V kráľových záhradách

Překvapení. Čekala jsem plytkou romantickou novelu. Obrazem uchvacující film, dobře jsem se v něm zabydlela. Jako by byly chaos i skálopevná jistota tématem každého záběru, a v jejich zdánlivě nahodilé struktuře a smiřitelně nerozlučné soudržnosti klopýtáme po schodech do nebe, v němž krásné a duch jedno jest: věčné přátelství šťavnaté hlíny, dotyky známých knih, vůně malířských barev a kříd, síla i lehkost smysluplných rozhovorů, které se zabývají čím jiným než všedním dnem, šrámy a skvrny na cihlové kožené zástěře, provlhlé repasované trámy v záhonech, roky opečovávané oblečení nebo nedbalé účesy hodné plně prožitého dne. Obrazově neobvykle vstřícný film. Výjimečný je i tím, že je to film dospělý. Dialogy nad všedními věcmi lidskými jsou prodchnuty zkušeností, která v počátcích bortí jakoukoli možnou proměnu díla v lascivní román z červené knihovny, do níž bez jakýchkoli pochybností stále patří. Podtržením tohoto pozoruhodného rozměru, kvůli kterému si díla skutečně vážím, je oduševnělá, reálná dospělost Kate Winslet, ale i dalších filmových postav a herců. Prostá a hluboká zároveň, samozřejmá i jistá, právě tak jako zkušenost druhé půlky lidského života. Zkušenost člověka, který přijde o dítě, který netrpí iluzemi a mladickým narcismem, zná cenu strachu i vůle, život je pro něj prostředkem i cílem, nepřikrášlenou všedností i darem. Důraz na krásné, nepokryté vrásky Kate Winslet ve filmu (na rozdíl od trailerů) hloubku tohoto prožitku umocňuje – pohled i vrásky jsou svědkem. Svým způsobem je to film o lidství, jaké by mohlo být, kdybychom před ním neutíkali do nereálných, náhradních světů. A jistě také nepochybný zážitek pro každého milovníka zahrady i půdy. Casting je excelentní ve všech, i drobnějších rolích. Pikantním doplnkěm je, že tragicky zesnulou dceru hlavní postavy ztělesňuje skutečná dcera Kate Winslet. (08.07.2015)

Kostýmní podívaná s historickým nádechem aneb O šarmu bez šarmu. 1) Lasturový hájek (Bosquet des Rocailles nebo také Bosquet de la Salle de Bal) vytvořil Le Nôtre v létech 1680 - 1683, tedy v době, kdy na zahradách ve Versailles pracoval už dvacet let (od roku 1661)._____ 2) V roce 1680 byl Le Nôtre 67letý (jeho představiteli Belgičanovi Matthiasu Schoenaertsovi bylo 37 let). Ludvíkovi XIV bylo tehdy 42 let (jeho představiteli Alanu Rickmanovi 68 let)._____ 3) Autentičnost snímku nedodaly ani anglické exteriéry (film se dotkl francouzské půdy až při uvedení do kin), ani očividné prohřešky proti etiketě (prostovlasí dvořané při svatbě)._____ 4) Nehorázně působí český dabing. Snad bych odpustil špatné skloňování jména Le Nôtre. Očekával bych však, že si někdo z tvůrčí skupiny Markéty Kratochvílové ověří, jak se vyslovují francouzská jména, když už tvůrci dabingu nevědí, že Angličané je vyslovují odlišně od Čechů. Pár ukázek: le se vyslovuje l a ne le, de se vyslovuje d a ne de, charles se vyslovuje šarl a ne čarls, Fontainebleau se vyslovuje fontenblo a ne fontajnble atd._____ 5) Připouštím, že Ludvík XIV působil velmi majestátně. Nedostatek charismatu u všech ostatních postav však nevyvážil._____ 6) Výstižný koment: Vančura*. (11.09.2016)

Od filmu jsem nic nečekala, ale jelikož šlo o Alana, tak jsem na projekci nemohla chybět. Nicméně mě snímek mile překvapil. Již na začátku bylo řečeno, že je to smyšlený příběh, takže od historického životopisu jste se jednoduše museli odpoutat. Až poté vám film mohl nabídnout jednoduše krásu, která byla vyvážena jak jinak než díky milostnému příběhu a vtipem samotné postavy Alana Rickmana. Pro mě to byl neopakovatelný zážitek stejně jako pro většinu osazenstva v sále. (21.03.2015)

Film o zahradní architektce v době Ludvíka XIV. přicházející s revolučním návrhem, trochou psychologie i filosofie a traumatem z minulosti. Jak mám Winsletku ráda, tohle neměla brát. Místo unikátního půvabu vypadala unaveně, což asi vzhledem k postavě i měla, a jak ta uvadající růže, o které zde bude taky řeč, a Alan Rickman to tak možná chtěl a byl spokojen, ale mně se to nelíbilo a už vůbec ne vedle šéfa-kolegy-kamaráda-přítele-milence, který vypadal jak její v lepším případě mladší brácha, takže při milostné scéně jsem radši počítala oka na jehlici. Výprava a kostýmy naopak úžasné. Kéž by to stačilo. (08.10.2015)

Alan Rickman je, vlastně teď už bohužel byl, docela slušný herec, ale po Králově zahradnici mám oprávněnou obavu, že jako režisér a scénárista by se tedy asi neuživil. Tento jeho snímek je totiž skutečně nezáživnou, nevýraznou a ničím zajímavým oplývající podívanou, kde na mě krom, tedy ale ostatně jako vždy perfektní Kate Winslet, nezapůsobilo vůbec nic jiného. Rozhodně tu nemám tedy v plánu nějak výrazně kritizovat zápletku, její tempo, její vývoj, či vyústění, o tom tento snímek až tak není. Je to totiž především drama, soustřeďující se na postavy, vztahy mezi nimi a na emoce. A právě v tomto ohledu to prostě nefunguje a selhává. Prakticky k žádné postavě si nelze vytvořit nějaký bližší vztah, veškeré ty jejich avantýry šli zcela mimo dění a emoce byly chladné jak sychravý podzimní večer. Navíc se tu vůbec nevyskytovali nějaké silnější scény, či momenty, hodně se tu dost o ničem mluvilo a mluvilo, a opomenout nemohu ani opravdu nepůsobivou atmosféru a ani mdlý vizuál, což je pak i vzhledem k ústřednímu tématu fakt už dost na pováženou, zkrátka Králova zahradnice není vážně povedený film, a když tak přemýšlím, tak vlastně ani nevím, kdo by si ho mohl kvůli něčemu jakýmkoliv způsobem skutečně užít. (07.05.2016)