Star Wars: Poslední Jediovia

Být tam tak polovina postav, třeba by se podařilo z té změti vydolovat i nějaký nosný příběh, který bolestivě chybí. Vlastně to o ničem není - každý tu má nějakou svojí vlastní záležitost, ale není tu nic "velkého" - osud povstání je skoro pro všechny až druhořadým cílem (a u těch, u kterých jde o prvořadý cíl, jako Finn, to nedává moc smysl), takže není divu, že to moc zásadně nepůsobí ani na mě jako diváka. Jinak se s tím ale Johnson popral o dost líp, než jsem si troufal odhadovat. Sice je hodně vidět, že (podobně jako u Blade Runnera) se hodně sází na to, že meta rovina příběhové sebereflexe nahradí příběh uvnitř filmu (což je úspěšné jen částečně), ale nakonec cokoliv bych z toho moře oprávněných výtek vytáhl, by svěřovalo hlavně k zopakování, že se s tím Johnson vypořádal směrem k překvapivě uspokojujícímu kompromisu. Bezprostředně po zhlédnutí mě ani nenapadlo, že by mohl mít film nějak kontroverzní postavení - v důsledku stvrzuje status quo a naplňuje všechny požadavky. Tím, jak ten film popudil iracionální část fanouškovské základny, si u mě přece jenom získal trochu sympatie. Člověk na hysterické reakci vůči tomuhle filmu pochopí jak popkultura funguje. Holt je to jediný Star Wars film točený pro dospělé lidi - z toho musely být problémy. (13.12.2017)

Tranquill mi píše z duše. Film potřebuje zkrátit alespoň o pětinu, ale jsem rád, že v hlavní dějové lince Hvězdných válek vidím moderní režii v příběhu se smysluplnými postavami (Driver, Ridley) a stále svěží hudbou Johna Williamse. Humor snad poprvé nebyl infantilní. Bude devátá epizoda vyvrcholením, nebo jen reklamním háčkem pro další trilogii? Toť věčná otázka sváru umění versus obchod. Nechme se překvapit. (11.06.2018)

"Říkám těm dvěma: Tohle je veřejná pláž. Tady parkovat raketoplán nemůžete." Osmý zářez do světelného meče byl na jednu stranu celkem zábavný, což mi chutnalo, a na tu druhou zase moc moralizující a genderově vyvážený, což upřímně nesnáším. Nicméně bouchalo to prvotřídně, reproduktory duněly skvěle a já sám jsem se dvakrát ztratil v hyperprostoru. Naštěstí jsem se vždycky našel, takže mohu napsat, že roboti byli tradičně zábavní, vesmírné potvůrky byly nápadité a komandér Dameron mě bavil svým rebelstvím. Jen ta mladá generace hrdinů mě moc nebavila a u té staré se trošku bojím, aby si při krájení chleba světelným mečem nějak neublížila. (21.02.2019)

Star Wars by Charles Dickens. Škoda, že na každý dechberoucí olejomalebný výjev (a že jich tu pěkných pár je) a na každou sekvenci aspirující na to vůbec nejlepší z celého universa (emocemi, osudovostí, choreografií i nápady) připadá nějaká linie, která nikam nevede a jen kupí vatu na hromadu jiné vaty, postava která nemá žádné opodstatnění pro existenci či momenty sloužící čistě jako merchandisingová vsuvka „běžte a kupujte“. Navíc to nefunguje jako součást ságy; na žádnou (opravdu žádnou) z otázek z minulého dílu to nezodpoví, ono to většinu pro jistotu rovnou ignoruje. Ovšem čistě sama za sebe je osmička více než solidní popcornový blockbuster; zda to však v případě Star Wars stačí, je věc zcela jiná. (15.12.2017)

Jakože ani předchozí díly nebyly žádná literární veledíla, ale tyhlecty dialogy snad psal sám Google Translate a George Lucas dohromady. Celé je to vlastně půvabná metafora o prvním sexu a odolávání vlastních pudů, jen kdyby to nebylo tak k uzoufání repetetivní. Ostatně těším se na další gejzíry invencí inženýrského oddělení zlodušského týmu. Jakýpak megakanón připravíme příště? Anebo příště si to už raději nechám ujít. (22.12.2017)