Kdysi byli bojovníky

Hodně drsný film z prostředí maorů, kteří v civilizovaném světě už jenom vzpomínají na to, jak byli národem hrdých bojovníků. Někteří svoji hrdost, zděděnou po svých předcích dodnes neztratily, jiní své frustrace utápějí v alkoholu. Herecké výkony jsou brilantní, hlavně pak Temuera Morrisona v roli neurotického ochlasty a rváče, kterého když jsem viděl poprvé, tak jsém si říkal "Proboha, kde sebrali toho magora? To snad nemůže být ani herec!" Z celého filmu má divák pocit neuvěřitelné autentičnosti. Lee Tamahori si otevřel dveře do Hollywoodu. (04.01.2003)

Velmi autentický násilný film, kterému nepochybně dominuje Temuera Morrison jakožto agresivní vychlastaný kripl, s nímž dokážou vyjít jen jeho stejně svinský kamarádíčci. Silný filmový zážitek. 80% PS: Kdyby náhodou dostal někdo "moudrý" nápad poznat podobné vypité mozky, nechť navštíví kladenské knajpy. (02.04.2011)

Film, vedle kterého vypadá veškerý děj v Sin Nombre (2009) jako pohádka. Spíš by se to dalo přirovnat k jinému letošnímu karlovarskému filmu, Samson and Delilah (2009), který zase popisuje problémy Austrálců. Ale zatímco ten se zaměřuje jen na strašně úce vymezené téma, toto je film, který bere své téma pěkně zeširoka. V centru dění je jedna maorská rodina, která trpí pod násilnickým otcem a snaží se najít své místo ve světě, který už dávno není jejich, ale není to lehké, když na každém kroku je bída a násilí. Vyústění je stejně tragické, jako nevyhnutelné. A naděje na lepší budoucnost zřejmě neexistuje. (07.09.2009)

Velice syrové, a vzhledem k tématu depresivní drama. Jenže jde o vhled do duše Maorů, kteří kdysi byli bojovníky, patřila jim celá země, a dnes z nich jsou trosky, nejsou nic. Zbývá jim jen držet pusu a krok, a maximálně se tak opít a někoho zmlátit. O co horší je to u rodičů, jak to asi může vypadat u jejich dětí, postižených touto rodinnou a neustále s sebou nesenou kletbou? Lee Tamahori neskutečně sugestivně vtáhl do světa, který je nám cizí, ale přibližíl nám ho, jak jen to šlo. (15.02.2016)

Na tento film jsem už několikrát tady narazil a pokaždý mě překvapilo, jak ho všichni hodnotěj vysoko. Ale vždycky jsem to vypustil z hlavy a na film zapomněl. Včera jsem na film narazil opět, když jsem tak šmíroval po profilu jednoho uživatele, kterej tento film zařadil mezi svý nejoblíbenější. Tentokrát jsem si řek, že se na to už fakt podívám a film jsem si hned stáhnul. Na úvod ještě takovou malou odbočku... Když před pár lety zemřel Pauly Fuemana ze skupiny OMC, objevily se o něm na internetu nejrůznější články. Mimo jiné se tam třeba psalo, jak prožíval bouřlivý mládí na předměstí Aucklandu v jakýsi chudinský čtvrti Otara, která figuruje i v názvu skupiny (OMC = Otara millionaires club). Podle těch článků to vypadalo, že snad vyrůstal někde v Bronxu, tak jsem si řikal, že to je všechno asi dost přehnaný a vycucaný z prstů. Po zhlédnutí tohoto filmu si řikám, že to asi moc daleko od pravdy nebylo. Jinak právě čtvrť Otara je na imdb uvedena mezi lokalitama, kde se natáčelo. Co se filmu týká, tak příběh o tom, jak otec alkoholik terorizuje celou rodinu, nepřináší celkem nic novýho pod sluncem. Ale narozdíl od různejch podobnejch filmů made in USA, tohle působilo opravdu strašně depresivně a beznadějně. Trochu to kazí konec filmu, kde se najednou objeví nějaká ta naděje, která spočívá v síle ducha, návratu k tradicím, atd... Jinak ty maorové mi svym chovánim a způsobem života dost připomínali naše rómský spoluobčany. Celkově bych to viděl tak na 75%. (30.12.2012)