých diváků. Myslím, že právem. (02.12.2007)

Byl jsem tak trošku okraden o hlavní pointu, protože jsem z malých úryvků, které jsem jako dítě viděl věděl, kdo je jeho táta. Nic to ale neubírá na zábavnosti a velmi hezkém příběhu. Herecký výkon všech zúčastněných i toho nejmenšího jsou obdivuhodné a s velmi kvalitním a nečekaně až smutně krásným zakončením mi to dává pět bodů. (18.11.2014)