Star Wars: Poslední Jediovia

No, můj příslib, že se na E7 podívám znovu jen pokud ty zbylé dvě budou tak dobré, že si zaslouží vidět celou trilogii jako celek, mě zdá se může ponechat zcela klidným a suchým, protože po E8 stejně klidně a suše říkám: "Gratuluju, studio Disney, podařilo se Ti zabít vše, co mě na Star Wars bavilo, a vytáhlo jsi ve větším kalibru všechno, co mi vadilo na E1-3." Výsledkem snažení pana Johnsona je nejdelší SW epizoda, která jako by chtěla obnovit věhlas Empire Strikes Back, ale místo toho tragicky selhává, přivádí podivné nové postavy (které pak v E9 zcela ignoruje, zdravíme Rose nebo ... koho to sakra vlastně hrál Benicio Del Toro?), naprosto ZBYTEČNOU digitální honičku jako z Jurského parku 16, a předvádí tak směšné momenty (Jediho ani vakuum nezastaví; padání bomb ani stav beztíže nezastaví; konstruktéři First Order zaznamenali za několik dekád od prokázání tragických omylů konstruktérů Hvězd Smrti ještě horší výsledky, protože jejich behemota dokáže zbavit kompletní obrany JEDINÁ stíhačka; Grand Máster se měl míň soustředit na Smouk a víc na skutečnou sílu), že ty potenciálně zdařilé a silné chvíle (hrdinné sebeobětování hlavního afroamerického hrdiny, prozření Hana Sola Mk II - ne Kylea Orena, ale toho lamače z kokpitu, jak on se jenom... Poe? Cameron Poe? Počkat, ten byl přece v Con Air... to je vlastně jedno;)) jsou pak naprosto zabité. Vizuálně je E8 velmi podařená (solné pláně, OMG), funguje i - kupodivu většinou neinfantilní - humor, vnitřní rozervanost Rey je také slušně zahraná, ale dohromady k sobě ty komponenty fatálně nesedí. A byl jsem opravdu zvědav, jak chtějí autoři rozehrát E9, když s Rebelií zatočili tak jak zatočili. Hehe, a světe div se, oni to lišácky vyřešili tím, že to naprosto odignorovali:D Což už samozřejmě není věc E8, ale E9, ale napsat jsem to sem musel. Protrpěl jsem se až k závěrečným titulkům, a zrovna tuhle epizodu naprosto jistě už nikdy znovu chtít vidět nebudu. Což je sice prvenství, ale asi ne právě prvenství žádoucí;) 50% (20.12.2019)

Johnson naplňuje předpoklad, pro který jej u Dineyho najali, a bombarduje ságu ze všech stran, přičemž si nechává nabíjet z bohaté historie i moderních hi-tech udělátek. Hned na začátku v monstrózní akci nastolí svůj řád, kde se odvrátí od Abramsovy rozpustilé geekoviny, aby skoro dvě hodiny nechal hrdiny spíše vykecávat, a šponuje nitky osudovosti na hranici snesitelnosti. A když si postavy dostatečně povodí (Rey je tajemnější a Ben ještě víc emočně nestálejší), vypuknou akční orgie, kvůli kterým má pořád smysl chodit do kina na velké hollywoodské blockbustery. Tohle produkční ošetření je dalece za tím, o čem si mohou mraky jiných franšíz nechat jenom zdát. Už to není prvoplánová pastva pro oko jako posledně, ale Johnson s Yedlinem jsou vizuálně skromnější proto, aby pak sázeli vizuální highlighty přesně tehdy, kdy si to jejich příběh a hlavně hrdinové žádají. Tichá destrukce i rudá sůl jsou vesmírné symfonie obrazu, které naposled přinesl Interstellar. K úplné dokonalosti mi tak vlastně chybí jenom ty původní 3 hodiny stopáže. Fakt jsem měl chvílemi pocit, že tam pár momentů zbytečně klouže mezi prsty. Ale stejně, rozjely se závěrečné titulky a já cítil opravdové fyzické vyčerpání. Fest emoční prožitek, jak z festivalového indie soc-dramatu. PS: V následujících dnech nebude nic zábavnějšího, než číst štkaní konzervativců 30+ nad novou generací hrdinů a stýskáním si nad starými dobrými časy. (15.12.2017)

Epizóde VII som dala 5*, lebo to bola hostina pre vyhladovanú starwarsáčku, ale bol to Rogue One, ktorý mi ukradol srdce. Pri pohľade späť by som tej sedmičke možno mala 1* ubrať, lebo Posledný Jedi je ešte lepší. Ale nechám im päťky všetkým, nech sa nemusím trápiť. Keď ich miluješ, nie je čo riešiť :-) (04.09.2018)

Star Wars by Charles Dickens. Škoda, že na každý dechberoucí olejomalebný výjev (a že jich tu pěkných pár je) a na každou sekvenci aspirující na to vůbec nejlepší z celého universa (emocemi, osudovostí, choreografií i nápady) připadá nějaká linie, která nikam nevede a jen kupí vatu na hromadu jiné vaty, postava která nemá žádné opodstatnění pro existenci či momenty sloužící čistě jako merchandisingová vsuvka „běžte a kupujte“. Navíc to nefunguje jako součást ságy; na žádnou (opravdu žádnou) z otázek z minulého dílu to nezodpoví, ono to většinu pro jistotu rovnou ignoruje. Ovšem čistě sama za sebe je osmička více než solidní popcornový blockbuster; zda to však v případě Star Wars stačí, je věc zcela jiná. (15.12.2017)

No konečně. Dobré ráno, Sílo.. Po patnácti letech zase rozlepila oči a stojí za tím alarm clock Riana Johnsona. Ten Abramsův byl sice plný úcty, nostalgie a fanboyství, ovšem to nejdůležitější kolečko do strojku nebyl J.J. schopen dodat. Nevím, jestli to byl přímo Hamill a linie o relativitě Síly, obratnější práce s emocemi, některé ikonické momenty či Williamsem laskané podvědomí, ale The Last Jedi zatím ze všech nových bratříčků nejistěji sáhlo po Lucasově drahokamy vykládaném žezlu. Za schopnost probudit spícího obra jsem byl ochoten tolerovat 130letého Edu Harrise, mladýho Sola (hromadné znečištění spodků z výkonu Drivera jde zcela mimo mě) i celou linii Finna a jeho asijské údržbářky (jaká škoda, že nevyšlo i druhé taranování) a ač „štkavý konzervativec 30+“, odcházel jsem z kina se spokojeným úsměvem na rtech. The greatest teacher, failure is. Máš to teď ve svých rukou, Abramsi. Nepokaz to.. (20.12.2017)