Le Mans '66

Asi bych musel být trochu větší blázen do autíček abych to víc docenil, je to prostě jen velmi příjemný sportovní film s parádním závodem na konci. Lepší než Rivalové, ale pořád nic co bych si chtěl pouštět každý druhý rok znovu. Bale je každopádně parádní, působil na mě pravda dojmem že se intenzivně snaží dělat dvojníka Hugh Laurieho (Dr. House). 8/10 (02.12.2019)

Úplně na konci Le Mans '66 trošku zaváhá, ale jinak moc nevím, co bych vytýkal. James Mangold opravdu drží dvě a půl hodiny pedál u podlahy a servíruje velkolepé „autařské porno“, jež ohromně baví při závodech i mimo ně. Bale je perfektní, Damon mu úspěšně šlape na paty a nečekanou třetí hvězdou je Caitriona Balfe, která jako Baleova filmová žena září v každé svojí scéně. Řemeslně jde o masivní hollywoodskou špičku, scénář pak úspěšně kondenzuje všechno důležité a vážně nedá člověku vydechnout. Pořád se něco děje, pořád se někdo handrkuje, pořád se něco tuní a testuje. Z Le Mans '66 se tak vyklubala čirá filmová radost, na níž byste měli co nejdřív vyrazit do kina. Jo a vezměte s sebou tátu! (9/10) (05.11.2019)

(80%) Viděno v kině. Le Mans ’66, který měl být původně nazýván Ford v Ferrari je určitě právem skvělý a mimořádný film. Dle trailerů jsem se rozhodně těšil. A ani to zde nehodlám přirovnávat k Rivalům. Určitá podobnost zde je, ale tak jako tak je toto pojato svým způsobem a některé prvky se prostě od Rivalů liší. Plný počet hvězd dát nemůžu, přeci jen to ve mně ve výsledku nezapůsobilo jako nějaká extra bomba, ale to neznamená, že jsem si film neužil. Prakticky zde nemůžu nic výrazného vytknout. První polovina snímku je taková pozvolná, ale rozhodně nenudí. Seznamujeme se tu s postavami, které především tvoří ústřední dvojice Matt Damon a Christian Bale. Matt Damon je zde dobrý, jeho role mu sedla, ostatně jako vždy. Zato Christian Bale byl zde nejlepší. Rozhodně nepřehrával, hrál přirozeně a jeho osobnost byla prostě originální. Jon Bernthal mě zde až tak nebavil, jeho úlohu by zvládl snad i jiný herec, fakt se sem nehodil – ne, že by mi vyloženě vadil, ale i tak. Ostatní herci bez připomínek. Hudba byla taková sportovní, především k závodům se hodila. Nevím, jestli bych měl tento prvek nějak vytknout, ale přišlo mi to tak trochu chvílemi chladné. Jako nevadilo mi to. Zase oceňuji fakt, že zde rodina, manželky, nějaké tragické události a tohle všechno zde nebylo či to bylo omezeno na minimum. Nejsem machr přes auta, ale pravé fanoušky aut si myslím tento film potěší a právě proto chápu, že to má tak obří hodnocení. Veškeré konverzace a odborné termíny motorů, převodovek apod. – toho zde máme požehnaně. A co se týče závodů nebo i zkušebních jízd – tak to je technicky přímo dokonalé a perfektně natočené. Takže v té druhé polovině filmu jsem chvílemi málem nedýchal. 152 min je dlouho, ale zde mi to docela uteklo rychle. Jak říkám, nesrovnávat to k RIVALŮM – to byl klasický film plný emocí a všemožného klišé okolo toho. Tohle byl vyloženě film o autech, kde určitě nějaký ten cit zafiguroval, zejména na konci, kdy se Bale v jedné scéně rozhodne, že svou pýchu a hrdost odloží stranou. Víc bych to tentokrát neokecával. Ne každému to sedne jako bomba, ale pro pravé fanoušky a znalce aut je tohle to pravé ořechové. Najde se tu i pár odlehčených a komediálních scén – některé byly výborné a některé bych zase vynechal. Nicméně, je to film, který si ještě někdy víckrát pustím. Já se bavil dobře. (24.11.2019)

James Mangold patří mezi moje oblíbení režiséry už jen proto jak dobře se pohybuje žánrovými vodami a pravidelně zkouší od všeho něco. Závodnická limonáda LE MANS 66 ovšem určitě nepůjde do moji mangoldovské topky (které vévodí COP LAND a 3:10 TO YUMA) minimálně protože je to naprosto standardizovaná a nepřesahová záležitost, zjevně natočená (kvalitním) servopohonem. Když v úvodu filmu (a později to ještě zopakuje ke konci) postava Carrolla Shelbyho medituje nad stavy jezdce, které se dostavují při jízdě vozu nad 7000 otáček, doufal jsem, že Mangold něco z onoho transcedentálního stavu, který prožívá jezdec na dlouhé rovince v Le Mans, přiblíží i divákovi. Místo toho se spíš soustředí na rozvíjení dost předvídatelné dramatické linky a všechno tu tak nějak funguje na první dobrou, ale chybí jakýsi emotivní nebo visuální vrchol, který se nedostaví ani ve scéně smrtící havárie Kena Milese, která tu působí dost mimoděk. V kostce je LE MANS 66 film, kde jsem hned se závěrečnými titulky začal přemítat nad tím, zdali si z něj budu za týden pamatovat alespoň jednu scénu. Pokud chcete vidět skutečně solidní a věcný snímek k tématu Le Mans, tak i po 50 letech je stále vítězem arthousová klasika Lee H. Katzina LE MANS se Stevem McQueenem. (04.12.2019)