Dvanásť opíc

Necháš ji, vždyť je to doktorka. Kultovní sci-fi záležitost, ve které lidé věří v to, že lze vrátit čas a změnit vývoj, který je přivedl na pokraj zkázy. Pět miliard jich je totiž kvůli smrtícímu viru po smrti, pomoct má Bruce Willis (s naprostou změnou image) vyslaný do doby prvního výskytu nákazy a získat vzorek, aby šlo vyrobit vakcínu. Jenže se vyskytne ve špatném roce, kdy ještě o epidemii a Armádě dvanácti opic nemá nikdo tušení... Výsledkem je Gilliamův nesporný triumf a takřka filosofická úvaha, která zaujme zejména bravurní výpravou, kamerou Rogera Pratta a hereckými výkony, korunovanými potrhlým anarchistou Bradem Pittem (Zlatý glóbus, nominace na Oscara), který se v polovině 90. let nekonvenčními projekty bránil škatulce romantického hezouna. „Vyšlo“ mu to na výbornou, protože tady není tradičního skoro nic. Falešné stopy mají zelenou. (29.01.2007)

"Ja nie som blázon.“ – "My to slovo nepoužívame.“ – "Ale máte ich tu veľa.“ Totálny psychonáhul! Provokatívny (post-apokalyptický?) sci-fi triler berúci dych od prvých sekúnd tajomnými bielymi retrospektívami, brutálnym hudobným sprievodom (čosi také sa vo filmoch fakt nepočuje často) a nepredvídateľným scenárom (od medveďa a cez kondómové skafandre, až po šokujúcu záverečnú pointu). Výrazným plusom je v dobrom nepríjemná a vysiľujúco na divákovu psychiku pôsobiaca temná atmosféra. Miestami je to neskutočne naturalistická sila. Strhujúce herecké výkony: plešatý akčný Bruce Willis nevie nikoho zbiť a z kútika úst mu tečú sliny a adonis Brad Pitt sa prevtelil do pošukovskej úlohy neškodne (?) utáraného magora. Dráždivé a hodné zamyslenia o stave tohto sveta (padajú hlášky mizantropicky hrubého zrna „Ľudstvo si zaslúžilo vyhynúť.“) a cestovaní časom a priestorom (1917). O tom, že 9O. roky boli v rámci kinematografie istým spôsobom úžasné, vypovedá i fakt, že takýto šialene neprispôsobivý a až nepríjemne nedivácky film pri rozpočte 29 miliónov tých miliónov na celom svete trhol nádherných 168. (25.04.2009)

Především precizní scénář je zárukou kvalitní podívané. Troufám si tvrdit, že na poprvé je tento snímek jen těžko pochopitelný a proniknout do všech zákoutí a spletitostí scénáře se divákovi povede minimálně na podruhé/ třetí. Dá se říci, že po celou dobu trvání snímku nevíme na čem jsme. Spousta klamných odkazů, vedlejších postav. To celé zabalené v typicky Gilliamovském vizuálním hávu s nezaměnitelným rukopisem. Netroufám si tvrdit, jestli jsem tento skvost pochopil skutečně na sto procent. S jistotou však mohu říci, že filmů tohoto typu, s tak velkou dávkou originality a režijní invence je na světě skutečně málo. A když se k tomu připočítá ještě výtečný Willis a Madeleine Stowe, výsledek je skutečně nic jiného, nežli pecková záležitost. (03.05.2006)

Geniální sci-fi flák, jak to mám rád (nevyhnutelnost osudu, cestování v čase). Gilliam vykouzlil nádhernou atmosféru a fascinující dějový propletenec mnoha interpretačních cest i silného příběhu zároveň. Stačí, aby zazněl ústřední hudební motiv, a schíza přelézá z hlavy Jamese Colea do hlav diváků. Precizní práce. (16.06.2002)

// Wow. A ještě asi tak dvacet dalších, abych se přesně vyjádřil. Tohle si odpírat tak dlouhou dobu byla neskutečná chyba, tohle byl totiž přímý útok na mou TOP 10 ! Až neskutečné jak to na mě všechno působilo. Ta ústřední melodie mi nejdřív lezla na nervy, poté jsem z ní měl trochu psycho a teď po dokoukání ji miluju. Ani nejde popsat jakou mám radost z Willise v tomhle filmu, to samé z Pitta, většího magora jsem dlouho neviděl. Do toho cestování časem, kousky skládačky, které do sebe čím dál tím víc zapadaly a skvělá post i pre-apokalypsní atmosféra mi zkrátka utvořily velmi komplexní celek, který jako takový ve mě bude zrát ještě nějakou tu dobu. Prostá genialita v každém coulu. Twelve Monkeys - 99% (09.07.2011)