Nie je čas zomrieť

Lepší rozlučku si nemohl nikdo přát - Bond, Craig, my... Nikdo. Po Danielu Craigovi jako 007 se mi bude stýskat, ale jsem děsně rád, že natočil pět tak skvělých filmů (ne, nepochyboval jsem, že po Spectre přijde ještě jeden, ať se říkalo cokoliv), které si tak krásně hrály s notoricky známými bondovskými atributy (tentokrát konečně dostáváme pořádnou padoušskou superzákladnu) i s námi a které byla prostě radost sledovat. Není čas zemřít je víc než jen poslední díl jedné série, je to velmi fanouškovská záležitost, na kterou nemá smysl chodit bez znalosti předchozích Craigových filmů a kterou si ještě více užijete, když znáte i starší filmy, hlavně asi Ve službách jejího veličenstva. Scénář zužitkoval všechno, co mu poslední čtyři filmy nabídly, a ještě k tomu přidal něco nového, Fukunagova režie je v akčních scénách dravá i hravá, v těch ostatních scénách se spoléhá hlavně na herce (rád bych vyzdvihl rozkošnou Anu de Armas, se kterou bych chtěl vidět samostatný film), osudovou atmosféru dokresluje a tempo udává burácející Hans Zimmer, který si dal záležet a odkazu Johna Barryho určitě ostudu nedělá. Tak díky za záchranu světa i za ty bijáky, Bonde. Jamesi Bonde. (30.09.2021)

S Boylem jsme mohli mít "novou studenou válku", místo toho máme obskurního Lutsifera (!) v Jedovaté zahradě, který chce zničit svět prostřednictvím nanobotů. Chápu, že Bond nemusí být seriózní, což tady stvrzuje nečekaně uvolněný Craig, ale uvést v roce 2021 po časových kejklích v Tenetovi a splétání dějů v libovolné Mission: Impossible něco tak scenáristicky líného a rutinně zrežírovaného, kdy je divák vždy několik kroků před postavami (ano, na tom ostrově se ASI něco děje), mi přijde jako už opravdu příliš velké retro. Ten film si toho asi je vědom, takže si musí vypomáhat vyhroceným, na můj vkus trochu potupným rodinným melodramatem, po němž jsem ještě víc docenil, jak si střeba Skyfall poradilo s loučením M, nebo Spectre s "prázdnotou" svého protagonisty. Za tohle by ale měli dostat producenti Cifrou přes kule. (29.09.2021)

Snad první Bondovka, ve které by se titulní píseň hodila i na konec filmu. Daniel Craig se ctí dopíji drink a na baru nechává zpropitné. Bez ohledu na to, jak je vám jeho 'emocionální' Bond sympatický, dotváří nejkompaktnější Bondovský celek. Až na jeden motiv tu doslova všechno už jednou bylo. Drobné upomínky ocení všichni, kdo těch 25 filmů poctivě odseděli. I ty hudební, protože Hans Zimmer sám o sobě je bezkonkurenčně nejslabším článkem filmu. Ať je svět jaký chce, pořád v něm jsou dobří, za které má smysl hrát a špatní, proti kterým má smysl se postavit. Jak staromilsky tuhle premisu Bond dnes ztělesňuje, vybočuje zcela ze současné produkce. Salut! Protože co s tímhle kolonialistickým dinosaurem bude dál, je ve hvězdách. (07.10.2021)

Nejméně uspokojivá bondovka ze všech pětadvaceti. Spousta věcí, co se budovala v předchozích čtyřech "Craigovkách" je tu sfouknutá během deseti minut a v příběhu je tolik děr, že by člověk potřeboval ještě doprovodný manuál. Je tam sice dost super scén, solidní akce a laškování mezi postavami, ale jako celek "meh". (02.11.2021)

V No Time to Die je snad všechno. Monstrózní film, kde Fukunaga valí do diváků páté přes deváté. Úvod to má vystřižený jak z francouzského hororu a pak se rozjede akce, emoce, akce, emoce, tu něco málo pro milovníky oldschool Bondovek, tu zase něco více pro současného diváka, který chce vidět jako Bonda ženu a jako sidekicka gaye. Tohle rozkročení mezi novým a starým ale vytváří místy zvláštní vacuum. Natočené je to nádherně, ale na konci se mi jen chtělo říct, že je dobře, že se toho Vesper nedožila. (11.10.2021)