Nie je čas zomrieť

Právě jsem se vrátil z kinematografu od agenta Prasečího xichtu. Mohu vám sdělit, že mám neodolatelnou chuť ještě tak nejmíň dvě hodiny kompulzivně žehlit … Služebník jejího veličenstva zdegenerované pijavice, tentokrát s označením NulaNulaEsmeralda, je sice velkolepě a draze natočený, avšak snad ten nejžluklejší výtěr z Flemmingových análů a jednoznačně nejhorší děda Nebond všech dob. A to se v té žumpě válí například i příliš homověrně sloužící Lazemby či proplešlý Šón, trucovitě neříkající nikdy nikdy! Opravdu škoda, že tohle ten kovidek nakonec úplně nezabil, ale jen zmrzačil. Kýčovitý festival scénáristické tuposti, impotence a vykrádání sebe sama, končící hustým flusancem kočičích chlupů do xichtů všem vkusným či heteroseksuálním funouškům, jež navíc diváky očividně testuje na novou hlavněproudou éru inteligenci urážejících, rasistických a heterofobních neomarxistických NulaNulaBLMbukviád, kdy Jakuba Dluhopise bude hrát horská gorila a Kvé znamenat Kvír. Dankem už od počátku zabili prakticky vše, co kdy dělalo pořádnou Bondáž - šarm, eleganci, humor i jemnou ztřeštěnost, ovšem doteď zůstávaly alespoň dobře natočené a chytře vymyšlené napínače. Takže si naopak myslím, že Byl nejvyšší čas zemřít již posledně a tenhle zatuchlý, kýčovitý a přitroublý poševní šlem měl zůstat jen na nějakém trezorovém dévédéčku výhradně k samolibému prstění staré Brokolice. (30.09.2021)

Dosud mě bavilo, že 007 není jen tím nezranitelným bourákem. Právě poloha Daniela Craiga, kdy byl jeho agent unavený, zatrpklý, špatně střílející, chybující v úsudcích a s několikadenním strništěm, mi byla ve všech předchozích nadprůměrných dobrodružstvích blízká. Tady je hrdinou z masa a kostí jen co se emocí týče. Zbytek pokulhává. Respektive já viděl spíš snahu o citlivější než civilnější pojetí Bonda. V dlouze odkládané oběti koronavirové pandemie mu nicméně tvůrci nabídli řadu hereckých výzev. A ty Craig chytil za pačesy. Celé to začne u hrobu milované Vesper Lynd, skončí s rovněž milovanou Madeleine při telefonickém hovoru, u kterého zaslzí nejedno oko. Mezitím vším se skládají starší zápletky s novými, řada starých postav dostává svých pár minut slávy a upřímně jsem se ve všech těch spikleneckých liniích místy ztrácel. Navíc Rami Malek na záporáky Javiera Bardema a Christopha Waltze nenavázal, nepomáhají mu s tím hlavně věty, které rvou za uši. A za těmi velmi málo joky evidentně stojí Phoebe „Potvora“ Waller-Bridge. Problém jsem měl i s akcí. Ano, kamera se mazlí s velkorysými scenériemi a hned hororový prolog pod ledem velmi potěší, ale třeba při akci v Norsku v autě prchající Bond třikrát totožně žďuchne do svých pronásledovatelů (potřetí jsem už vážně skoro zívnul), naštěstí vzápětí leccos vynahradí štvanice v lese utopená do mlhy. Finálové střílení po chodbách (prásk – padající žoldák – prásk – padající žoldák) opravdu nápadité není. Čekal jsem víc. Slabé čtyři hvězdy. (21.10.2021)

V žádném případě tím nemám na mysli vtipkování a hlášky každé dvě minuty, ale nemají takovéhle filmy náhodou být zábava? Možná by jim pomohlo dalších osm až deset scénáristů, jednou to přece musí začít dávat smysl. Ale asi miluji Léu Seydoux celým svým srdcem, jak sešla z těch schodů, ach. Nicméně jsem si přidala titulní píseň Billie Eilish do aktuálního playlistu a to mě nakonec vedlo k zamyšlení. Za prvé, text té písničky mi nedává vůbec žádný smysl, jakkoliv se mi pro jednou líbí emocionální náboj její hudby. Za druhé, vlastně celkem oceňuji, že se tvůrci snaží Bondovy rychlovky změnit na smysluplné vztahy. Ale proč je tam tím pádem postava Any de Armas. A to, že se v minulých filmech choval jako prase, tomu taky nepomáhá. Možná je feministické, že si mu dovolili nabídnout zralou ženu ve věku Monicy Belluci, ale sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil, je přece jen pořád sex s vdovou v den pohřbu jejího manžela, kterého zabil. Za třetí mi přijde opravdu velká škoda, že nové ženské 007 nenapsali do scénáře žádný pořádný úkol kromě "být u toho". Teď každá kritika její postavy vypadá jako vyprázdněný rasismus (kterého je tedy ve světových diskuzích ale taky spousta, bože). Když neříkala expozici týkající se mise, tak její jediné téma bylo, jak strašně musí Bonda štvát, že dostala jeho krycí číslo, zatímco on jí neřekl nic, co by vůbec vyžadovalo takovou reakci. Kvůli tomu to vypadá, že jejími jedinými vlastnostmi je malichernost a nízké sebevědomí, což je snad horší, než kdyby byla jen nevýrazná a nudná. O tom, že záporák a jeho plán nefungují, se mi rozepisovat nechce, ale mám dojem, že záporák a jeho plán nefungují. Za čtvrté mě fascinuje, že Daniel Craig, který mě v průběhu minulých let (v jiných filmech) přesvědčil, že dokáže být velmi charismatický až démonický, v roli Bonda pořád vypadá stejně náměsíčný jako před patnácti lety. Když mě víc baví číst články o tom, jak jeho manželka Rachel Weisz nerada vidí, že neví, kdy přestat, a po natáčení ho pak několik let všechno bolí, než se koukat na film a výkon, který tím utrpením vznikl, tak je někde něco špatně. Navzdory tomu všemu mě konec dojal (snad to byl záměr tvůrců), pravděpodobně díky osamělé, hrdě vztyčené postavě Bonda a hlavně hudbě Hanse Zimmera, ale bože, že se tomu všichni ostatní snažili házet klacky pod nohy. (18.11.2021)

Těžkotonážní bondovka. Dlouhá, dějově obsáhlá, patřičně robustní, se skvělým hereckým výkonem Craiga. Nelze se ubránit dojmu určité podobnosti s předešlou Spectre, především co se tempa a formální opulentnosti týče, avšak režijní kumšt a cit pro set-up scén Mendese střídá pracovitý Fukunaga, který se nezalekne předlouhé stopáže, další 00sedmičky na place, ani velkolepého vrstvení motivů důmyslně poskladané příběhové mozaiky. Tentokrát se do kina nepůjde na akčního Bonda, ale na hrdinu z masa a kostí, plného emocí a trápení. (29.09.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)