Nie je čas zomrieť

Tak a je to tady. Rok a půl nekonečnýho čekání na filmovou událost minimálně desetiletky skončilo. Vyplatilo se dlouhý čekání? Je to epochální pecka triumfálně zakončující éru Daniela Craiga coby Bonda nebo ten průser epických rozměrů po kterém Fleming rotuje v hrobě jak píšou někteří zhrzení fanoušci? Jo tak to já nevím. Po pravdě mám po projekci v hlavě dokonale vymyto, protože v jistých ohledech pro tento film platí obě dvě charakteristiky které jsem zmínil. No a asi proto jsem teď dokonale v hajzlu a když mám vychrlit koment na tak dlouho očekávanou filmovou událost, tak teď nevím co mám psát, páč mám v kebuli dokonalej zmatek. Tenhle film má prostě tolik dobrých a špatných aspektů zároveň, že když to dám všechno dohromady, tak mi z toho dokonale vybouchne palice a já vlastně ani nevím jak se k tomu mám ve finále postavit. Ale tak dobře pokusím se nějak rozepsat o svých pocitech bezprostředně po premiéře bez nějakých extra spoilerů. Co se hodnocení týče tak sám jsem si nebyl jistej jestli dám slabou čtyřku nebo silnou trojku, ale nakonec mi to zprůměrování všech faktorů vychází na tu druhou variantu. Prostě pohřeb slavné ságy se nekoná, ale že by to bylo na potlesk vestoje s otevřenou hubou se taky říct nedá, ale ok aby jsme furt nechodili kolem horké kaše tak jdeme na to. Aby jsme od začátku netepali, tak začneme pozitivy. Sandgrenova kamera je úchvatná hlavně Norské lokace jsou boží a audiovizuálně i uměním a citem s kamerou pracovat to je mistrovské dílo o tom žádná. Naproti tomu Zimmer potvrzuje, že je dneska už spíš pan recyklátor a má v sobě už jen záblesky toho slavného skladatele kterým kdysi byl. Ne, že by něco výrazně zkazil,, ale ani nesložil nic nezapomenutelného. Režie Fukunagy je pak poměrně jistá ať už v akčních nebo i civilních scénách v tom by problém nebyl. Problémem je hlavně scénář. Holt čtyři scénáristé už jsou moc a tak to tou dějovou nahuštěností a tím kolik rozvinutých témat musí film uzavřít tak trochu připomíná pejska s kočičkou co pekli dort. Jasně má to skoro tři hodiny, ale když člověk vezme kolik toho po předchozích filmech bylo třeba vyřešit tak i tahle velkorysá stopáž je ve finále málo. Určitě to neznamená, že bych se nudil. Naopak tohle byly možná nejsvižnější téměř tři hodiny mého života, tak v čem je problém? No prostě se toho snaží do nás nahustit až moc a některé věci jsou tu prostě na sílu. Ano myslím si, že bez toho, že bych nějak výrazně spoileroval můžu napsat, že tu jsou dvě takříkajíc šokující události které možná některé skalní fanoušky rozhodí, ale mě po pravdě už toho v Craigově éře moc překvapit nemůže, protože na takový momenty jsem tu zvyklej. Ono touhle snahou jakoby uměle a prvoplánovitě mezi sebou provázat všechny filmy a vytvořit z nich souvislou pentalogii už trochu utrpělo i Spectre, ale tady je to ještě markantnější a něco už je vyloženě trochu na palici. No a co se samotného konce týče, tak musím bohužel konstatovat, že ty kýžené a zdrcující emoce se u mě jaksi nedostavily, což je do jisté míry způsobeno tím, že i když Craiga jsem vzal časem na milost a uznávám, že od Skyfallu začal do pojetí postavy Bonda přinášet i něco vlastního, tak nejslabším představitelem nula nula sedmičky už pro mě prostě zůstane. No a tím můžeme plynule přejít k postavám. Ano starej strhanej Craig hraje něco jako kompromis mezi superagentem a krvácejícím chlapem z masa a kostí. Souhlasím, že v tomhle filmu je jeho postava nejvíc civilní a v pozdějším věku už po padesátce mu to sedne a zároveň v akčních scénách je to pořád ten nezastavitelnej zabiják. Zároveň bych úplně nesouhlasil s názorem některých zhrzených fandů, že Bond je tu troska co jenom klečí, brečí a někomu se omlouvá. To určitě ne naopak je tu vtipná ta scéna kdy se jakoby omlouvá Malekovi, ale celé to je zastírací manévr aby mohl tajně vytáhnout zbraň a postřílet jeho lidi. No a tím se dostáváme plynule k postavě hlavního záporáka. Mno známá to myšlenka, že film je tak dobrý jak je jeho padouch platí určitě i u Bondovek, ale zase na druhou stranu abych byl objektivní, tak musím konstatovat, že to určitě není chyba Maleka, protože on prostě na tom extra omezeném prostoru (Ve filmu je regulérně asi tak 15 minut?!) nemá co uhrát. Nevím co je to v posledních Bondovkách za trend takhle upozaďovat záporáky, ale tady to bohužel dotáhli k dokonalosti. Nemluvě o tom, že se toho o té postavě moc nedozvíme a zatím co v první polovině jeho motivace ještě dává smysl, tak v té druhé se mění v zaměnitelného padoucha z jakékoliv jiné libovolné Bondovky s hi tech plánem na zničení světa. Co se týče Anny De Armas tak plně souhlasím s názorem, že je krutě nevyužitá a není to ona kdo měla z filmu předčasně zmizet, ale spíš nevýrazná Léa která už ve Spectre měla charizma studený mrtvý ryby a jakákoliv chemie mezi ní a Bondem prakticky neexistuje což má největší dopad hlavně na vyznění toho tolik diskutovaného finále kde by se měly dostavit ty emoce, ale ony tam jaksi nejsou. No další postava ke které se můžeme přesunout je tolik diskutovaná Lashana Lynch vzbuzující tak trochu pobouření, že ženská a navrch ještě ošklivá černoška (Ne to není nic rasistickýho) si dovolila přebrat označení 007, tak nemám v tomhle směru s tou postavou nějaký zásadní problém, ale mám problém s tím, že ta postava je absolutně nezajímavá a nemá co nabídnout a tudíž je i naprosto zbytečná, takže kdyby jí Malek odstřelil, tak by se nic nestalo. Léa mohla zmizet potom co jí Bond poslal do hajzlu a Bondgirl být Anna De Armas a výsledek mohl být zajímavější, ale to by vlastně museli celou druhou polovinu přetočit, takže to by jaksi nešlo. No ostatní postavy už tu jsou spíš v rámci univerza aby byla splněna kvóta a pro film už nemají zásadní význam. Jinak akční scény jsou určitě přestřelený a trochu vzpomenou na éru Brosnana a Moorea, ale zase já si Bonda v téhle poloze umím užít a tak i Bond jakož to největší borec v akci nevadí, protože to k té postavě vždycky patřilo, ale zároveň jak se tu postavu snaží za každou cenu polidštit, tak to je kombinace dvou různých přístupů ze kterých je pak ve finále podivný mišmaš. No nic už musím fakt končit, takhle jsem se od třetích Postradatelných nerozepsal, ale potřeboval jsem to ze sebe dostat. Nechce se mi končit vyloženě negativně, tak neutrálně napíšu asi tolik, že by bylo zcestné mluvit o pohřbu univerza, ale bohužel tu očekávanou filmovou událost nejenom tohoto roku jsem nedostal a k éře Daniela Craiga napíšu jenom tolik, že měla něco do sebe, ale zároveň jsem rád, že jí máme za sebou. I když kdoví o Bondovkách platí asi to co o současných politických poměrech v ČR. Ta vláda co tu je je sice hrozná, ale zároveň se ještě víc děsíme té která přijde po ní...65% (02.10.2021) (menej) (viac)

Pro bondovky jsou díky nápaditému grafickému provedení a volbě pěveckých interpretů/interpretek příznačné - mimo mnoho jiného, samozřejmě - titulkové sekvence. NO TIME TO DIE se během té své zhusta odkazuje k vybraným předchozím: od DR. NO (tečky, které se obecně vztahují k těm conneryovským) přes V TAJNÉ SLUŽBĚ JEJÍHO VELIČENSTVA (upomínání na předchozí včetně vyobrazení důležitých postav) až třeba k ZLATÉMU OKU (poničené sochy minulosti) či QUANTUM OF SOLACE (písek, ubíhající čas). Zároveň k těmto zní melodramatická píseň, která je nazpívaná ženou: Billie Elish. Pro poslední craigovskou bondovku je taktéž typické, že hutně odkazuje k těm předchozím, zatímco do bondovského universa přináší větší míru melodramatičnosti (a tudíž emocionální i fyzické zranitelnosti protagonisty), než bylo až na jednu lazenbyovku (zranitelnost po emocionální stránce) a dvojici daltonovek (zranitelnost spíše po fyzické stránce) zrovna zvykem.________ Osobně v odkazování a melodramatizování spatřuji největší pozitivum i negativum. Craigovský Bond je jak svůj (ve zmiňovaných šrámech na těle i na duši), tak je i jako všichni předchozí Bondové, přičemž i snímek je koncipován jako procházka různými podobami bondovek za víc než půlstoletí historie franšízy. Začne se velmi dobrou lazenbyovkou, kdy by James rád vedl soukromý život a nebyl 007, s conneryovskými aluzemi. Po titulkové sekvenci se pokračuje velmi dobrou daltonovkou, kdy je agent mimo službu a vše je to dost osobní, navázané na Felixe. Následuje bondovky rozrušující a něco nového opravdu vnášející melodramatická rovina bez akce, s důrazem na to ne/vyváženost osobního a profesního života a vztahování se k "rodině" i rodině u hlavní i vedlejších postav z předchozích částí. Melodramatická část, následující po prvních dvou aktech (lazenbyovských 25 minut, daltonovských 30-35 minut), zabírá se svými třemi a čtvrt hodinami zdaleka nejvíce, a tak je dílo co do tempa dost nevyrovnané. Vše se od druhé hodiny projekce dál završí zcela přiznaně - znovunabytím kódového označení conneryovsko-mooreovskou bondovkou s těmi nejomšelejšími proprietami (izolované sídlo, řečnící záporák s nějakou tělesnou vadou, vypořádání se se záporákovým pomocníkem s další tělesnou vadou, záchrana světa, důraz na hračičky). Nemám ale za to, že soubor čtyř velmi dobrých až výborných děl tvoří jedno skvělé. __________ Kupodivu je to na rozdíl od SPECTRE soudržné, a to jednak díky příčinnému rozvíjení brakových propriet ve vyprávění (například ruský vědec, vševidoucí oko), pozdějšímu zužitkování visících příčin (např. minulost mezi protagonistovou láskou a novým antagonistou, vlas) a jednotnému, bezpříznakovému stylu (pomine-li se to zimmerovské citování různých bondovských kompozic s obzvláštní slabostí pro tu lazenbyovku). Problém je, že alespoň u mě tohle odkazování se a pohrávání si s dějinami značky vede k určité distanci, která narušuje zamýšlený silný prožitek vyvěrající z akcentování melodramatické roviny a nekompromisnímu zacházení s vedlejšími i hlavními postavami. Uvědomování si, že tady se variuje jedna lazenbyovka, tam zase jedna daltonovka, umožňuje ocenit hru s historií značky, ale upozaďuje to prožitek z napojení na postavy, jejich vývoj a situaci, v níž se zrovna nachází. A také: z craigovských bondovek mi tahle přijde nejméně filmařsky pozoruhodná kvůli bezpříznakovosti stylu (ponechám-li stranou jednu falešnou jednozáběrovku a důraz na zvuk a soundscape pro vykreslení prostředí a orientaci v akci). Akce je i díky delším záběrům a preferováním celků až velkých celků, nejedná-li se o kontaktní souboje, přehledná a místy i nápaditá. Nenabízí ale z craigovek nic tak svým způsobem nasnímání fyzicky intenzivního jako "jednička", nepoužívá důmyslně intelektuální montáž a rychlým střihem nedává zakusit intenzitu dění jako "dvojka", není ani zábavná obměňováním bondovské akce jako "trojka" anebo "čtverka". V celkovém uchopení díla ani nenacházím žádný klíč anebo cokoliv pozoruhodného jako ve "trojce" (vztah starého a nového a motiv vyjití ze stínů, vyjádřený i příklonem k estetice noiru) anebo "čtverce" (práce s hloubkou ostrosti odvisle od míry vědomí postav a vůbec akcentování postupů strhávajících na sebe pozornost). Tohle jsou jedny z důvodů, proč mi tahle bondovka přijde z těch craigovských nejslabší, ale uznávám, že je na ní mnohé pozoruhodného. Nejenom těmi zlomovými věcmi, ale i třeba tou hrou s perspektivou - a celkově přerámováním perspektivy z mužské na ženskou - naznačenou už v netradičním úvodu soustředěném na Bond "Girls", nikoliv Bonda.__________ Nepopírám tak, že opakované projekce - do nichž se mi ale oproti předchozím Craigovým Bondům tolik nechce - mohou výsledný dojem i názor zlepšit. Zatím mě ale víc než snímek samotný "dojímá" kňourání těch, jimž se sáhlo na macho bílého heterosexuálního muže, jehož čas - jako zabijáka a ochránce monarchie a kolonizační mocnosti - nadešel. A taky mě z druhého spektra "baví", jak tohohle prorodinného agenta skoro nekriticky adorují voliči SPOLU a průtokové ohřívače toxické maskulinity, oceňující ne dvakrát šťastnou reprezentaci minorit (gayů a /černých/ žen). P. S. Po druhé projekci to jde nahoru, zvlášť pokud k tomu člověk přistupuje jako k "jubilejní" bondovce (25. v pořadí), která má být pastiší předchozích, aniž by přitom byla vyprázdněnou postmodernou, založenou výhradně na intertextualitě, ala DNES NEUMÍREJ. I ten nepůvodní styl, kdy se stříhá mezi velkými celky a detaily v narativně integrovaných atrakčních scénách, vychází z huntovského odkazu (střihač raných bondovek a režisér některých "pozdějších"). (01.10.2021) (menej) (viac)