Realita

Neznám filmy Quentina Dupieuxa, ale musím uznat, že je to kurva génius, protože by mě nikdy nenapadlo, že se stanu kdy divákem filmu, který bude skutečným ekzémem. Zevnitř. --- Ne, fakt. Označení "franzouzský mindfuck" je zcela zcestné, nahoru za roh. To i ten, v tomhle pošahaném smyslu nezapomenutelný Shinboru má epický a do sebe každým svým "spínačem" zapadající příběh, oproti Realitě. Další z řady filmů, kde si na konci řeknete: "Co jsem to, ******, právě viděl?" a budete to chtít vidět znovu, protože "Co jsem to, ******, právě viděl?" --- (***, protože je považuji za zlatý střed - nemůžu tomu dát míň, na to je to přílišný zážitek, víc ale taky ne, protože "Co jsem to, ******, právě viděl?") (03.07.2016)

Kdyby většina kinematografické produkce vypadala jako filmy Quentina Dupieuxe, asi by mě to lehce znepokojilo. Zatím však představují vítané osvěžení. Absurdní scéna, kdy kameraman podivné televizní show o vaření poprvé navštíví filmového producenta se svým nápadem na horor o vraždících televizorech, se nese v té nejlepší tradici montypythonovského humoru. (08.08.2016)

Francúzsky "mindfuck" skladajúci sa z mnoho samostatných príbehov, ktoré sú na sebe závislo nezávislé, pričom divák sa pri akejkoľvek snahe byť pozorný či trpezlivý, nevyhne momentu kedy mu dôjde, že sa úplne kompletne stratil. Rozlúštenie hádanky čo je "realita" a čo sen bude náročnejšie ako si myslíte, lebo celému snímku vládne absurdnosť sama o sebe, v kombinácii s nijak zmysel dávajúcimi dialógmi pričom z hruba v polovici sa ocitnete v takej časovej dejavu slučke s osobnostným "gulášom", až vám z toho praskne hlava. Zaradiť tento film do kategórie komédia mi však príde napriek veškerej snahe pôsobiť čudesne-vtipne trochu scestné. Napriek tomu, že som očakával úplne niečo iné, mnohým ľuďom to sadlo, preto musím na obhajobu tohto snímku uviesť, že je to moja chyba. Dupieux sa vyznačuje špecifickou tvorbou o čom svedčia aj iné jeho filmy (vraždiaca pneumatika???), takže moje hodnotenie treba brať s rovnako veľkou rezervou, ako tento film. Nebavilo, nudilo, bohužiaľ ani veľmi nepobavilo, no originalita sa tomuto haluško filmu (ktorých je naozaj málo) skrátka uprieť nedá. (05.06.2016)

Takový ten obyčejný snímek, kde se každá scéna nejenže odehrává v jiném čase, ale také v jiné dimenzi a snad i jiném Vesmíru. Kromě absolutní mozkové devastace jsem si povšiml snad jediné myšlenky. Mám za to, že se autor pokoušel diváctvu předat zprávu o tom, jak mohou z neustálého sledování televize zmagořit a přestat být schopní rozlišovat realitu od fikce, a to velice vtipnou formou. Bezprostředně po zhlédnutí jsem si ovšem nebyl jistý ani tím, jak se jmenuji, takže co já mohu asi tak vědět. Nedoporučuji tento snímek sledovat v podroušeném stavu. Nechci ani pomyslet, co by vám snímek udělal v hlavě za bordel, kdybyste svůj mozek povzbudili nějakou psychotropní látkou. Totálně originální a maximálně šílená podívaná podpořená geniálním hudebním motivem asi o 3 tónech. (21.04.2018)

Réalité bude asi o fous divácky vděčnější, než třeba Lynch, na jehož filmy potřebuju tak dva doktoráty z věd, které neexistují. V tomto francouzském případě možná najdete ještě nějaké náznaky toho, že možná víte, co se děje a nepřipadáte si tak ztraceni. To ale neznamená, že nejste. Pracuje se tu s několika liniemi, bůhví jestli jsou reálné nebo snové a Dupieux je docela blízko tomu, aby jste si o něm řekl, že diváka umí zmást dokonale. Smůlou ale je, že konkrétně ve mně nezanechal jakýsi jiný další dimenziální pocit, který by mě nutil zabývat se tímto scénářem více než pár chvil a třeba se pokoušet rozluštit alespoň jeden motiv, který jsem v tom našla. Tunel do hlavy mi to zkrátka třeba jako Lynchova starší díla nevyvrtalo, protože se o obdobný mindfuck jen tak otírá na povrchu. Snahu ale cením a třeba dostaneme od Dupieuxe ještě něco mimozemštějšího. (08.06.2019)