Dva životy

Výborný koprodukčný film dvoch zemí, ktorých sa dej týka. Pomaly sa rozbiehajúca dráma postupne odkrýva životné osudy ľudí, ktoré ovplyvnila všemocná STASI, ktorej chápadlá boli rozprestreté ďaleko od Sowjetische Besatzug Zone. Je zaujímavé a príznačné, ako razantne sa dokážu Nemci vyrovnávať so svojou minulosťou, zatiaľ čo na našom dvorku iba falošne vzdycháme, ako to nie je možné a koľko prekážok nám stojí v ceste. Film ťaží zo silného príbehu, ktorý nie je ojedinelý a je na škodu, že je medzi užívateľmi ČSFD zatiaľ pomerne neznámy. (26.02.2015)

Vynikajúca dráma, ktorá odkrýva jeden z mnohých zabudnutých prípadov porušovania ľudských práv. Pravdupovediac som o téme Lebensborn nič nevedel, preto považujem filmy, ktoré sa zaoberajú aj menej známymi kauzami za obzvlášť dôležité. Dva životy odkrývajú karty postupne formou vhodne dávkovaných zvratov. Tie nemajú iba šokovať, ale divákovi sprostredkovať okrem napínavého zážitku dôveryhodný ponor o psychológie postáv. Záver prekvapí ale určite každého a dáva skvelú bodku všetkým predchádzajúcim vetám. Film o tom, ako Vám môže zničiť a ako reálne zničil systém život. Nielen deťom z projektu Lebensborn, ale aj tajným, nedobrovoľným agentom Stasi. 90% (25.10.2015)

Neobvyklý příběh založený na řadě pravdivých událostí, u kterých byste ani nevěřili, že se staly, dokud samotný film neshlédnete. Životy všech lidí, které potkáte ať už na ulici, v autobuse nebo v metru, jsou všelijaké a rozhodně málokdy jednoduché. Katrine si třeba prožila život takový, který by si nepřál zažít nikdo. Tajila celý život svojí pravou identitu, ale nakonec si ji pravda stejně našla. Nedokážu si představit, že by to někdo dokázal tajit a už vůbec si nedokážu představit, že je někdo taková zrůda, že to po lidech může chtít. Dva životy mě v obou případech přesvědčily o tom, že i takové příběhy píše svět, ve kterém žijeme. (04.11.2015)

Nepřestávám se v poslední době podivovat, jak se naši západní sousedé vyrovnávají se svou temnou minulostí a jeden kostlivec za druhým opouští přítmí, jejich na dlouho uzamknutých skříní, a spatřují světlo světa. Na druhou stranu, bylo zapotřebí pěkné řádky let, aby se obrousily všechny hranky, zacelily se rány a získal ten tolik potřebný odstup, aby následně, s potřebným nadhledem, začali pojmenovávat věci pravými jmény, byť to zcela jistě stále bolí. Nezbývá než doufat, že i my se jednou dočkáme syrové výpovědi a nikoli humorného (švejkovského) pohledu s autorskou visačkou Jarchovský-Hřebejk. Pravda, první plody sklízíme už i my, viz nekompromisní syrová industriální Špačkova Pouta. Nic to ovšem nemění na faktu, že to cosi vypovídá o stavu českého filmu, když se proti tomuto německému snímku (v norské koprodukci) postaví na oscarech bok po boku Menzelovi Donšajni. Pravda, měl tam hrdě „plápolat“ Hořící keř. Nicméně i zde bylo zapotřebí vydatné pomoci (odstupu a nadhledu) zvenčí. Zwei Leben nejsou nekompromisní syrovou výpovědí. Nejsou ani filmem bez chyb. Mohly být o poznání sevřenější. To několikeré prolínání přítomnosti s minulostí, stejně jako samotné míchání žánrů, má za následek jisté rozmělnění, nicméně hravě to vše přebíjí svou silnou výpovědní hodnotou. Jsou totiž v prvé řadě filmem nastolujícím celou řadu otázek, záměrně na ně neopovídajícím a ponechávajícím na samotném divákovi, ať si úsudek udělá sám. Nikoliv rozsudek. Ten bych s dovolením ponechal na lidech, kterých se to (ne)přímo dotýká. Jak už to totiž v životě tak chodí, nic není černobílé. Pravda, říkejte to hochům z turínského Juve... 80% [Příjemným překvapením, byl narvaný sál téměř k prasknutí, pražského kina Lucerna. Jak vidno, poptávka by tu byla. Teď ještě najít i adekvátní nabídky.] (18.10.2013)

Velice silný příběh o ženě, kterou dostihla minulost, která zaskočí nejen její rodinu. Námětově snímek velmi připomíná Hřebejkův český film ´Kawasakiho růže´, ale tento německý počin je svým zpracováním o hodně stupínků výš. Příběh zpracovaný na základě skutečných událostí i dnes dokáže šokovat osud lidí, kteří svůj život v těžkých časech nijak nemohli ovlivnit a museli dělat to, co jim stávající režim nařídil. Dokáže to ale současnost vzít v úvahu? Hrdinka tohoto příběhu si to nemyslela a tak změnila své jméno. V době pádu berlínské zdi a snaze vyšetřit nacistické zločiny spáchané na "válečných dětech" ve východním Německu je i přes její snahu nesvědčit prozrazena i její poválečná (nucená) spolupráce s tajnou službou, což byla asi ta největší rozbuška pro okolí než fakt, že je dcerou norské ženy, která byla svého času znásilněna německým vojákem a které byla odebrána a dána do tábora Lebensborn. Snímek po psychologické stránce buduje velmi stísněnou atmosféru, která artovou kamerou a skvělým scénářem dává divákům téma k hlubokému zamyšlení. Jak by jsme v takové situaci reagovali my? Měli bychom pochopení? (03.12.2016)