Blázni zo štadióna

Teprve druhý film, co jsem s touto kapelou Les Charlots viděla a musím uznat, že prostě umí rozesmát. Místy to člověku už ale přijde jako velká spleť vtipných scének, gagů a tak dále, že je z toho jen monolit, kdy se člověk směje a nedává to žádný smysl... není ani chvíle na vydechnutí. Každopádně tahle banda floutků vás nenechá chladnými a já se musím podívat na nějaký jejich další film. (05.06.2013)

Blázni ze stadiónu, aneb úspěšné pokračování spolupráce mezi panem režisérem Claudem Zidim a čtyřmi výtečníky (nebo chcete-li Bažanty). Netajím se tím, že francouzská komedie je jedním z mých nejoblíbenějších žánrů a zároveň (po zhlédnutí Bažantů a Velkého bazaru) i tak trošku mojí srdeční záležitostí. Abych však nepěl pouze ódy, musím přiznat, že tentokrát mi příběh příliš nesedl, neboť z mého pohledu nebyl tak výborně propracovaný, jako například u Velkého bazaru (sbírání medailí ve všech disciplínách nebylo, teda alespoň pro mě, příliš atraktivní - i když se nejedná o podstatu celého příběhu). I přes to však panuje po zhlédnutí 87 mintové stopáže spokojenost, úsměv na rtech a těšení se na další filmy se čtveřicí Gérard Rinaldi, Jean Sarrus, Gérard Filipelli a Jean-Guy Fechner. (25.09.2010)

Groteska měla dvacet minut a u mistrů jako byl Keaton, Lloyd či Chaplin fascinuje její propracovanost. U Les Charlots vítězí kvantita nad kvalitou. Většina gagů patřila k provařeným už v dobách němých grotesek, jen tu a tam se vyloupne něco originálního. A na rozdíl od těch nějlepších Charlotovek tu chybí nejen přesah (Velký bazar), ale i kostra celého filmu. Co by mohlo alespoň trochu fungovat na ploše dvaceti minut, v celovečerním formátu nudí. (29.05.2010)

To, že existovala voľajaká francúzska hudobná skupina "Les Charlots" bolo pre mňa donedávna novinkou. Zistil som však, že s tým, čo ponúkajú vo filmoch, v ktorých sa objavovali, nemajú dnešného diváka čím zaujať. Týchto značne trápnych "Bažantov" dokáže iste oceniť, a snáď sa pri nich i dobre pobaviť, generácia detí kvetov. No dnešnú mládež si už veru nezískajú. Ja som starý dobrý ročník 1977 a poviem vám pravdu, že ani ja som tomuto hippies quartetu nikdy nedokázal prísť na chuť. Ich humor mi je cudzí, ich image mi je protivný. Takže pri titule "Blázni zo štadióna" (Les fous du stade) som sa moc nepobavil. ** (14.06.2020)

Další z těch lepších kousků Les Charlots je opět nabitý množstvím vtipných momentek, ale i lehce trapných situací. To však nic nemění na tom, že jsem se zase dočkal slušné porce zábavy. Pánové tentokrát svedou doslova tuhý boj s charismatickým atletem, do kterého se zakoukala pohledná dcera prodavače. V době kdy jsem tento kousek viděl poprvé, se mi to líbilo opravdu moc, teď po letech už to sice zavání trapností, ale svůj účel to i tak dokázalo splnit. Zvláště pak u přípravy výzdoby městečka to nemělo chybu. O něco horší už to bylo během jednotlivých závodů, ale logika prostě v těchto filmech nemá své místo. Pokud dokážete přivřít obě oči a nevadí vám podobný humor, budete se bavit. Já jsem to dokázal. Martine Kelly byla v mládí úchvatná (chlapci měli vždycky dobrý vkus na ženské…). 70% (02.03.2018)