Protichodná farba

Unikátní zážitek, který s chutí mění pravidla filmového vyprávění. Po uchvátně zašifrovaném a vizuálně opojném rozjezdu poodkrývajícím roušku podivné nákazy hlavní hrdinky, ovšem následuje snaha zobrazit její začlenění do vyšší organické formy společně s dalšími jedinci a narace se už spíše setrvačně plouží k povrchní ezoterické bajce s vepři. I přes čím dál větší bizarnost, která ve mě přestávala zbuzovat hluboké zaujetí, náleží Upstream Color koruna nejvíce vizionářského díla za rok 2013. Opravdu je ostudné, že k českému divákovi se tato poutavá prapodivnost nedostala žádnými distribučními kanály. (02.01.2014)

Hvězdičku za snahu. Pan autor skutečně šel „barvouproti proudu“. Ale jen tím, že si vymyslím podle mne samotného originální nápad (v tomto případě, že lidi jsou prasata i květiny, podle chování, a záleží, zda podlehneme pokušení od ďábla, nebo ne) a divně sestříhám divné scény se fakt umění netvoří. Jako jo, zkoušeli to jiní, natočit mindfuck filmy a pak se bavili tím, jak se diváci snaží přijít na to, o čem byly, ale jen někomu se čirou náhodou povede a zadaří udělat z mindfucku kult, jako tomu je s Donnie Darkem (původní, podle režiséra nepovedenou, verzí). Navíc pan autor nepočítá s divákem a jeho zběsilé střihy a nicneříkající, ale podle něho nejspíše strašně hlubokomyslné scény mne jen jako diváka... ale jo, řeknu to, sr...aly. Navíc - když si člověk ty jím proházené střípky poskládá, tak je z toho tak jednoduchá a pitomá historka, až bolí, takový klasický revenge akčňák bez akce - ale s rádoby duchovním přesahem. To se stokrát raději podívám na Jesus Christ Superstar, kde některé symboly taky nejsou jednoznačné, ale ctí to diváka, filmařská pravidla, a něco to říká (osobně jsem si třeba až teprve díky JSCh uvědomil, že jeho učedníci byli ZKLAMANÍ, a žádní muži statečné víry). Ale kdyby mi někdo z JSCh nadělal sudoku, jako v tomto případě, kašlu jako divák na to - nevidím důvod, proč řešit rejžovy hádanky, když nejspíš ani on sám nemá jasno. Teda v jednom jasno určitě má - do hlavní představitelky je zamilován hodně, a navíc je foot fetišista. ... A málem bych zapomněl. Walden aneb život v lesích je vyhypeovaná knížka chlapa, který tvrdil, že žil v divočině a sám si vše pěstoval, přitom ve skutečnosti bydlel na zahrádce někde u města, chlapa, který nesnášel lidi a do knihy tu nenávist patřičně vetknul. Takže i tady je vidět, odkud vítr vane - hipster se dočetl o Waldenovi, přírodě a nad sojovým latte v oblíbeném coffee hubu vymyslel příběh o úpa úžasném propojení člověka s přírodou. (08.06.2021)

Přiznávám, že jsem se do Upstream Color asi neponořila tak, jak bych měla. Potřebovala bych k tomu návod. Často jsem se ocitala v situacích, kdy jsem nevěděla jako Kris, která právě bije. Do toho prasátka, červíčci a orchideje, které mně asi zaujaly nejvíc, plus poslední záběr, který neměl chybu. Asi to bylo i tím vedrem, ale na druhou stranu mně tam několika způsoby připomněli, že mám v těch dnešních čtyřicítkách dodržovat pitný režim. Viděno v rámci Season Challenge Tour (10.08.2015)

Já, truchlivý Bůh... Žel Krishno, mňa to nezobralo. Vizuálna stránka zaujímavá, nápad tiež dobrý, ale prečo takto? Mám mať vážne výčitky, že mi pri filmoch záleží hlavne na dialógoch? Chápem Matrix pre bigotných, ale (sorry za OT, tá scéna bola zrejme myslená inak) je to ako zbierať kamienky na dne bazéna. Chcem povedať, aká je šanca že nájdete orchideu? (08.01.2014)

Film, který se podle anotace věnuje červům, magnoliím, prasatům a tajemnému únosu zaujal na festivalu Sundance i Berlinale. Snímek komunikuje spíše vizuálně a pocitově, nicméně staví na základní dějové lince, která je mnohovrstevnatá. Příběh je ponořený do pocitu strachu, lásky, naděje, zneužití a zaměřuje se na ztrátu osobnosti. Je to vynalézavý film s prvky sci-fi, který nabízí poetický obraz a meditativní styl. Více o filmu na webu Indiefilm.cz (15.02.2013)